dnes je 26.4.2024

Input:

č. 796/2006 Sb. NSS, Daň darovací: jiný majetkový prospěch

č. 796/2006 Sb. NSS
Daň darovací: jiný majetkový prospěch
k § 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., č. 322/1993 Sb. ač. 85/1994 Sb.
Smlouva o uzavření bezúročné půjčky není právním úkonem, na jehož základě by dlužník nabýval majetkový prospěch, který by podléhal zdanění daní darovací [§ 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 Afs 106/2004-57)
Prejudikatura: srov. č. 573/2005 Sb. NSS,
Věc: Zdeňka P. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň darovací, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad v Domažlicích (dále též „správce daně“) vydal dne 17. 7. 2003 platební výměr, jímž žalobkyni vyměřil daň darovací ve výši 66 885 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jež žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 25. 11. 2003. Rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že žalobkyně uzavřela dne 14. 12. 1996 s Pavlem K. smlouvu o bezúročné půjčce částky 1 300 000 Kč s ujednáním, že splátky budou prováděny průběžně. Žalovaný dospěl k závěru, že byla-li žalobkyni poskytnuta půjčka bez jakéhokoliv protiplnění (bez úroku), vznikl jí z titulu bezúplatného užívání peněžních prostředků jiný majetkový prospěch, který je ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), předmětem daně darovací. Majetkovým prospěchem bylo podle žalovaného ušetření obvyklého úroku, jímž byl úrok ve výši 140 % diskontní sazby České národní banky, který v době získání bezúročné půjčky činil 191 100 Kč ročně. Půjčka byla poskytnuta na dobu neurčitou, a proto byl základ daně darovací ve smyslu § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 357/1992 Sb. stanoven z ceny obvyklé, která činila pětinásobek ceny ročního plnění.
Krajský soud v Plzni zrušil k žalobě žalobkyně napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správce daně rozsudkem ze dne 30. 6. 2004 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle soudu je z dikce § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb. třeba dovodit, že vždy musí jít o bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, jehož předmětem je právě toto nabytí majetku, a které tedy musí být přímo předmětem plnění z právního úkonu, nikoli pouze jeho „vedlejším produktem“. Smlouva o půjčce byla uzavřena podle ustanovení § 657 a § 658 občanského zákoníku, která sjednání úroků připouštějí; úroky však nejsou esenciální náležitostí každé smlouvy o půjčce (na rozdíl od obchodního zákoníku, upravujícího smlouvu o úvěru, která placení úroků za součást dlužníkova závazku považuje); na obsah závazku nemá vliv, zda smluvní vztah vznikl mezi osobami blízkými; rovněž jakékoli protiplnění, ať už ve formě úroku nebo jiné, není pojmovým znakem smlouvy o půjčce a je na vůli účastníků smlouvy, zda si něco takového ujednají, nebo ne. Soud proto přisvědčil žalobkyni v tom, že nezaplacením obvyklého bankovního úroku za půjčení peněz od jiné fyzické osoby nevzniká majetkový prospěch podléhající darovací dani.
Rozhodnutí krajského soudu napadl žalovaný
Nahrávám...
Nahrávám...