č. 3867/2019 Sb. NSS, Služební poměr: oprávnění služebního funkcionáře rozhodovat ve věcech služebního poměru
č. 3867/2019 Sb. NSS
Služební poměr: oprávnění služebního funkcionáře rozhodovat ve věcech služebního poměru
k § 20 a § 98 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákonů č. 530/2005 Sb. a č. 341/2011 Sb. (v textu jen „zákon o služebním poměru“)
Ten, kdo stojí v čele bezpečnostního sboru, jedná a rozhoduje jménem státu ve věcech služebního poměru příslušníků tohoto bezpečnostního sboru vždy jen ve vztahu k tomuto bezpečnostnímu sboru (včetně posuzování případně požadované náhrady škody podle § 98 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Služební funkcionář jednoho bezpečnostního sboru nemůže rozhodovat o věcech služebního poměru příslušníka jiného bezpečnostního sboru (s výjimkou věcí v rámci naplnění principu tzv. průchodnosti služebních poměrů ve smyslu § 20 zákona o služebním poměru).
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, čj. 3 Ad 10/2015-91)*)
Věc: Radek V. proti generálnímu řediteli Generálního ředitelství cel o přiznání nároku na opětující se plnění.
Žalobce se účastnil výběrového řízení na obsazení služebního místa rady odboru mezinárodní spolupráce a metodiky Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality u Policie České republiky (dále jen „výběrové řízení“). Dopisem ze dne 19. 2. 2014 byl žalobce vyrozuměn o svém nezařazení do výběrového řízení. Žalobce se následně žádostí u Celního úřadu pro hlavní město Prahu domáhal přiznání nároku na opětující se plnění spočívající v nevyplacené části základního tarifu, který náleží služební hodnosti rada, a nevyplaceného zvláštního příplatku včetně úroků z prodlení ode dne plánovaného obsazení volného služebního místa, o které se žalobce ucházel.
Žalobcově žádosti nebylo vyhověno a následné odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 5. 2015.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Uvedl, že rozhodování služebních funkcionářů jednoho bezpečnostního sboru o právech a povinnostech vzniklých v jiném bezpečnostním sboru nebylo nic neobvyklého. Žalobce konstatoval, že zákon o služebním poměru zakotvil tzv. prostupnost bezpečnostních sborů. Z pohledu ustanovení předmětného zákona je podle žalobce zcela lhostejné, v jakém bezpečnostním sboru příslušník vykonává službu, vždy je k rozhodování o věcech jeho služebního poměru příslušný jen ten funkcionář, v jehož pravomoci je příslušník v době rozhodování. Jakmile žalobce, příslušník Celní správy České republiky (dále jen „celní správa“), projevil zájem o obsazení služebního místa u Policie České republiky (dále jen „policie“), měl služební funkcionář ve vztahu k němu oprávnění a povinnosti vyplývající ze žalobcovy projevené žádosti o zařazení do výběrového řízení. Až do žalobcova ustanovení na služební místo u policie však služební funkcionář policie nebyl oprávněn rozhodovat ve věcech jeho služebního poměru, neboť do té doby jím byl služební funkcionář celní správy. Žalobce uvedl, že jednotlivé bezpečnostní sbory nemají právní subjektivitu. Dle žalobce je služební poměr příslušníka jednáním v rámci státně-služebního vztahu ke státu, nikoli…
