dnes je 28.4.2024

Input:

č. 2548/2012 Sb. NSS, Daň z příjmů: referenční cena

č. 2548/2012 Sb. NSS
Daň z příjmů: referenční cena
k § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění do 31. 12. 2000
I. K prokázání, že se liší ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (referenční ceny), musí správce daně na základě zjištění výše obou těchto cen provést mezi nimi srovnání. Důkazní břemeno ke všem skutečnostem, které jsou pro to rozhodné, nese správce daně (§ 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
II. Referenční cenu může správce daně určit porovnáním skutečně dosažených cen shodné nebo podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty nebo (zejména pro neexistenci nebo nedostupnost dat o takových cenách) jen jako hypotetický odhad opřený o logickou a racionální úvahu a ekonomickou zkušenost. Referenční cena je v podstatě simulace ceny vytvořená na základě úvahy, jakou cenu by za situace shodné se situací spojených osob tyto osoby sjednaly, nebyly-li by spojené a měly-li by mezi sebou běžné obchodní vztahy.
III. Pokud správce daně zjišťuje referenční cenu na základě údajů o skutečně dosažených cenách shodné nebo podobné komodity mezi reálně existujícími nezávislými subjekty, musí pečlivě zkoumat, do jaké míry byly tyto ceny dosaženy za stejných nebo obdobných podmínek, za nichž cenu sjednávaly spojené osoby, a pokud se tyto podmínky liší, provést patřičnou korekci (§ 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, čj. 7 Afs 74/2010-81)
Prejudikatura: č. 1572/2008 Sb. NSS a č. 1852/2009 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost 1. Českolipská proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobkyně.

Finanční úřad v České Lípě doměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 16. 6. 2004 daň z příjmů právnických osob za rok 2000 ve výši 156 240 Kč. Správce daně postupem podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů ve znění účinném do 31. 12. 2000 upravil základ daně stěžovatelky v důsledku toho, že uspokojivě nedoložila, z jakých důvodů jako pronajímatelka stanovila nájemci nebytových prostor v domech na ulici Jindřicha z Lipé č. p. 92 a 93 nájemné ve výši 406 Kč/m2/rok, když obvyklé nájemné činí 1 800 Kč/m2/rok, a nájemné ve výši 0 Kč Karlu K. za nájem bytu v domě č. p. 92, když obvyklé nájemné činí 3 500 Kč měsíčně.
Žalobkyně napadla rozhodnutí správce daně odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 10. 2009 zamítl.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce Liberec, který ji rozsudkem ze dne 28. 7. 2010 zamítl. V odůvodnění uvedl, že spornou otázkou v dané věci bylo správné zjištění skutkového stavu věci, na základě něhož dospěli správce daně a žalovaný k závěru, že žalobkyně uspokojivě nedoložila rozdíl mezi nájemným, za které pronajímala nebytové a bytové prostory, a nájemným, které správce daně zjistil jako obvyklé nájemné. Protože žalobkyně v průběhu daňového řízení vznesla námitku týkající se technického stavu nemovitostí pronajímaných městem Česká Lípa, žalovaný si v souladu s § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992
Nahrávám...
Nahrávám...