č. 3981/2020 Sb. NSS, Sociálně-právní ochrana dětí: zájem stát se pěstounem
č. 3981/2020 Sb. NSS
Sociálně-právní ochrana dětí: zájem stát se pěstounem
k § 4a písm. b) bod 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákonů č. 401/2012 Sb. a č. 303/2013 Sb.
K tomu, aby byla osoba považována za osobu, která má podle § 4a písm. b) bod 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zájem stát se pěstounem dítěte, které jí bylo dočasně svěřeno do péče, nemusí svůj zájem prokazovat návrhem soudu na svěření dítěte do pěstounské péče, jestliže již bylo řízení o svěření do pěstounské péče zahájeno. V takovém případě postačuje, je-li zájem stát se pěstounem dítěte dostatečně zřejmý z jiných podkladů.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2019, čj. 75 Ad 7/2019-78)
Věc: T. J. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o dávky pěstounské péče.
Úřad práce České republiky-krajská pobočka v Ústí nad Labem svými rozhodnutími ze dne 19. 12. 2018 odejmul dávky pěstounské péče, a to příspěvek na péči pěti dětí a odměnu pěstouna. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 15. 2. 2019 zamítl odvolání a tato rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně následně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Žalobkyně v žalobě uvedla, že v roce 2013 jí bylo svěřeno do péče pět dětí jedné matky (dále jen „nezletilé děti“) a nyní zletilý L. D. Děti byly svěřeny do poručenské péče, neboť matka nebyla schopna o své děti pečovat, nikoliv proto, jak uvádí žalovaný, že byla matce omezena svéprávnost. O navrácení svéprávnosti matce rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 6. 2017 nebyla žalobkyně vyrozuměna. Matka neučinila nic, co by mělo směřovat k ukončení faktické péče žalobkyně o nezletilé děti, o děti se nezajímala. Napadená rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem, byť skutkový stav byl zjištěn víceméně správně. Úřad práce zcela opominul základní zásadu, a to zájem a blaho dítěte zakotvenou v § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“) formulovanou i v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Lze sice souhlasit s tím, že poručenství zaniklo, nicméně to neopravňovalo odejmutí dávek pěstounské péče. Žalobkyni bylo možno považovat za osobu pečující podle § 4a písm. b) ZSPOD, neboť má v osobní péči děti v době, než soud rozhodne o další právní situaci dětí a má zájem o děti pečovat i nadále, a to ať již ve formě poručenské, nebo pěstounské péče. Na podporu svého názoru, že je osobou pečující s nárokem na dávky, odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2015, čj. 8 Ads 17/2015-49, č. 3353/2016 Sb. NSS. Úřadu práce bylo předloženo i předběžné opatření soudu, které bylo vystaveno s účinností od 1. 10. 2018, neboť k tomuto datu jí byly svěřeny nezletilé děti do pěstounské péče. Ani jeden orgán však k tomuto rozhodnutí nepřihlédl. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je minimální částkou, kterou se rozhodl stát děti bez domova podporovat, odnětí této částky z čistě formálních důvodů vážně porušuje práva dítěte, které je neoprávněně znevýhodněno oproti ostatním dětem. Obdobně žalobkyně odkázala na svou argumentaci i ve vztahu k odměně pěstouna s tím, že měla za to, že tato odměna jí byla odebrána předčasně, neboť měla být…
