dnes je 30.7.2021

Input:

§ 208-209 Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele

11.1.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.8.208
§ 208-209 Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele

Mgr. Lenka Pavelková

Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele

§ 208

Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

§ 209

  1. (1) O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než uvedeného v § 109 odst. 3 , jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (částečná nezaměstnanost).
  2. (2) Upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku; nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.

Komentář

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 22-29 – kolektivní smlouva

    • § 38 – povinnosti vyplývající z pracovního poměru

    • § 47 – návrat zaměstnance po odpadnutí vyjmenovaných překážek v práci

    • § 86, 87 – konto pracovní doby

    • § 109 – vymezení zaměstnanců poskytujícím za práci plat

    • § 301 písm. b) – využívání pracovní doby

    • § 305 – vnitřní předpis

Komentář

Mezi jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, než jsou prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, zákoník práce řadí všechny situace, kdy z příčin na straně zaměstnavatele není zaměstnanci přidělována práce. Mnohdy je obtížné rozlišit, co je překážkou v práci z důvodu prostoje (nedostatek surovin, energie, porucha strojního zařízení, chybné podklady k práci) a kdy jde o jinou překážku v práci. V takovém případě zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku a nikoliv ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku.

Částečná nezaměstnanost

zákoník práce umožňuje i kompromisní řešení mezi povinností zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a povinností poskytovat mu náhradu mzdy, pokud mu tuto práci zaměstnavatel přidělovat nemůže v důsledku omezení poptávky po poskytovaných službách nebo při omezení odbytu výrobků (§ 209 ZP, o částečné nezaměstnanosti). Při částečné nezaměstnanosti jde o to, že zaměstnavatel není schopen zaměstnancům přidělovat práci v celém rozsahu, a proto dochází k částečnému omezení – předpokládá se na přechodnou dobuv důsledku čehož není nutné sahat hned k ukončení pracovních poměrů se zaměstnanci. Ustanovení § 209 ZP tak částečně přenáší dopady skutečnosti, že zaměstnavatel má snížený odbyt a poptávku po poskytovaných službách, i na zaměstnance. Zaměstnanci po dobu, kdy mu práce není přidělována, přísluší náhrada mzdy, která nesmí být nižší než 60 % průměrného výdělku.

Paragraf 209 ZP nemohou použít zaměstnavatelé, kterými jsou stát, územní samosprávný celek, státní fond a příspěvkové organizace, jejichž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů. Tento § 209 ZP nemůže použít ani školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení.

Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, může s ní zaměstnavatel dohodnout, že náhrada mzdy může být nižší než 100 % průměrného výdělku, minimálně však musí dosahovat 60 % průměrného výdělku. Vyjednávání o výši náhrady mzdy je věcí dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Odborová organizace vyjednává za všechny zaměstnance, tedy i za nečleny této odborové organizace, aniž by se nečlenové odborové organizace mohli z dohody vyvázat. Obsahem jednání je pouze výše náhrady mzdy, nikoliv samotná podstata a důvody odbytových potíží. zákoník práce nestanoví, že by dohoda musela být sjednána písemně, lze však v těchto případech sjednání písemné dohody doporučit. Zákoník práce neurčuje dobu, na kterou může zaměstnavatel s odborovou organizací dohodnout poskytování nižší náhrady mzdy. Obecně by mělo platit, že se jedná o částečnou nezaměstnanost při dočasném omezení poptávky po poskytovaných službách či výrobcích, a proto překážka v práci je tak již svou podstatou dána jako dočasné opatření.

Výše náhrady mzdy – vyjednávání s odborovou organizací

Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, postupuje zaměstnavatel v součinnosti s příslušným úřadem práce. Zaměstnavatel, u kterého nepůsobí odborová organizace, může v případě dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo při omezení poptávky po jím poskytovaných službách podat úřadu práce návrh, aby na základě předložených podkladů rozhodl o tom, že jsou dány důvody pro poskytování náhrady mzdy v nižší částce než je prů měrný výdělek zaměstnance. Jestliže úřad práce rozhodne o existenci důvodů pro částečnou nezaměstnanost, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku po dobu, kterou úřad práce v rozhodnutí určí, nejdéle však po dobu 1 roku. Úřad práce tedy rozhoduje o existenci důvodu pro částečnou nezaměstnanost a o době, po kterou bude zaměstnanci poskytována náhrada mzdy.

Zaměstnavatel je povinen úřadu práce prokázat důvody, které jej vedly k podání žádosti. I když zákoník práce neupravuje bližší podrobnosti, je nezbytné předložit jakékoliv podklady, které osvědčují omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Úřad práce není oprávněn rozhodovat o výši poskytnuté náhrady mzdy, ta je stanovena přímo v § 209 odst. 3 ZP. Tento postup je opět vyloučen pro zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 ZP (stát, územní samosprávný celek a další v tomto ustanovení uvedené) a nemůže jej využít ani zaměstnavatel, u kterého odborová organizace působí. Zaměstnavatel, u kterého nedojde k dohodě s odborovou organizací, která u něj působí, nemůže postupovat jinak, než že bude zaměstnancům po dobu existence překážky v práci poskytovat náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, což může mít za následek snížení stavu zaměstnanců.

V ustanovení § 208 byla novelou ZP od 1. 1. 2012 provedena zpřesňující přikazující úprava, slova „poskytne mu zaměstnavatel náhradu“ byla nahrazena slovy „přísluší mu náhrada“.

Dohoda s odborovou organizací při částečné nezaměstnanosti podle § 209 může být nahrazena, ale pouze tehdy nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, vnitřním předpisem; současně se zrušuje správní rozhodování úřadu práce o tom, zda jsou dány důvody částečné nezaměstnanosti. Dále byla v ustanovení § 209 novelou provedena zpřesňující přikazující úprava, slovo „může“ bylo nahrazeno slovem „musí“.

Poskytnutí případného „neplaceného volna“ je možné výlučně na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dohoda nemusí být uzavřena písemně, avšak v zájmu jednoznačného prokázání, co bylo vlastně dohodnuto, lze písemnou formu doporučit.

Při nepřidělování práce z důvodu tzv. částečné nezaměstnanosti přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nejméně 60 % průměrného výdělku. Pokud však jde o jinou překážku v práci, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy v plné výši průměrného výdělku.

Zaměstnanec, s nímž zaměstnavatel neplatně zrušil

Nahrávám...
Nahrávám...