Uběhl určitý čas, kdy stále vyhlížíme završení projektu nové účetní legislativy, která, dle původních záměrů, měla být již v roce 2025 účinná. Práce postupně nabíraly skluz, takže, byť z objektivních důvodů, na ni stále čekáme.
Praxe a soulad s evropskou legislativou si vyžádal další novelu stávajícího zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, která v tuto chvíli čeká již jen na publikování ve Sbírce zákonů. Doporučuji proto se i s touto novelou seznámit. Přinesla hlavně změny v limitech pro kategorizaci účetních jednotek, povinnosti auditu a novelizuje úpravu výročních zpráv a zpráv o udržitelnosti, čímž reaguje na více či méně známe ESG.
Poznámka redakce: Těmto tématům se věnují či věnovat budou samostatné články.
My se dnes podíváme právě na nově připravovanou účetní legislativu, která sice zaznamenává zpoždění, ale téměř jistě dorazí. Aktuální situace je taková, že návrh nového zákona o účetnictví, včetně doprovodné legislativy byl předložen 16. července 2025 vládě, resp. legislativní radě vlády, což je předpoklad následného projednání parlamentem. Legislativní proces si vyžádá určitý čas a dostatečně dlouhou dobu na přípravu slibuje regulátor od počátku příprav nového zákona. Tato doba, tzv. legisvakanční lhůta, je nutná nejen pro nás účetní, ale např. i pro výrobce softwarů, kteří musí prostředky k zajištění účetních procesů aktualizovat a připravit. K tomu musí znát nejen zákon, ale ještě více vyhlášku a doprovodné daňové zákony, které jsou za zákonem o účetnictví teprve v závěsu. Nejbližší možná účinnost je tak avizována od ledna 2027, nebojím se ale předjímat, že daleko reálněji se jeví účinnost od počátku roku 2028, a to vzhledem ke krokům, které musí ještě legislativa do přijetí absolvovat, včetně zmiňované přípravy. Nicméně, zákon o účetnictví již světlo světa zná, a na základní principy, které nás s největší pravděpodobností čekají, se již nyní můžeme níže společně podívat.
Významné je, že nově zákon v jednom z prvních ustanovení vymezuje cíl účetního výkaznictví. Tímto cílem je poskytnutí informace externímu uživateli pro jeho ekonomické rozhodování, předvídání budoucích peněžních toků i posouzení řádného hospodaření osob odpovědných za řízení účetní jednotky. Tato definice je určitě důležitá pro pochopení toho, že účetnictví není samoúčelné, je určitě cenným důkazním prostředkem a podkladem pro řízení, ale zákon jej upravuje právě pro výkaznictví směrem navenek. V tomto duchu je též důležité všechna následná ustanovení zákona vykládat.
Následující paragrafy definují požadavky na kvalitu účetní informace. Některé již známe, některé byly uchopeny spíše výkladově a nyní jsou přímo zakotveny v zákoně. Najdeme tak přímo definované požadavky jako relevantnost, věrohodnost, ale i srozumitelnost či srovnatelnost a ověřitelnost. V této souvislosti určitě stojí za to přečíst si i důvodovou zprávu k zákonu. Právě tato základní ustanovení zákona jsou inspirována tzv. koncepčním rámcem mezinárodních účetních standardů a jejich význam je blíže rozveden právě v důvodové zprávě. Ta sama o sobě není sice pramenem práva, ale při jeho následném výkladu nebo i soudním rozhodování je jistě cennou oporou.
Dalo by se říci, že první paragrafy zákona říkají "proč" a "jak". Poté následuje "co" – tedy definice prvků účetní závěrky. Těmito prvky jsou aktivum, dluh, vlastní kapitál, jako prvky vztahující se k finanční situaci, a výnos a náklad, jako prvky vztahující se k finanční výkonnosti. Zákon tyto prvky definuje a v případě nákladů a výnosů též upravuje způsobilost k jejich vykázání. Dále dává prostor k vymezení vybraných aktiv a dluhů. Konkrétně tak zatím specifikuje pohledávky, právo užívání a rezervy. Po vymezení prvků se dozvídáme zásady pro sestavení účetní závěrky. Opět známe z teorie, ale nyní máme legislativní oporu pro věrné a poctivé zobrazení, předpoklad trvání, akruálnost, významnost, zákaz kompenzace a bilanční kontinuitu.
Další základní otázkou, na kterou je třeba odpovědět, je "jak". Jak účetní informaci zobrazit, říkají účetní metody. Základním požadavkem na metodu je její stálost. Zákon neupravuje jen, za jakých okolností je možné metodu měnit, ale dává návod i tehdy, když někde metoda chybí. Umožňuje tak použití analogie. Předvídá se i situace, kdy daná metoda může být výjimečně v praxi neproveditelná a dává možnost upravit vyhláškou metodu náhradní a zároveň povinnost účetní jednotce o takovém postupu informovat v příloze.
Je přirozené, že se může vyskytnout v účetnictví též chyba. Kromě postupu ve změnách metody, tak zákon dává též návod, jak postupovat v případě potřeby opravit chybu v již sestavené účetní závěrce. Ačkoli legislativa definuje také odhad, k němuž ohledně nejistého dopadu transakce musíme v určitých situacích přistoupit, je třeba doplnit, že odhad není účetní metodou. I proto je změna účetního odhadu upravena samostatně, protože se nejedná o změnu metody ani o opravu účetní chyby. V neposlední řadě zákon upravuje, jak v účetním výkaznictví přistoupit k následným událostem, tj. situacím, které nastaly mezi rozvahovým dnem a sestavením účetním závěrky.
Struktura účetní závěrky není překvapivá. I nadále ji budou tvořit rozvaha, výkaz výsledku hospodaření, příloha účetních výkazů a v určitých případech též výkaz peněžních toků a výkaz změn vlastního kapitálu. Jak budou vypadat účetní výkazy, je už možné nyní nahlédnout v tezích Vyhlášky k novému zákonu o účetnictví, kterou Ministerstvo financí již také zveřejnilo na svých stránkách.
Nově zákon definuje osobu odpovědnou za účetní výkaznictví, jde zpravidla o statutární orgán. Určitě to není překvapivé a pod čarou to tak bylo historicky vnímáno. V tuto chvíli jde o dovození odpovědnosti konkrétních osob za účetnictví, která je kladena jinými právními předpisy, v soukromém sektoru např. zákonem o obchodních korporacích. Právě takto určená osoba povinně účetní závěrku podepisuje, dnes to již samozřejmě může být i elektronickým podpisem. Okamžikem tohoto podpisu, a že to v případě elektronického podpisu víme na sekundu přesně, je účetní závěrka sestavena a stává se způsobilou ke zveřejnění.
Účetní závěrky jsou definované jako individuální a konsolidované. Z hlediska periodicity potom jako řádné a mezitímní. Pro ně pak zákon stanoví jasná pravidla a nově též upravuje zahajovací rozvahu, a to jak ke dni, kdy se stala účetní jednotkou, tak při přeměně. Zákon se věnuje samozřejmě nejen soukromému, ale i veřejnému sektoru, takže najdeme i pravidla pro konsolidovanou účetní závěrku České republiky.
Jak vyplývá z cíle zákona, prioritu hraje důraz na účetní výkaznictví. Proto se cca první třetina zákona věnuje základním požadavkům na účetní informace a účetní závěrce, jako vrcholu, k němuž celý účetní proces směřuje.
Následuje část spíše praktická, která obsahuje informace, které jsme dosud hledali spíše na začátku zákona. Přesto zákon definuje, kdo je účetní jednotkou, kdy účetní jednotka zaniká i právní nástupnictví jak v případě úmrtí fyzických osob, tak i při přeměně. Novinkou je konkrétnější uchopení zahraničních účetních jednotek a výhodou nově upravená skutečnost, že fyzická osoba nemusí být nově vůbec účetní jednotkou, pokud se tak sama nerozhodne. Následuje vymezení druhů účetních jednotek jako podnikatelské, neziskové a účetní jednotky veřejného sektoru. Samostatně pak kategorizace účetních jednotek na již známé mikro účetní jednotky, malé, střední a velké účetní jednotky vč. parametrů pro jejich určení. Parametricky už pravděpodobně podle navrženého znění nebude v této kategorizaci změna, protože limity mění již v úvodu zmíněná novela stávající legislativy. Pro právní jistotu vymezuje zákon některé související pojmy. Tj. definuje pro účely kategorizace aktiva jako úhrn aktiv zjištěný z rozvahy, čistý obrat, na němž je založen obchodní model účetní jednotky přepočtený na dvanáct měsíců a počet zaměstnanců jako přepočtený počet zaměstnanců pro statistické účely. Tyto principy už ze stávající legislativy známe, stejně jako podmínky pro změnu mezi kategoriemi.
Účetním obdobím je jeden kalendářní rok. Pokud nejde o účetní jednotku veřejného sektoru, může si individuálním účetním obdobím…
