č. 143/2004 Sb. NSS, Daňové řízení: předběžná povaha zajišťovacího příkazu
č. 143/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: předběžná povaha zajišťovacího příkazu
k § 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“)
Zajišťovací příkaz podle § 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím předběžné povahy, neboť jde o dočasný prostředek k zajištění účelu daňového řízení.
(Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.9.2003, čj. 28 Ca 218/2001-55)
Věc: Veřejná obchodní společnost H. v E proti Finančnímu ředitelství v Praze o zajišťovací příkaz.
Finanční ředitelství v Praze zamítlo svým rozhodnutím ze dne 19.3.2001 žalobcovo odvolání proti zajišťovacímu příkazu Finančního úřadu v Dobříši, kterým bylo žalobci podle § 71 daňového řádu uloženo zajistit do tří dnů od doručení zajišťovacího příkazu úhradu na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty za srpen, září a říjen roku 1996 v době její splatnosti a vymahatelnosti složením částky 6 282 002 Kč na účet správce daně. Žalovaný ve svém zamítavém rozhodnutí o žalobcově odvolání konstatoval, že v daném případě byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu; poukázal přitom na obsah podaného odvolání, v němž žalobce obavu správce daně potvrdil, když uvedl, že společnost již nepodniká.
Žalobce podal dne 30.5.2001 k Městskému soudu v Praze žalobu na přezkoumání rozhodnutí žalovaného podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002. Namítl především, že v daném případě nelze daň vůbec doměřit, a proto zajišťovací příkaz žalobce neúměrně zatěžuje v rozporu s ustanovením § 2 odst. 2 daňového řádu, neboť se na něj hledí jako na daňový závazek se všemi důsledky podle § 57 a násl. daňového řádu. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nelze ze soudního přezkoumání vyloučit rozhodnutí týkající se základních práv a svobod. Správní orgán podle žalobce porušil ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Zákony a Ústava orgánům státní moci ukládají povinnost jednat v souladu se zákonnými předpisy, a to tak, aby žalobce jako účastník daňového řízení nebyl zkrácen na svých základních právech a svobodách (§ 2 odst. 1 daňového řádu). Rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně však byla vydána v rozporu s daňovým řádem, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonné podmínky; rozhodnutí navíc neobsahují zákonné náležitosti dle § 32 daňového řádu, a jsou proto neplatná. Žalobce je toho názoru, že soud je v rámci soudního přezkumu povinen přihlížet k neplatnosti přezkoumávaného rozhodnutí či k zákonnému podkladu pro vydání takového rozhodnutí. Až následně může zkoumat, zda jde o rozhodnutí předběžné povahy, které je podle § 248 odst. 1 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, vyloučeno ze soudního přezkumu.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhnul, aby soud žalobu zamítl, pokud ovšem řízení nezastaví podle § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy.
Městský soud v Praze o žalobě nerozhodnul do 31. 12. 2002; dokončil proto řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. a žalobu odmítl jako…
