dnes je 12.5.2024

Input:

Nález 16/2009 SbNU, sv.52, K rozhodování obecných soudů o zvýšení nájemného z bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 16

III. ÚS 696/07

K rozhodování obecných soudů o zvýšení nájemného z bytu

Požadavek adresovaný obecným soudům v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č.47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.), že „i přes absenci úpravy předvídané v § 696 odst. 1 občanského zákoníku musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách a tak, aby nedocházelo k diskriminacím různých skupin právních subjektů“, nelze redukovat jen na právní vztahy „budoucí“, resp. není důvod jej nespojit i s nároky, jimiž se pronajímatelé domáhali „nájemného“ nad rámec nájemného sjednaného v nájemní smlouvě za vymezenou dobu minulou.

Tento názor není vysloven k obecné oponentuře k nálezu sp. zn. I.ÚS 489/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 80) - taková potřeba zde nevyvstává, nýbrž k jeho konkrétnímu použití v těch řízeních, v nichž byla podána odpovídající žaloba, resp. v nichž byl nárok vztažený k době minulé uplatněn. Ostatně jinak - zamítnutím takové žaloby (k čemuž se dovolací soud přihlásil)- by obecné soudy požadavku zajistit „proporcionální ochranu subjektivních práv a právem chráněných zájmů“ žalujících pronajímatelů (vlastníků) dostát ani nemohly.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 5. února 2009 sp. zn. III. ÚS 696/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. R. a 2. RNDr. J. K. proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2006 č. j. 16 Co 486/2006-102 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 3. 2004 č. j. 7 C 139/2003-60, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali zaplacení rozdílu mezi nájemným zaplaceným za měsíc srpen 2003, jež bylo naposledy stanoveno zrušenými protiústavními právními předpisy, a nájemným obvyklým, jež bylo vyčísleno na základě znaleckého posudku, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníků řízení.

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2006 č. j. 16 Co 486/2006-102 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 3. 2004 č. j. 7 C 139/2003-60 se ruší.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 15. 3. 2007 stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) ze dne 28. 11. 2006 č. j. 16 Co 486/2006-102, jakož i jemu předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „obvodní soud“) ze dne 9. 3. 2004 č. j. 7 C 139/2003-60, a to s tvrzením, že těmito rozhodnutími byl porušen čl. 1, čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst.1 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a dále čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) ve spojení s čl. 14 Úmluvy; porušeno mělo být také právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 35 (míněn patrně čl. 36) Listiny.

Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze soudního spisu obvodního soudu sp. zn. 7 C 139/2003, který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal,

Nahrávám...
Nahrávám...