Smlouva o úvěru

4.11

Smlouva o úvěru

JUDr. Vladimíra Knoblochová

 NahoruPředmět úvěru

Pro smlouvu o úvěru je charakteristické, že předmětem úvěru jsou výlučně peněžní prostředky. Na základě smlouvy o úvěru nelze poskytnout jiné věci, jak je to možné např. u zápůjčky (předmětem zápůjčky jsou věci druhově určené) či u výpůjčky (předmětem výpůjčky jsou věci individuálně určené, navíc tyto věci musí být nezuživatelné – viz § 499 a § 500 OZ).

 NahoruForma smlouva

Občanský zákoník nestanoví pro smlouvu o úvěru žádnou formu, nemusí být tedy uzavřena písemně a je možné ji uzavřít i ústně, případně i konkludentně. Písemnou formu lze ale samozřejmě doporučit. Pokud by měla smlouva o úvěru obsahovat ujednání, pro které zákon vyžaduje písemnou formu, je třeba na to pamatovat. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje vždy písemnou formu – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pro spotřebitelský úvěr platí zvláštní pravidla stanovená v citovaném zákoně.

Smlouvy o úvěru se v praxi často uzavírají adhezním způsobem, v takovém případě se na ně použijí ustanovení § 1798 až 1801 OZ. V případě, že je smlouva uzavírána se spotřebitelem výhradně prostředky komunikace na dálku, uplatní se zvláštní úprava finančních služeb na dálku (§ 1841–1851 OZ) a pokud by byla smlouva sjednávána mimo obchodní prostory, platí pro ni režim § 1820 a násl. OZ. U některých právnických osob je uzavření úvěrových smluv podmíněno zvláštním vnitřním schválením (např. u obcí o jejich přijetí nebo poskytnutí rozhoduje zastupitelstvo obce, u krajů zastupitelstvo kraje apod.).

O poskytnutí úvěru lze vyhotovit i tzv. dlužní úpis, jehož úprava je obsažena v § 1952 OZ.

Úvěrujícím (tj. tím, kdo poskytuje úvěr) může být nejen podnikatel, ale také osoba, která není podnikatelem. Pokud by bylo poskytování úvěru předmětem podnikání úvěrujícího, musí mít úvěrující oprávnění k poskytování úvěrů buď na základě zvláštního zákona (to platí např. pro banky a spořitelní a úvěrní družstva a částečně i pro obchodníky s cennými papíry), anebo živnostenské oprávnění. Poskytování úvěrů je volnou živností, pokud by šlo ale o poskytování spotřebitelských úvěrů, ten může poskytovat jako podnikatel pouze:

a) banka, zahraniční banka a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank,

b) spořitelní a úvěrní družstvo za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost spořitelních a úvěrních družstev,

c) platební instituce a zahraniční platební instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk,

d) poskytovatel platebních služeb malého rozsahu za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk,

e) instituce elektronických peněz a zahraniční instituce elektronických peněz za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk,

f) vydavatel elektronických peněz malého rozsahu za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk a

g) nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru za podmínek stanovených zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

 

 NahoruNáležitosti smlouvy o úvěru

Smlouva o úvěru musí obsahovat kromě označení smluvních stran následující náležitosti:

• závazek úvěrujícího poskytnout na žádost úvěrovaného v jeho prospěch peněžní prostředky,

• určení výše peněžních prostředků, které mají být poskytnuty,

• závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky.

Úvěr je na rozdíl od zápůjčky tzv. konsenzuálním kontraktem, což znamená, že k uzavření smlouvy o úvěru stačí dohoda alespoň o uvedených náležitostech a nevyžaduje se, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. K poskytnutí úvěru ani nemusí dojít, neboť ze zákona nevyplývá povinnost úvěrovaného o poskytnutí úvěru požádat (ledaže by si strany tuto povinnost sjednaly). Úvěrující je tedy povinen po dobu trvání smlouvy či jinou sjednanou dobu mít připravené peněžní prostředky ve sjednané výši, které je připraven poskytnout úvěrovanému.

 NahoruÚplata za sjednání závazku poskytnout úvěr

Občanský zákoník neupravuje výslovně možnost sjednání úplaty za sjednání závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému úvěr. S ohledem na zásadu smluvní volnosti máme za to, že se lze v úvěrové smlouvě na takové úplatě dohodnout, přičemž není nezbytné, aby úvěrující, který si ve svůj prospěch takovou úplatu sjedná, měl v předmětu podnikání poskytování úvěru, pokud poskytování úvěru není předmětem jeho podnikání.

 NahoruÚplatnost úvěru, úroky

Smlouva o úvěru je vždy úplatná, což znamená, že vždy je třeba z úvěru platit i úroky (na rozdíl od zápůjčky, která může být i bezúplatná). Pokud si smluvní strany výši úroků nesjednají, platí úvěrovaný úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, pak je úvěrovaný povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy (viz § 1802 OZ).

Pokud si strany výslovně nesjednají, za jaké období se úroky sjednávají, pak se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Roční úrok se ve smlouvách zpravidla vyjadřuje slovně jako per annum nebo zkratkou p. a., což bývá v praxi nejčastější. Obdobně se používají v praxi označení p. m. pro měsíční úročení a p. d. pro denní úročení. Při samotném výpočtu úroků se využívají různé způsoby počítání dnů, známé jako day count conventions. Například metoda Actual/365, někdy nazývaná anglický standard, vychází ze skutečného počtu dnů v období a délky roku 365 dní. Naproti tomu standard 30E/360, označovaný jako německý, považuje každý měsíc za 30 dní a celý rok za 360 dní.

Při sjednávání výše úroků je třeba vždy vzít i v úvahu, že úroky nemohou být nepřiměřeně vysoké (tzv. lichevní úroky). V této souvislosti odkazujeme na ustanovení § 1796 OZ, které upravuje tzv. lichvu. Podle tohoto ustanovení je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Lichva samozřejmě může naplnit i skutkovou podstatu trestného činu.

Sjednané úroky tvoří v souladu s ustanovením § 513 OZ příslušenství jistiny a obvykle sledují osud jistiny. Výjimkou je například délka promlčecí doby v případě, kdy je dluh uznán co do důvodu a výše v souladu s ustanovením § 2053 OZ nebo byl přiznán rozhodnutím orgánu veřejné moci. V takovém případě občanský zákoník stanoví, že na jistinu a úrok přibylý do okamžiku uznání dluhu nebo po přiznání práva platí desetiletá promlčecí doba; pro úroky, které dospějí po uznání dluhu, nebo po přiznání práva se bude aplikovat tříletá promlčecí doba (viz § 642 OZ).

 NahoruÚroky z úroků

Občanský zákoník (na rozdíl od dřívější právní úpravy) umožňuje, aby si strany sjednaly úroky z úroků.

 NahoruSplatnost úroků z úvěru

Smluvní strany by si především měly dohodnout, kdy jsou úroky splatné – zda např. každý rok nebo až se splacením úvěru či měsíčně apod. Pokud se strany nedohodnou, pak platí, že úroky jsou splatné spolu s jistinou. Pokud by ale lhůta pro vrácení jistiny byla delší než rok, jsou úroky splatné vždy ročně pozadu. V době, kdy má být vrácen zbytek jistiny, jsou splatné i úroky, které se jí týkají. V případě, že by poskytnuté peněžní prostředky měly být vráceny ve splátkách, máme za to, že jsou v den splatnosti každé splátky splatné i…