č. 820/2006 Sb. NSS, Daň z příjmů právnických osob: vyplácení odměn při životních jubileích

Ve dnech 26. - 28. 5. 2003 byla u žalobce provedena kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2001, v jejímž průběhu bylo zjištěno, že v tomto období zaúčtoval žalobce na mzdových nákladech částku 73 000 Kč, vyplacenou některým zaměstnancům k životním výročím a k odchodu do důchodu.

Finanční úřad v Náchodě vydal dne 16. 6. 2003 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 a doměřil částku 42 470 Kč.

Odvolání proti tomu podané zamítl žalovaný 15. 1. 2004. Podle něj odměny vycházely z kolektivní smlouvy; byly vypláceny při dosažení 50 a 60 let věku a při odchodu do důchodu. Žalovaný konstatoval, že za složku mzdy mohou být považována pouze taková plnění věrnostní, stabilizační a motivační povahy, která jsou poskytována za práci a která na ni mají přímou vazbu, tj. jsou vymezena způsobem umožňujícím diferencovaně ocenit přínos práce jednotlivých zaměstnanců ve prospěch zaměstnavatele ve vazbě na skutečně odpracovaný čas a na výši dosažené mzdy za toto období. Předmětné odměny proto nelze uznat jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů; žalobce měl o tuto částku zvýšit hospodářský výsledek a tím i základ daně.

Krajský soud v Hradci Králové žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl a v zásadě stvrdil právní názor žalovaného.

Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítl, že pod plnění věrnostní, stabilizační a motivační povahy spadají též odměny při pracovních a životních jubileích podle kolektivní smlouvy. Tyto odměny totiž jsou vázány na dlouhodobý pracovní výkon a podmínkou pro jejich výplatu je mimo jiné nepřetržité trvání pracovního poměru nejméně tří let a jejich účelem je dosažení motivace zaměstnanců pro odpovědné, kvalitní a dlouhodobé plnění pracovních úkolů s cílem zajistit stabilizaci zaměstnanců. Jsou sice vázány na dlouhodobý pracovní výkon, nicméně ohodnocena byla zároveň pracovní výkonnost a rovněž složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce. Tato odměna proto nebyla přiznána všem zaměstnancům, kteří splňovali příslušné podmínky, nýbrž byl diferencován jejich přínos pro zaměstnavatele. Při posuzování daňových nákladů tedy měly být tyto odměny považovány za složku mzdy a jako takové měly být shledány i daňově uznatelnými. Dále pak stěžovatel poukázal na neprovedení všech dostupných důkazů a porušení zásady volného hodnocení důkazů s tím, že žalovaný nepřihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil.