K nové úpravě nemocenského pojištění - 2. část

Předchozí část článku

     Podle zákona č. 187/2006 Sb. se z nemocenského pojištění poskytují čtyři dávky, a to

• nemocenské,

• peněžitá pomoc v mateřství,

• ošetřovné (jde o nový název pro dosavadní podporu při ošetřování člena rodiny),

• vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

     Zákon o nemocenském pojištění u jednotlivých dávek stanoví, které kategorie pojištěnců nemají (vzhledem k charakteru své činnosti) nárok na některé dávky, tj. na ošetřovné a na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

     Nárok na ošetřovné nemají osoby samostatně výdělečně činné, osoby ve služebním poměru (těmto osobám náleží po stanovenou dobu ošetřování služební volno s poskytováním služebního příjmu nebo platu), zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, domáčtí zaměstnanci, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce, pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin, zaměstnanci účastní nemocenského pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu a zahraniční zaměstnanci.

     Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nemají osoby samostatně výdělečně činné (u nich nepřichází převedení na jinou práci v úvahu), zaměstnankyně činné na základě dohody o pracovní činnosti, odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce, zaměstnankyně účastné nemocenského pojištění z důvodu zaměstnání malého rozsahu, dobrovolné pracovnice pečovatelské služby, zaměstnankyně, pokud jsou žákyněmi nebo studentkami a zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin, a zaměstnankyně, pokud jsou zahraničním zaměstnancem.

     Zákon o nemocenském pojištění rozlišuje dva pojmy, a to nárok na dávku a nárok na výplatu dávky. Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených zákonem o nemocenském pojištění. Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a uplatněním nároku na výplatu způsobem stanoveným tímto zákonem. Nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím tří let ode dne, za který dávka (její část) náleží. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou osobě, jež musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

     V zákoně je upraveno též vzdání se nároku na výplatu dávky. Pojištěnec se může na základě písemného prohlášení podaného plátci dávky vzdát nároku na výplatu dávky. V tomto prohlášení musí být uveden den, od kterého se pojištěnec vzdává tohoto nároku. Vzdáním se tohoto nároku zaniká nárok na výplatu dávky až do konce podpůrčí doby. Nároku na výplatu dávky se nelze vzdát za období, za které již byla dávka vyplacena, a v případech, kdy jsou z dávky prováděny srážky podle správního nebo soudního rozhodnutí nebo na základě dohody o srážkách na úhradu přeplatku na dávce nebo regresní náhrady.

     Dávky nemocenského pojištění budou náležet, jestliže se stanovené podmínky pro vznik nároku na dávku splnily v době účasti na pojištění nebo v době přerušení pojištění podle § 10 odst. 9 zákona o nemocenském pojištění. Nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství budou náležet též, jestliže se podmínky splnily v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí obecně 7 kalendářních dnů a pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství činí ochranná lhůta u žen, jejichž nemocenské pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů. Pokud však pojištění trvalo kratší dobu, než by činila takto stanovená ochranná lhůta, činí ochranná lhůta vždy jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo (to platí i v případě nároku na peněžitou pomoc v mateřství).

     Další obecnou podmínkou nároku na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného je, že pojištěnec nemá nárok na výplatu těchto dávek za dobu, po kterou vykonává v pojištěné činnosti, ze které tyto dávky náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a za dobu, po kterou mu náleží ze zaměstnání, z něhož se tyto dávky poskytují, nadále započitatelný příjem (tj. příjem, který se zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení).

     Nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství a ošetřovné se vyměřují z denního vyměřovacího základu příslušnou procentní sazbou. U vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se tento základ používá pro stanovení výše této dávky. U denního vyměřovacího základu se nemění rozhodné období platné dosud u zaměstnanců, tj. předchozích 12 kalendářních měsíců. tato úprava se bude nově vztahovat i na osoby samostatně výdělečně činné (u nichž byl dosud rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok), a to vzhledem k nové úpravě stanovení pojistného na nemocenské pojištění, neboť vyměřovací základ pro toto pojistné si bude moci osoba samostatně výdělečně činná určovat nezávisle na výši měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění.

     Zjištěný denní vyměřovací základ podléhá redukci, a to nově prostřednictvím tří redukčních hranic. Denní vyměřovací základ se upraví tak, že

• do částky první redukční hranice se pro výpočet nemocenského a ošetřovného počítá 90 % a pro výpočet peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství 100 %,

• z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %,

• z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

     Částky denního vyměřovacího základu se v jednotlivých pásmech zaokrouhlují na dvě platná desetinná místa a na celé koruny směrem nahoru se zaokrouhluje celkový výsledek.

     Redukční hranice nejsou stanoveny v zákoně o nemocenském pojištění pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění. V kalendářním roce činí první redukční hranice jednu třicetinu součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukční hranice stanoví (pro redukční hranice platné v roce 2009 bude tedy rozhodný všeobecný vyměřovací základ za rok 2007), a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Druhá redukční hranice pak bude činit 1,5násobek částky první redukční hranice a třetí redukční hranice 3násobek částky první redukční hranice. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru, a to až po tomto výpočtu jednotlivých redukčních hranic. Výše redukčních hranic platných od 1. ledna 2009 je tato:

• první redukční hranice činí 786 Kč,

• druhá redukční hranice činí 1 178 Kč,

• třetí redukční hranice činí 2 356 Kč.

     Maximální denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského tedy v roce 2009 může činit 1 296 Kč. Tohoto maximálního denního vyměřovacího základu lze dosáhnout při mzdě (brutto) cca 71 600 Kč a vyšší.