dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 54/1997 SbNU, sv.8, K povinnosti soudu posuzovat každý úkon podle jeho obsahu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 54

II. ÚS 71/96

K povinnosti soudu posuzovat každý úkon podle jeho obsahu

Ustanovení § 41 odst. 2 občanského soudního řádu ukládá soudům povinnost posuzovat každý úkon podle jeho obsahu. Nelze stavět pouze na tzv. objektivní kumulaci tam, kdy právě z obsahu podání a jeho formy je patrno, že žalobce měl na mysli kumulaci subjektivní. Proto usnesení postavená pouze na tzv. objektivní kumulaci jsou nejenom v rozporu s § 41 odst. 2 o.s.ř., ale současně též s § 43 odst. 2 o.s.ř.

Nález

Ústavního soudu ze dne 14. května 1997 sp. zn. II. ÚS 71/96 ve věci ústavní stížnosti České obce sokolské proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 8. 12. 1995 sp. zn. 8 Co 1583/95 o zastavení řízení o návrhu na navrácení majetku.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 1995 čj. 8 Co 1583/95-32 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Řádně a včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 1995 čj. 8 Co 1583/95-32, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. října 1995 čj. 30 C 344/92-95 o zastavení řízení ve věci jeho návrhu o navrácení majetkových práv.

V žalobě podané Okresnímu soudu v Ostravě se stěžovatel domáhal navrácení majetkových práv k nemovitostem v žalobě přesně specifikovaným, a to podle zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zákona č. 247/1991 Sb. Jako odpůrci byli uvedeni sub I. Tělovýchovná jednota Lokomotiva a sub II. Český svaz tělesné výchovy. Důvodem uplatněné žaloby byla skutečnost, že odpůrce sub I. na žádost o navrácení majetkových práv odmítl v jednání pokračovat z důvodu nejasnosti výkladu pojmu „nástupnická organizace“ a odpůrce sub II. na výzvu vůbec nereagoval. Protože v důsledku nečinnosti odpůrce sub II. nebylo možné odstranit pochybnosti o majetkoprávním uspořádání požadovaných nemovitostí, které v průběhu let procházelo různými správci majetkové podstaty, v návrhu petitu označil jako žalované „odpůrce ad I. resp. odpůrce ad II. „. Soud po zahájení řízení si obstaral všechny potřebné podklady včetně výpisů z katastrů nemovitostí a vyjádření zainteresovaných složek. Poté vyzval stěžovatele k úpravě petitu, který musí být určitý a vykonatelný. Stěžovatel provedl úpravu petitu tak, že větu - odpůrce ad I. resp. odpůrce ad II. - upravil na větu: „odpůrce 1 nebo odpůrce 2“, když ostatní části zůstaly beze změny. Okresní soud řízení zastavil s odůvodněním, že nelze vymezit okruh účastníků eventuálně případně alternativně, neboť v řízení musí být přesně určen rozsah nároku, který je uplatňován vůči každému z odpůrců.

K odvolání stěžovatele (žalobce) Krajský soud v Ostravě usnesení Okresního soudu v Ostravě potvrdil. V odůvodnění svého stanoviska uvedl, že mezi stěžejní podmínky řádného návrhu ve smyslu § 79 odst. 1 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) patří na jedno z prvých míst vymezení účastníků řízení. Navrhovatel musí proto zcela jednoznačně uvést, proti kterému odpůrci uplatňuje svůj nárok. Je však nesmyslné, dovozuje dále, aby navrhovatel uvedl ve svém návrhu několik odpůrců s tím, aby si soud sám „vybral“. Eventuality či alternativy návrhu

Nahrávám...
Nahrávám...