č. 1223/2007 Sb. NSS, Daňové řízení: výhody stanovení daně podle pomůcek pro daňový subjekt
č. 1223/2007 Sb. NSS
Daňové řízení: výhody stanovení daně podle pomůcek pro daňový subjekt
k § 46 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
K výhodám dle § 46 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je správce daně povinen přihlížet tam, kde nějaké výhody zjištěny byly, a to buď na základě samotného tvrzení daňového subjektu, nebo jestliže vyplynuly v rámci daňové kontroly. Není povinností správce daně vyhledávat okolnosti, které by byly uznatelnou výhodou, je však nutné, aby byla ze správního spisu seznatelná správní úvaha o tom, zda správce daně mohl podle povahy výsledků daňového řízení u konkrétní daně nějaké výhody zohlednit či nikoliv.
Za výhody, k nimž je povinen správce daně přihlédnout, a to i ex offo, lze považovat především takové skutečnosti, které vyplývají ze zákona, resp. takové položky, na jejichž uplatnění má poplatník právní nárok (např. odčitatelné položky, slevy na dani).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, čj. 5 Afs 162/2006-114)
Prejudikatura: srov. č. 249/2004 Sb. NSS.
Věc: Vratislav Č. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Dodatečnými platebními výměry byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za období 4. čtvrtletí 1998 až 2. čtvrtletí 2001. Odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 17. 12. 2003. Dodatečné vyměření daně podle pomůcek bylo odůvodněno výsledky daňové kontroly, při níž byly zjištěny nesrovnalosti v účetnictví žalobce: některé daňové doklady chyběly zcela, což žalobce odůvodňoval požárem v provozovně, jiné byly vystaveny neexistujícími smyšlenými subjekty.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud rozsudkem ze dne 5. 5. 2006 žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které zejména namítal, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s žalobní námitkou, že žalovaný nezohlednil výhody pro stěžovatele dle § 46 odst. 3 d. ř, když se podstatně odchýlil od daňového přiznání podaného stěžovatelem, a z rozhodnutí žalovaného není zřetelné, jakými úvahami se při stanovení základu daně řídil. Žalovaný měl při stanovení základu daně podle pomůcek nejen stanovit přiměřené příjmy, ale i přiměřené výdaje stěžovatele.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedl, že námitka stěžovatele je nedůvodná, protože žalovaný se ve svém rozhodnutí dostatečně jasně vyjádřil, jakým způsobem byl podle pomůcek stanoven základ daně. Žalovaný tak zohlednil odpočty žalobce, které vyplývaly z těch daňových dokladů založených v účetnictví, které nebyly vystaveny smyšlenými nebo neexistujícími subjekty.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Při volbě pomůcek je správce daně vázán také § 46 odst. 3 d. ř., tzn. že je povinen přihlédnout ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly za řízení uplatněny. Ze spisového materiálu tedy musí být zřejmé nejen to, zda byly splněny předpoklady pro stanovení…
