2025.1800.1
Třístranný obchod
Ing. Petr Vondraš
Třístranný obchod je speciální ustanovení ZDPH, které umožňuje dodat zboží mezi třemi subjekty, aniž by ve většině případů došlo k odvodu DPH, a to bez registrace prostředního subjektu v členském státě, kam je zboží dodáno. Nicméně i toto zjednodušení má své podmínky, jejichž nedodržení může finančně hodně bolet. Své o tom ví například rakouská společnost Luxury Trust Automobil, jejíž případ projednaný před Soudním dvorem obohatil podmínky třístranného obchodu i v českém ZDPH.
Nahoru1.1 ZÁKLADNÍ PODMÍNKY
Hned na úvod je třeba poznamenat, že využití speciálního způsobu zdanění nazývaného jako třístranný obchod není povinné. Plátce se může rozhodnout, že i když obchodní transakce splňuje podmínky třístranného obchodu, tak tento režim nevyužije. Nutno dodat, že zvýhodnění v rámci třístranného obchodu se týká prostředního subjektu. Rozhodnutí nevyužít zvýhodnění by mělo pro plátce znamenat povinnost registrovat se k dani z přidané hodnoty ve státě, kde tento prostřední článek dodavatelského řetězce pořizuje zboží, aby je následně dodal kupujícímu, neboli v obchodním řetězci tomu třetímu.
Jak i vyplývá z označení tohoto speciálního způsobu zdanění, lze jej využít v případě, kdy daný obchod uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých státech. Pozor, podmínkou není, že musí být usazeni ve třech různých členských státech, musí v nich být jen registrováni. Koncept třístranného obchodu tak mohou využít i dva čeští plátci, pokud ten druhý, jakožto prostřední osoba, bude mít registraci i v jiném členském státě než České republice, a tuto registraci využije při daném obchodu. Ten pak může vypadat následovně. Český plátce vystupující pod českým DIČ vystaví daňový doklad na firmu se sídlem v České republice, ale nikoliv na její české DIČ, ale na její slovenské DIČ. Pod slovenským DIČ pak česká firma vystaví daňový doklad za dodání nakoupeného zboží osobě registrované k dani v Polsku. Základní předpoklad třístranného obchodu tím bude splněn – zrealizují jej tři osoby (česká firma A, česká firma B a polská firma) registrované ve třech různých členských státech (ČR, Slovensko, Polsko).
Další základní podmínkou je, že zboží musí být přímo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Pokud zůstaneme u předchozích třech subjektů, tak zboží přepravené z České republiky do Polska bude základní podmínku splňovat. Naopak kdyby se obchodu účastnily tři firmy usazené v České republice, na Slovensku a v Polsku a zboží by šlo z České republiky na Slovensko a teprve odtud po kontrole do Polska, tak by podmínka přímé přepravy z členského státu prodávajícího (zde Česká republika) do členského státu kupujícího (zde Polsko) splněna nebyla.
V čem spočívá výhoda třístranného obchodu, si můžeme ilustrovat na příkladu.
Příklad
Kupující z České republiky si objedná stroj u německé firmy. Ta bude mít dceřinou firmu v Polsku a této firmě zadá výrobu stroje. Po dokončení odveze přepravce najatý německou firmou stroj z Polska kupujícímu do České republiky. Pokud by nebyly splněny podmínky třístranného obchodu nebo by režim třístranného obchodu nechtěla německá firma využít, musela by se v České republice registrovat jako identifikovaná osoba, protože by byla v ČR pořizovatelem stroje přepravovaného z Polska. Při využití zjednodušujícího režimu třístranného obchodu se německá firma jakožto prostřední osoba nebude muset v České republice registrovat a zdanění za ni převezme česká firma v pozici kupujícího (třetího v řetězci).
Dlužno dodat, že systém zdanění neusazených osob je v České republice při pořízení zboží přívětivý, protože při nevyužití režimu třístranného obchodu se příjemce usazený v jiném členském státě stává v ČR sice identifikovanou osobou, ale v souladu s § 65 ZDPH bude pro něj pořízení zboží osvobozeno a zdanění následného dodání v rámci tuzemska převezme kupující, takže nedojde k zatížení cash flow daní z přidané hodnoty. Toto však nemusí v jiných členských státech platit a česká firma v pozici pořizovatele zboží by při nevyužití režimu třístranného obchodu musela podat ve státě pořízení daňové přiznání a v něm vykázat nejen pořízení zboží, ale i následné dodání v rámci daného státu, z něhož by pravděpodobně měla povinnost odvést tamní DPH.
Nahoru1.2. POVINNOSTI PRODÁVAJÍCÍHO A KUPUJÍCÍHO
Prodávající je pro účely třístranného obchodu osoba registrovaná k dani v členském státě, z něhož zboží odchází. V souvislosti se třístranným obchodem se k prodávajícímu žádné speciální podmínky neváží. Pro něj se jedná o "běžné" dodání zboží do jiného členského státu, pouze s tím rozdílem, že oproti zvyklostem je zboží dodáno do jiného státu, než ke kterému se váže DIČ předložené jeho zákazníkem, z pohledu režimu třístranného obchodu, prostřední osobou.
Prodávající si musí pohlídat, aby splnil obecné podmínky pro osvobozené dodání do jiného členského státu. Pak takové dodání může osvobodit, a když bude českým plátcem, tak v daňovém přiznání vykázat na řádku 20 na DIČ prostřední osoby. V souhrnném hlášení vykazuje svoje dodání pod kódem 0, tedy opět jako jakékoliv jiné "běžné" dodání zboží do jiného členského státu.
Žádné speciální povinnosti nemá v rámci třístranného obchodu ani kupující. Tím je osoba registrovaná k dani ve státě, kam bylo zboží ze státu prodávajícího dodáno. Stejně jako v případě jakéhokoliv "běžného" pořízení zboží z jiného členského státu má kupující povinnost přiznat daň, kterou, když bude plátcem, vykáže podle sazby na ř. 3 nebo 4 daňového přiznání, a pokud dané dodání použije pro svá plnění s nárokem na odpočet, může si odpočet z pořizovaného zboží nárokovat na řádcích 43 nebo 44 daňového přiznání. Ani v kontrolním hlášení neplatí pro kupujícího v rámci třístranného obchodu nic speciálního, přijaté plnění vykáže v oddíle A2 jako pořízení od DIČ prostřední osoby.
Záměrně je v případě prodávajícího i kupujícího uvedeno, když bude plátcem. Český ZDPH neukládá v rámci § 17, tedy v rámci režimu třístranného obchodu, žádné povinnosti prodávajícímu ani kupujícímu, ale jen prostřední osobě. Proto pokud popisujeme dopady třístranného obchodu na prodávajícího nebo kupujícího, musíme si jej dosadit v řetězci dodání na příslušné místo jako českého plátce. Zbylé dva subjekty pak musí mít samozřejmě registraci v jiných členských státech.
U prodávajícího ani kupujícího nevadí, když má registraci k dani z přidané hodnoty i ve státě prostřední osoby nebo prodávající ve státě kupujícího a kupující ve státě prodávajícího.
Nahoru1.3. POVINNOSTI PROSTŘEDNÍ OSOBY
Na rozdíl od prodávajícího a kupujícího je pro prostřední osobu platná podmínka, že nesmí být registrovaná k dani ve státě kupujícího. Důvodem je, že právě možnost vyhnutí se registraci ve státě kupujícího je smyslem třístranného obchodu. Pokud už prostřední osoba je ve státě kupujícího registrována, postrádá aplikace třístranného obchodu smyslu, a proto ji zákon přímo zakazuje.
Kromě registrace nesmí mít prostřední osoba ve státě kupujícího sídlo ani provozovnu. Ve vztahu ke třístrannému obchodu upravuje § 17 ZDPH podmínky právě pro prostřední osobu. V odstavci pátém stanovuje, za jakých podmínek je pořízení zboží prostřední osobou do České republiky osvobozeno od daně. První je již uvedené omezení, že pro získání osvobození při pořízení zboží v tuzemsku nesmí být v České republice prostřední osoba registrovaná jako plátce nebo identifikovaná osoba. Druhá podmínka naopak přikazuje prostřední osobě, že musí být registrovaná k dani v jiném členském státě. Zde je potřeba upozornit na to, že zákon tuto registraci neomezuje na stát sídla prostřední osoby. Ta tak může pro účely třístranného obchodu použít registraci v libovolném členském státě, kromě toho, v němž došlo k pořízení zboží.
Příklad
Český plátce si od obchodní společnosti se sídlem v Rakousku a registrované k dani v Rakousku a ve Francii objednal výrobní formu. Rakouská firma nechala formu zhotovit na Slovensku, odkud byla forma přímo odeslána do závodu českého plátce v Pardubickém kraji. Český plátce byl tedy v postavení kupujícího, firma z Rakouska v postavení prostřední osoby. Pro třístranný obchod si mohla tato prostřední firma teoreticky zvolit rakouské nebo francouzské DIČ, ale praktickou výhodu použití jiného DIČ, než je DIČ sídla společnosti, v tomto případě nemá, takže rakouská společnost použila pro třístranný obchod své rakouské DIČ.
Použití jiného DIČ než státu svého sídla přichází pro prostřední osobu v úvahu v případě, kdy je prostřední osoba usazena ve stejném členském státě jako prodávající.
Příklad
Český plátce si od obchodní společnosti se sídlem v Rakousku a registrované k dani v Rakousku a ve Francii objednal výrobní formu. Rakouská firma nechala formu zhotovit u jiné firmy se sídlem v Rakousku, která má jen rakouské…