Ing. Petr Vondraš
Institut vracení daně je nejčastěji spojován s daní, kterou plátce zaplatil v jiném členském státě. Přesto právě tomuto vracení věnuje zákon o dani z přidané hodnoty nejméně prostoru. Důvodem je skutečnost, že se jedná o vracení cizí daně, a proto procesně nastavuje pravidla stát, jemuž byla daň původně zaplacena a od něhož je daň zpět požadována. Nicméně pravidla vycházejí z evropské směrnice číslo 2008/9, jejíž prostudování by mělo pro správné podání žádosti postačovat. Co je aktuálně důležité, je skutečnost, že o vrácení daně za rok 2024 lze požádat již jen do konce září.
Nahoru1. VZTAHUJE SE VRACENÍ NA VEŠKEROU ZAPLACENOU DAŇ?
Článek 4 směrnice 2008/9 uvádí, že vrátit nelze částky DPH, které byly podle právních předpisů členského státu vrácení daně fakturovány nesprávně nebo byla fakturována DPH za dodání zboží, které je nebo může být osvobozeno od daně v rámci dodání do jiného členského státu nebo z důvodu vývozu do třetí země. Stejně jako v českém ZDPH, tak i podle směrnice pro vracení daně platí, že se musí jednat o daň, která je v souladu se ZDPH státu vracení. Zároveň platí, že se musí jednat o daň, kterou si v daném státě může uplatnit v něm registrovaný plátce jako odpočet na vstupu.
Zajímavý závěr přinesl rozsudek Soudního dvora C-396/20 CHEP Equipment Pooling. Týkal se žádosti o vrácení daně, v níž byly uvedeny částky nižší než ty, které obsahovaly faktury, předložené daňové správě. Ta měla podle závěru Soudního dvora povinnost vyzvat žadatele k opravě, protože zásada řádné správy daňové správě ukládá, aby tak učinila.
Nahoru2. LIMITY ČASOVÉ I HODNOTOVÉ
O vrácení daně v jiném členském státě lze požádat buď za období, které zahrnuje minimálně 3 kalendářní měsíce, které nemusejí být součástí jednoho čtvrtletí, nebo za období kratší, pokud by představovalo jen konec roku. Žádost nemůže obsahovat měsíce z různých kalendářních let.
Za kalendářní rok tak může být podána jedna žádost zahrnující všechny měsíce daného roku nebo může být zažádáno za kratší období, ale při splnění již zmíněné minimální délky období.
Příklad
Český plátce může požádat o vrácení daně za leden až duben nebo březen až květen nebo i jen za listopad a prosinec, ale nemůže požádat pouze za leden a únor.
Další podmínkou je, že o vrácení daně za bezprostředně předcházející kalendářní rok lze podat žádost jen do 30. září následujícího kalendářního roku. Za rok 2024 tedy do 30. 9. 2025, za letošní rok 2025 do 30. 9. 2026.
Minimálně stanovena není jen délka období, za něž lze o vrácení daně žádat, ale i částka. Ta nesmí být nižší než 50 EUR nebo ekvivalent v národní měně. Český ZDPH nestanovuje osobám z jiných členských států přesnou minimální částku v korunách, ale uvádí, jaký kurz České národní banky má být pro přepočet použit.
Limit 50 EUR však neplatí pro všechny žádosti, ale jen pro žádosti za období v délce kalendářního roku nebo zbytku kalendářního roku, který činí méně než 3 měsíce. Pro ostatní žádosti za období kratší než jeden kalendářní rok, avšak zahrnující 3 a více měsíců, činí minimální částka žádosti 400 EUR nebo opět ekvivalent v národní měně.
Výše DPH, o kterou je žádáno, nemá vliv jen na období, za které lze žádost podat, ale i na údaje, které je potřeba v rámci žádosti vyplnit. Pokud činí základ daně na faktuře nebo dovozním dokladu nejméně 1 000 EUR nebo ekvivalent v národní měně, je nutné takový doklad nahrát do žádosti, aby jej daňová správa státu vracení mohla prověřit. Jak uvádí článek 10 směrnice 2008/9, pokud se faktura pro vrácení daně týká paliva, činí prahová hodnota pro přiložení k žádosti částku 250 EUR nebo opět ekvivalent v národní měně.
Nahoru3. JAK ŽÁDOST O VRÁCENÍ DANĚ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTU VYPLNIT?
Ještě dříve, než začnete vyplňovat žádost o vrácení, musí být žadateli umožněn přístup do aplikace pro vyplnění. O tento přístup je potřeba požádat správce daně, k čemuž slouží formulář Žádost o přidělení přístupu do Aplikace pro vracení daně z přidané hodnoty plátcům v jiných členských státech. Uvedený formulář je k dispozici na stránkách portálu MOJE daně. Ke kýženému formuláři je potřeba se proklikat přes "Elektronická podání pro Finanční správu" klik na "Elektronické formuláře" klik na "Daň z přidané hodnoty" a zde se již objeví avizovaná "Žádost o přidělení přístupu do Aplikace pro vracení daně z přidané hodnoty plátcům v jiných členských státech". Po jejím vyplnění a odeslání místně příslušnému finančnímu úřadu žadatele, je potřeba vyčkat, než přijde SMS či zpráva do datové schránky, že správce daně vyhověl žádosti o přístup do aplikace a tento přístup byl zřízen.
Po úspěšně zvládnutém kroku jedna, přichází krok dva, což je vyplnění samotné žádosti o vrácení daně. Tu nalezneme opět na stránkách portálu MOJE daně pod proklikem "Vrácení DPH v rámci EU". Do samotné aplikace je možné se přihlásit přes datovou schránku nebo elektronickým podpisem. Po úspěšném přihlášení se žadateli objeví na obrazovce Informace o přihlášení a nad nimi v červené liště bílý text VRACENÍ DPH. Kliknutím na tento text se dostane žadatel do nabídky, kde si vybere "Nová žádost o vrácení DPH" a může začít vyplňovat záhlaví žádosti. První výběr se týká státu vrácení DPH (např. Německo). Žadatel označí, zda se jedná o novou nebo opravnou žádost, popř. o samostatné prohlášení o upřesnění koeficientu pro poměrný nárok na vrácení daně, a vybere začátek období pro vrácení a jeho konec.
Aby mohla být žádost podána, musí žadatel potvrdit, že pro něj platí zákonný předpoklad, a sice, že v období, za které žádá o vrácení daně, nedodal zboží ani neposkytl službu, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou plnění, která uvádí směrnice Rady 2008/9 v článku 3 písm. b) bodech i) a ii). Onou výjimkou jsou obecně plnění, kvůli kterým se osoba povinná k dani nemusí ve státě vrácení daně registrovat k DPH.
Pokud má žadatel pouze částečný nárok na odpočet, vybere v záhlaví žádosti možnost "Ano" a uvede výši svého krátícího koeficientu. Poslední informací vyplňovanou v záhlaví žádosti je popis ekonomické činnosti žadatele přes vybraný NACE kód (stejný, který žadatel uvádí ve svém daňovém přiznání k DPH).
Na další straně jsou již předvyplněné informace o žadateli a po nich informace o zástupci. Pokud žádost vyplňuje zástupce, tak je to on, komu byl zřízen přístup do aplikace, takže tato strana se pak předvyplní údaji o zástupci, který dostal od finančního úřadu v rámci přidělení přístupu vygenerované identifikační číslo, pod kterým se do aplikace hlásí.
Velmi důležitá je následující strana, kde jsou kontaktní údaje. Daňové správy na zde uvedený e-mail odesílají doplňující dotazy, a proto je velmi důležité, aby to byl e-mail, který je funkční a který ať již žadatel nebo jeho zástupce aktivně používají. Jako další položka se vyplňuje telefon žadatele nebo zástupce, ale v praxi jsem se ještě nesetkal s tím, že by finanční úřad státu vrácení na zadané telefonní číslo zavolal. Poslední opět velmi důležitou informací na dané straně jsou údaje o bankovním účtu, na nějž má být daň vrácena.
Na další straně žádosti už začíná vyplňování daňových dokladů. Zde platí, že co řádek, to jeden daňový doklad. První vybíranou informací je, zda se jedná o VAT nebo TIN. Ve většině případů je potřeba mít vybranou variantu VAT, která se i přednostně nabízí. Jedná se o DIČ ve formátu EU, který běžně známe z daňových dokladů. Volba kódu TIN přichází v úvahu jen v případě Německa, ve kterém získá osoba povinná k dani po registraci k DPH vnitroněmecké daňové číslo. Toto číslo oddělované lomítky je číslo, které se vyplní do žádosti po vybrání tipu registrace TIN. Plátci DPH v Německu, kteří neobchodují v rámci EU, ale pouze uvnitř Německa, nepotřebují DIČ v unijní podobě DE. Ti, co obchodují nebo poskytují služby zákazníkům z EU, je pro uplatnění unijních pravidel potřebují a mohou si o DIČ v unijní podobě DE zažádat. Pokud vyplňujete žádost o vrácení daně z Německa a na daňovém dokladu bude vnitroněmecké DIČ s lomítky a unijní DIČ ve formátu DE, přednostně bych použil v žádosti DIČ ve formátu DE. Pouze u daňových dokladů bez unijního DIČ DE lze vybrat v žádosti typ registrace TIN a vyplnit vnitroněmecké DIČ.
Po vyplnění daňového čísla je potřeba rozkliknout políčko označené Dodavatel a vyplnit jeho adresu. Pokud se v žádosti bude daný dodavatel vyskytovat vícekrát, vyplní se v dalších řádcích adresa dodavatele automaticky sama poté, co bude zadáno jeho daňové číslo. Za políčkem s označením Dodavatel je potřeba vybrat, zda se jedná o zjednodušený doklad. Jeho typickým znakem je, že nemusí mít všechny náležitosti běžného daňového dokladu. Měl by ale minimálně obsahovat datum vystavení, údaje o dodavateli, identifikaci toho, co je dodáno nebo poskytnuto, a výši daně nebo údaje, podle nichž je možné daň spočítat. Celková hodnota faktury nesmí být vyšší než 400 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně. Typicky se tedy bude jednat o drobné nákupy placené hotově nebo kartou.
Po výběru typu dokladu se vyplňuje číslo dokladu, základ daně, částka DPH a požadovaná částka DPH. Vše je potřeba vyplnit v měně daňového dokladu, tedy nejčastěji v eurech. V žádném případě se nevyplňuje korunový přepočet, v němž je doklad zahrnut v účetnictví.
Posledním údajem, který se u každého daňového dokladu vyplňuje, je informace, jakého zboží se žádost týká. Například pod kódem 1 je k vybrání palivo, pod kódem 2 nájem dopravního prostředku... Posledním kódem je číslo 10 označené Jiné, u kterého je potřeba napsat volným textem popis zboží. Zpravidla to je možné…
