Soud: Nejvyšší soud ČR | Spisová značka: 21
Cdo 2596/2011 | Datum rozhodnutí:
17. 10. 2012 |
Právní problematika: okamžité zrušení pracovního poměru,
evidence odpracované doby
Ustanovení právních předpisů:§ 55 odst. 1 písm. b),
§ 60 a
§ 301 písm. d) zákona č. 262/2006
Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů
Právní věta
Zaměstnanec se svým jednáním (předstíráním výkonu práce pro
zaměstnavatele) pokusil získat na úkor zaměstnavatele konkrétní výhodu (mzdu za
práci, kterou nevykonal) a tím vlastně (úmyslně) usiloval o nekorektní
(nezákonné) snížení majetku zaměstnavatele. Jinak řečeno, dopustil se útoku na
majetek svého zaměstnavatele.
Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží,
poškozováním, zneužitím apod., nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část
majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska
vymezení relativně neurčité hypotézy
§ 55 odst. 1 písm. b) zákoníku
práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr
o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících
se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
I. Skutkové okolnosti případu
Zaměstnanec se na začátku pracovní doby dostavil na pracoviště a
vyznačil v souladu s interními předpisy zaměstnavatele svůj příchod do
zaměstnání, vzápětí však pracoviště opustil a zbytek pracovní doby strávil mimo
své pracoviště a zabýval se vlastními soukromými záležitostmi. Krátce před
koncem pracovní doby se navrátil na pracoviště a vyznačil svůj odchod tak, jako
by celou pracovní dobu strávil na pracovišti výkonem sjednané práce.
Zaměstnavatel uvedené porušení povinností zjistil a s přihlédnutím k
tomu, že se jednalo o zaměstnance s vysoce významným postavením ve společnosti
zaměstnavatele, podléhajícího pouze jednateli společnosti, s příjmem ve výši 70
000 Kč hrubého…