č. 1937/2009 Sb. NSS, Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání
č. 1937/2009 Sb. NSS
Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání
k § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2005
k § 41 odst. 1 a § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 323/1996 Sb., 230/1996 Sb., 270/2007 Sb. a č. 261/2007 Sb. (v textu jen „daňový řád“, „d. ř.“)
Vznikla-li daňovému subjektu v důsledku zákonem presumovaných skutečností povinnost dodatečně zpětně upravit základ daně dle § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze považovat původně stanovenou daňovou povinnost za nesprávně nižší a při výpočtu penále dle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (resp. úroku z prodlení), vycházet již od data splatnosti původní daňové povinnosti, která se v důsledku podání dodatečného daňového přiznání mění, ale až od data splatnosti, která nastane v důsledku podání dodatečného daňového přiznání dle § 41 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2009, čj. 5 Afs 1/2009-57)
Prejudikatura: č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02).
Věc: Ivan. I. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím ze dne 4. 3. 2008 žalovaný vydal žalobci platební výměr na daňové penále v celkové výši 11 237 Kč za pozdní úhradu daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodnutí žalovaného dne 16. 10. 2008 zrušil. Dané rozhodnutí shledal nezákonným z důvodu nesprávné aplikace § 63 v návaznosti na § 41 d. ř. Ustanovení § 41 citovaného zákona upravuje postup v případě, kdy sám daňový subjekt zjistí, že jeho daňová povinnost má být vyšší, než jeho poslední známá daňová povinnost. V tomto zákonem předvídaném případě je proto plně na místě, že daňové penále se počítá ode dne původní splatnosti, tzn. pokud by se takový případ týkal předmětné právní věci, pak od 1. 4. 2006 (§ 63 odst. 1, 2 citovaného zákona). Krajský soud však dovodil, že o takový případ se v dané věci nejedná. Daň zaplacená za zdaňovací období roku 2005 byla řádně stanovena, a pokud došlo k její revizi na základě postupu dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 zákona o daních z příjmů v roce 2006, nelze tento případ podřadit pod § 41 d. ř, neboť zde nedošlo ke zjištění, že daňová povinnost měla být vyšší, protože zde nedošlo k omylu při stanovení základu daně, ale k pozdější úpravě tohoto základu daně na základě zákonného přivolení. Využil-li žalobce dané zákonné možnosti, pak nemůže být jeho postup postaven naroveň „omylu“ a posuzován podle § 41 d. ř. Krajský soud dospěl k závěru, že správce daně i žalovaný pochybili, když tyto dva případy, zjevně odlišné, postavili „na roveň“ a žalobce byl postižen daňovým penále již ode dne původní splatnosti daně. Současně dodal, že žalobce měl povinnost doplatit daň již v okamžiku, kdy uzavřel své daňové podklady, ve smyslu § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 zákona o daních z příjmů, tj. (zřejmě) od konce roku 2006 či v prvních měsících roku 2007; od tohoto okamžiku začalo také běžet daňové…
