dnes je 23.4.2024

Input:

Rozvrhování pracovní doby podle zákoníku práce

16.6.2023, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 21 minut

2023.12.13.03
Rozvrhování pracovní doby podle zákoníku práce

Ing. Růžena Klímová

Základním pilířem pro poskytování veškerých mzdových náležitostí v souladu s právní úpravou je správné rozvrhování pracovní doby.

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a stanoví zaměstnancům začátek a konec směn. Délka směny nesmí bez přestávek na oddech přesáhnout 12 hodin. U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Proto je také nezbytné u každého mladistvého zaměstnance mít čestné prohlášení o případném výkonu práce u jiného zaměstnavatele.

Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců:

  1. pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
  2. s vícesměnným nebo nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
  3. s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah uvedený výše může stanovit jen zaměstnavatel podnikatelské sféry, a to v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu. Takto zkrácená týdenní pracovní doba je stanovenou týdenní pracovní dobou.

Od zkrácené týdenní pracovní doby je nutné odlišit kratší pracovní dobu. Kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen "ZP"), může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době.

Pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Zákoník práce neobsahuje výslovnou úpravu započtení doby osobní očisty, oblečení pracovního oděvu atd. do pracovní doby. Obecně platí, že tyto úkony nejsou výkonem práce, a proto nepatří do pracovní doby. Je však možné, aby zaměstnavatel vnitřním předpisem stanovil či v kolektivní smlouvě sjednal, jaká doba potřebná k osobní očistě bude započtena do pracovní doby. Směna je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn (harmonogramu směn) odpracovat. Délka směny nesmí být delší než 12 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

PRÁCE PŘESČAS

Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento limit může zaměstnavatel požadovat práci přesčas pouze na základě dohody se zaměstnancem.

Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu.

NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK MEZI DVĚMA SMĚNAMI

Pro účely rozvrhování pracovní doby je nutné zdůraznit, že jednotlivé směny se uskutečňují v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, v nichž musí mít zaměstnanec nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami. Pracovní dobu je nutné rozvrhnout tak, aby měl zaměstnanec mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být z důvodů uvedených v § 90 odst. 2 ZP zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Příklad č. 1

Po ukončení směny, která skončila v 18 hodin, zaměstnavatel nařídil práci přesčas v rozsahu 4 hodin. Další směna v harmonogramu směn začínala v 6 hodin druhého dne. Přestávka mezi směnami byla zkrácena na minimální dobu v rozsahu 8 hodin. Další přestávka mezi směnami musí trvat alespoň 14 hodin.

Rozvrh pracovní doby začíná v určitý den a hodinu. Tento začátek je začátkem 24 hodin po sobě jdoucích. Začíná-li první směna v rámci harmonogramu směn např. v 7 hodin, pak interval 24 hodin bude končit další den v 7 hodin. První den a první hodina, kterými začíná rozvrh pracovní doby, je též prvním dnem sedmidenního období, v rámci něhož musí být poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu.

NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK MEZI SMĚNAMI A VEDLEJŠÍ ČINNOST

Smyslem odpočinku mezi směnami je zajištění adekvátní doby, kdy zaměstnanec nekoná práci pro zaměstnavatele a věnuje se mimopracovním soukromým aktivitám. Právní úprava však umožňuje, aby zaměstnanec měl uzavřeno více pracovněprávních vztahů u různých zaměstnavatelů. Omezení vedlejší činnosti je obsahem § 304 ZP.  Zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem.

Nepřetržitý odpočinek mezi směnami se posuzuje u každého vztahu zvlášť a výkon práce v jenom vztahu neruší čerpání odpočinku ve druhém vztahu. Není tak vyloučen souběh odpočinku mezi směnami v jednom vztahu a výkon práce ve druhém vztahu a naopak.

Příklad č. 2

Zaměstnanec koná práci v prvním pracovním poměru v době od 6 do 14.30 hodin. U druhého zaměstnavatele má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti, kde bude vykonávat práci v době od 18 hodin do 6 hodin.

Jiná situace bude v případě, kdy u téhož zaměstnavatele budou vykonávána dvě souběžná zaměstnání jiného druhu. Protože práci přiděluje tentýž zaměstnavatel, je nezbytné dodržet minimální doby odpočinku, zejména odpočinku mezi směnami.

NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK A PRACOVNÍ POHOTOVOST

Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Pracovní pohotovost tak připadá na dobu odpočinku zaměstnance. Pokud je však v době pracovní pohotovosti zaměstnanec povolán k výkonu práce, pohotovost se přerušuje ( jde o práci přesčas) a současně se přerušuje nepřetržitý odpočinek. To má své důsledky, neboť nelze sčítat jednotlivé části odpočinku mezi směnami, mezi nimiž zaměstnanec, který má pracovní pohotovost, konal práci. Aby byl dodržen zákonný postup, je nutné, aby alespoň jedna část odpočinku trvala nepřetržitě 11 hodin, výjimečně 8 hodin.

Příklad č. 3

Zaměstnanec má směny v době od 6 do 14.30 hodin. Poté má pracovní pohotovost v rozsahu od 14.30 do 6.00 hodin a současně běží nepřetržitý odpočinek mezi směnami. Ve 20 hodin je však povolán do práce a práce přesčas skončí ve 24 hodiny. Od této doby je nutné dodržet minimální dobu odpočinku v rozsahu 8 hodin a na další plánovanou směnu proto nemůže nastoupit v 6 hodin, ale až 9 hodin. Současně bude nutné dobu od 6 do 9 hodin posuzovat jako překážku na straně zaměstnavatele dle § 208 ZP s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud se smluvní strany nedohodnou na změně harmonogramu směn nebo na poskytnutí pracovního volna bez náhrady příjmu.

NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK V TÝDNU

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí činit méně než 48 hodin. V případech uvedených v § 90 odst. 2 ZP a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.

V zemědělství může být poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, že bude tento odpočinek za období:

a) 3 týdnů činit celkem alespoň 105 hodin,

b) 6 týdnů činit při sezónních pracích celkem alespoň 210 hodin.

Specifická situace poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu nastává u zaměstnanců, kteří pracují v nočních směnách. Těmto zaměstnancům začíná den pracovního klidu (nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo den svátku) až hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle harmonogramu směn jako první. Tato úprava má zaručit, aby zaměstnanec nebyl zkrácen na svém volném čase.

Příklad č. 4

Zaměstnanec pracuje v týdnu od úterý do pondělí. Jde o zaměstnance, který pracuje v nočních směnách. Poslední směnu ukončil v sobotu v 18 hodin. Jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu začne hodinou odpovídající nástupu směny, která v týdnu nastupuje jako první. V harmonogramu směn jde o směnu v pondělí v 8 hodin. Zaměstnanec začne čerpat nepřetržitý odpočinek v týdnu až v neděli od 8 hodin.

ZKRÁCENÍ DOBY NEPŘETRŽITÉHO ODPOČINKU V TÝDNU

V taxativně uvedených případech (§ 90 odst. 2 ZP) lze zkrátit dobu odpočinku až na 24 hodin s tím, aby za období 2 týdnů činila délka odpočinku celkem alespoň 70 hodin.

Příklad č. 5

Zaměstnanec čerpal nepřetržitý odpočinek v týdnu v rozsahu 24 hodin. V následujícím týdnu čerpal nepřetržitý odpočinek v týdnu v rozsahu 46 hodin (24 + 46 = 70 hodin).

Příklad č. 6

Zaměstnanec čerpal nepřetržitý odpočinek v týdnu v rozsahu 24 hodin. V následujícím týdnu čerpal dva odpočinky, každý v rozsahu 24 hodin (24 + 24 + 24 = 72 hodin). Jedná se o nesprávně poskytnutý odpočinek v týdnu.

PRACOVNÍ REŽIMY

Právní úpravou jsou definovány tyto pracovní režimy:

  • dvousměnným pracovním režimem je režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

  • vícesměnným pracovním režimem je režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

  • nepřetržitým pracovním režimem je režim, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

  • nepřetržitým provozem je provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu.

FORMY ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY

Zákoník práce upravuje dvě základní formy rozvržení pracovní doby, a to rovnoměrné a nerovnoměrné. Obě formy mohou být využity jak v přetržitém, tak i v nepřetržitém pracovním režimu zaměstnance. Délka směny však nesmí přesáhnout 12 hodin.

Rovnoměrným rozvržením pracovní doby je rozvržení, při němž zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu.

Příklad č. 7

Zaměstnavatel stanovil rozvržení pracovní doby zaměstnanci se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin takto:

po   út   st   čt     so   ne   po   út   st   čt     so   ne  
6   10   10   10   4       10   6   10   10   4      

Zaměstnavatel stanovil rozvržení pracovní doby zaměstnanci s kratší pracovní dobou 30 hodin v týdnu takto:

po   út   st   čt     so   ne   po   út   st   čt     so   ne  
10   10   10           10       10   10      

Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Znamená to, že na každý týden po sobě jdoucí je rozvrhován různý počet hodin, ale při respektování zákonem stanovených podmínek (průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu v rámci vyrovnávacího období).

Zaměstnavatel je povinen vypracovat harmonogram směn a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Vzhledem k nezbytným změnám harmonogramů směn je nutné, aby byla vždy uzavřena dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o kratší době seznámení se s rozvrhem pracovní doby. Lze akceptovat i jeden den před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvrhována.

Příklad č. 8

Zaměstnanec pracuje v nepřetržitém provozu s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou. Vyrovnávací období stanovil zaměstnavatel na 26 týdnů. V rámci tohoto období musí být harmonogramem směn určeno 37,5 x 26 = 975 hodin.

V rámci harmonogramů směn nesmí být plánována práce přesčas. Přesto mnohdy dochází při nerovnoměrném rozvrhování pracovní doby ke vzniku kladných nebo záporných odchylek od stanovené týdenní pracovní doby, což je dáno jednak potřebami délky směn, jednak nevyhnutelnými změnami v obsazování směn z důvodu překážek na straně zaměstnavatele i zaměstnance.

V případě kladného rozdílu lze tento rozdíl klasifikovat jako práci přesčas, jde-li o zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu. V případě záporného rozdílu je možné tento rozdíl hodnotit jako překážku na straně zaměstnavatele (§ 208 ZP).

Příklad č. 9

Zaměstnanec pracuje v nepřetržitém provozu s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou a se směnami v délce 12 hodin. V rámci vyrovnávacího období (26 týdnů) musí být naplánováno 975 hodin, což je 81,25 směn.

Protože v průběhu poslední směny v rámci daného vyrovnávacího období nelze logicky začít s novým vyrovnávacím obdobím, bude nutné naplánovat 82 směn po 12 hodinách (984 hodin), přičemž 9 hodin bude prací přesčas. Bude-li naplánováno jen 81 směn po 12 hodinách (972 hodin), bude zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za 3 hodiny (975 – 972).

Daleko složitější situace nastává v případě sjednané kratší pracovní doby. Zaměstnancům s kratší pracovní dobou nelze práci přesčas nařídit. U těchto zaměstnanců je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. Vzhledem k tomu, že směny (nejvýše 12 hodin) mohou být různě dlouhé, jsou rovněž týdenní délky rozvržení kratší pracovní doby různé a případnou práci přesčas je možné vyčíslit až po skončení vyrovnávacího

Nahrávám...
Nahrávám...