Oblast sociálního pojištění se vyznačuje tím, že v ní
dochází k častým změnám, přičemž některé změny nastávají každý rok a vyplývají
z nově stanovených základních parametrů důchodového pojištění, tj. z nových
hodnot všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu pro jeho
úpravu. Další změny věcného charakteru pak nastávají na základě jednotlivých
novel předpisů sociálního pojištění, popřípadě z přijetí nové právní
úpravy.
Řada prvků pro výpočet dávek důchodového a nemocenského
pojištění nebo pro stanovení základů pro odvod pojistného na sociální pojištění
se odvíjí od nových hodnot všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího
koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu, které pro jednotlivý
kalendářní rok stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou. Pro
rok 2013 stanovila hodnoty všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího
koeficientu na základě příslušných zmocnění v zákoně o důchodovém pojištění
vyhláška č. 324/2012 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok
2011, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za
rok 2011, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2013 a
základní výměry důchodu stanovené pro rok 2013 a o zvýšení důchodů v roce 2013.
Na rozdíl od minulých let nenastávají od roku 2013 žádné zásadní změny na
základě novel předpisů sociálního pojištění, které by byly v roce 2012 přijaty
s účinností od 1. ledna 2013, popřípadě od pozdějšího dne v roce 2013. K jedné
významné změně však v oblasti komunikace s orgány sociálního zabezpečení dojde
od 1. ledna 2013 na základě změn, které přinesl zákon č. 470/2011 Sb.,
kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tyto změny mají účinnost odloženou
k 1. lednu 2013, neboť zákon č. 470/2011 Sb. jako celek nabyl účinnosti dnem 1.
ledna 2012.
Způsob stanovení všeobecného vyměřovacího základu a
přepočítacího koeficientu pro jeho úpravu a dalších prvků důchodového pojištění
je pevně dán zákonem o důchodovém pojištění. Podle
§ 17 zákona o důchodovém pojištění
všeobecným vyměřovacím základem je průměrná mzda v národním hospodářství
zjištěná Českým statistickým úřadem, přičemž se používá údaj za kalendářní rok,
který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se všeobecný vyměřovací
základ stanoví; přepočítací koeficient se stanoví jako podíl průměrné mzdy v
národním hospodářství za první pololetí kalendářního roku, který o jeden rok
předchází kalendářní rok, pro který se stanoví, a průměrné mzdy za první
pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází kalendářní rok, pro
který se stanoví.
Všeobecný vyměřovací základ a přepočítací koeficient
vycházejí ze statisticky zjištěných údajů a jsou základním prvkem pro určení
redukčních hranic, které se používají při stanovení výpočtového základu pro
vyměření důchodů. Prostřednictvím všeobecného vyměřovacího základu a
přepočítacího koeficientu se rovněž stanoví jednotlivé koeficienty nárůstu
všeobecného vyměřovacího základu, které se používají při výpočtu osobního
vyměřovacího základu za rozhodné období a mají význam též pro stanovení
základní výměry důchodu.
Podle vyhlášky č. 324/2012 Sb.:
výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011 činí
částku 25 093 Kč,
výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného
vyměřovacího základu za rok 2011 má hodnotu 1,0315.
Podle zákona o důchodovém pojištění slouží všeobecný
vyměřovací základ a přepočítací koeficient především ke stanovení
koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jímž se při
zjišťování osobního vyměřovacího základu násobí úhrn vyměřovacích základů v
jednotlivých kalendářních letech rozhodného období (při přiznání důchodů v roce
2013 zahrnuje rozhodné období úsek 1986 až 2012). Po zjištění osobního
vyměřovacího základu se pak provádí jeho úprava prostřednictvím tří redukčních
hranic a stanoveného rozsahu zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi.
Výši redukčních hranic stanoví podle vzorce obsaženého v
§ 15 zákona o důchodovém pojištění
vyhláška MPSV a rozsah zápočtu mezi jednotlivými redukčními hranicemi vyplývá
přímo z
§ 15 zákona o důchodovém pojištění,
přičemž až do roku 2014 se tento rozsah zápočtu každoročně mění.
V roce 2013 se výpočtový základ, z něhož se
příslušnou procentní sazbou vyměřují důchody starobní a invalidní, stanoví
podle
§ 15 zákona o důchodovém pojištění tak, že
z osobního vyměřovacího základu se:
do částky první redukční hranice počítá 100 %,
z částky nad první redukční hranici do částky druhé redukční
hranice počítá 27 %,
z částky nad druhou redukční hranici do částky třetí redukční
hranice počítá 19 % a
z částky nad třetí redukční hranici počítá 6 %.
Podle zákona o důchodovém pojištění první redukční
hranice činí 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné
mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Průměrnou mzdou se
rozumí částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za
kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se
průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto
všeobecného vyměřovacího základu; pro rok 2013 průměrná mzda činí 25 884
Kč. V návaznosti na tato zákonná pravidla určení výše redukčních hranic
vyhláška č. 324/2012 Sb. stanovila, že:
první redukční hranice činí 11 389 Kč,
druhá redukční hranice činí 30 026 Kč,
třetí redukční hranice činí 103 536 Kč.
Základní výměra důchodu se stanoví ve výši 9 % průměrné
mzdy po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru. Výše základní výměry
se tedy vždy od počátku každého kalendářního roku mění v závislosti na výši
průměrné mzdy. V návaznosti na tato pravidla určení výše základní výměry
důchodu vychází výpočtem pro rok 2013 částka základní výměry ve výši
2 330 Kč měsíčně; tuto výši také stanovila vyhláška č. 324/2012 Sb.
Pro účely účasti na důchodovém pojištění a též pro
placení pojistného na důchodové pojištění se osoby samostatně výdělečně činné
rozdělují na dvě skupiny, a to na osoby samostatně výdělečně činné vykonávající
tzv. hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na osoby samostatně výdělečně
činné vykonávající tzv. vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Osoba
samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost
je vždy účastna důchodového pojištění, a to bez ohledu na výši dosaženého
příjmu. Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost je v kalendářním roce účastna důchodového
pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou
činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v
kalendářním roce aspoň rozhodné částky.
Příjmem ze samostatné výdělečné činnosti se rozumí
daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Rozhodná
částka je upravena v
§ 10 zákona o důchodovém pojištění a…
