2026.3.3
Autorské honoráře a jejich zdanění
Ing. Zuzana Rylová, Ph.D.
Autorský honorář neboli odměna autora je peněžní náhrada za vytvoření a použití duševního vlastnictví, jako je např. dílo umělecké, literární, vědecké, hudební, fotografické, audiovizuální, architektonické, ale třeba také počítačový program nebo kartografické dílo. Autorská díla se týkají poměrně široké škály profesí, a to nejen v uměleckých oborech. Autorským dílem však není výsledek veškeré duševní práce, například znalecký posudek se za autorské dílo nepovažuje. Znalecký posudek není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora ve smyslu § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, a nemůže být tedy předmětem ochrany práva autorského ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Znalecká činnost předpokládá užití postupů opírajících se o v daném oboru obecně známé, verifikovatelné metody, jejichž užití je výrazem odbornosti znalce, nikoli jeho osobní tvůrčí jedinečnosti.
S autorským dílem jsou spojena autorská práva. Práva k autorskému dílu jsou jednak práva osobnostní (typicky právo zveřejnění díla, právo osobovat si autorství, právo na nedotknutelnost díla, a to včetně práva svolení ke změně díla) a jednak práva majetková (zejména právo dílo užít, tedy např. právo na rozmnožování díla, rozšiřování, pronájem, půjčování nebo vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla či sdělování díla veřejnosti). Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Autor se nemůže vzdát ani majetkových práv, i tato práva jsou podle autorského zákona nepřevoditelná (nelze je ani postihnout výkonem rozhodnutí vyjma pohledávek z nich), nicméně majetková práva jsou předmětem dědictví a trvají po dobu autorova života a dále 70 let po jeho smrti.
Oprávnění k výkonu majetkového práva k autorskému dílu mohou mít i jiné osoby, přičemž autorský zákon obsahuje řadu poměrně komplikovaných pravidel, jakým způsobem tato oprávnění vznikají nebo na základě čeho existují. Posouzení těchto pravidel je nad rámec tohoto článku i jeho odborného zaměření, z daňového pohledu je důležitá zejména odměna, kterou autor v souvislosti s oprávněním k výkonu majetkových práv získává. Odměna může být autorovi hrazena na základě ujednání, kterým autor poskytl oprávnění (licenci) k užití díla, nebo na základě jiného vztahu, kdy majetková práva k dílu podle zákona vykonává jiná osoba než autor samotný (například zaměstnanecké dílo). Oprávnění k užití díla může vznikat i ze zákona (například u díla vytvořeného na objednávku, na základě smlouvy o dílo). Způsob, jakým je autor za dílo odměněn, tedy závisí na typu díla, vztahu mezi objednatelem díla a jeho autorem a podmínkách smlouvy a v rámci různých odvětví se může výrazně lišit.
Autorem může být pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila, proto autorské honoráře podléhají zdanění daní z příjmů fyzických osob. Rozlišení autorského zákona mezi tvorbou vzniklou v rámci pracovněprávního nebo služebního vztahu a mimo něj bude relevantní i pro určení, do kterého dílčího základu daně fyzické osoby bude odměna autora zařazena. Odměny autorů řadíme buď mezi příjmy ze závislé činnosti, nebo mezi příjmy ze samostatné činnosti. Příjmem ze samostatné činnosti mohou být odměny autora jen v případě, že podle zákona o daních z příjmů nepatří do příjmů ze závislé činnosti.
NahoruPříjem ze závislé činnosti
V případě, že autor vytvořil dílo, které je výsledkem jeho tvůrčí činnosti ke splnění povinností ze svého pracovněprávního nebo služebního vztahu, jedná se podle autorského zákona o tzv. zaměstnanecké dílo. S ohledem na definici příjmů ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů bude odměna za toto dílo příjmem ze závislé činnosti. V tomto případě je rozhodující přímá vazba na pracovní úkoly vyplývající z pracovní smlouvy. Naopak podstatná není skutečnost, zda bylo dílo vytvořeno v pracovní době či mimo ni. I v případě, že některé práce budou provedeny mimo pracovní dobu, např. vyhledání podkladových materiálů, stále se může jednat o zaměstnanecké dílo vytvořené ke splnění konkrétních pracovních povinností. Zatímco autor (zaměstnanec) má k dílu osobnostní práva, majetková práva k tomuto dílu (např. právo na užití a zpeněžení) obecně vykonává přímo ze zákona jeho zaměstnavatel.
V praxi může dojít k situaci, kdy zaměstnanec bude mít se zaměstnavatelem uzavřenou jak pracovní smlouvu, tak smlouvu licenční. K otázce, zda se bude jednat výhradně o příjmy ze závislé činnosti či příjmy plynoucí na základě licenční smlouvy, které lze zahrnout pod dílčí základ daně ze samostatné činnosti, se vyjádřil i Krajský soud v Brně. ZDP tedy znaky či indikátory vedoucí k závěru, že se v konkrétním případě jedná o závislou činnost, nedefinuje, a proto je třeba vztah závislosti posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a s ohledem na charakter dané činnosti. Měl-li správce daně posuzovat příjem, jehož kvalifikace coby příjmu ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) bodu 1. ZDP byla sporná, musel se zabývat závislostí činnosti a postavení konkrétního zaměstnance na žalobci jakožto zaměstnavateli. Byl to žalobce coby zaměstnavatel, který na základě pracovněprávní smlouvy odměňoval zaměstnance mzdou a současně jim vyplácel odměny na základě licenčních smluv plynoucí ze smluv o vytvoření konkrétního díla (čl. 1 těchto smluv) uzavřených poté, co již existovala pracovní smlouva mezi shora uvedenými zaměstnanci žalobce. Přitom druh závislé činnosti a činnosti vytváření díla byl srovnatelný. Nutno dodat, že vztah závislosti zaměstnance na zaměstnavateli je dán již uzavřením hlavního pracovního poměru. Je-li tedy zaměstnanec odměňován na základě jiné soukromoprávní smlouvy uzavřené se svým zaměstnavatelem nad rámec hlavního pracovního poměru, správce daně byl oprávněn takové příjmy z hlediska toho, zda se nejedná ve skutečnosti o příjem ze závislé činnosti, prověřit.
Je tedy zřejmé, že pokud tvorba zaměstnance (autorské dílo) vyplývající z licenční smlouvy je shodná či obdobná jako tvorba v rámci pracovních povinností zaměstnance, bude příjem plynoucí na základě licenční smlouvy podléhat zdanění jako příjem ze závislé činnosti, jelikož vytvoření takového díla je zároveň pracovním úkolem autora. Pokud však licenční smlouva bude uzavřena na dílo, které je odlišné od díla vytvářeného v rámci pracovního poměru, nebude se jednat o zaměstnanecké dílo a tento příjem nebude příjmem ze závislé činnosti, ale příjmem ze samostatné činnosti.
Podle autorského zákona se za zaměstnanecké dílo považují i jiná díla než ta, která autor vytvořil ke splnění svých povinností (pracovních úkolů) vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu. Pro určení správného dílčího základu daně, do kterého bude odměna autora díla zařazena, je vždy rozhodující klasifikace druhu příjmů podle zákona o daních z příjmů.
Za zaměstnanecké dílo se totiž považuje například také kolektivní dílo, tedy dílo, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a je uváděno na veřejnost pod jejím jménem, na jehož tvorbě se podílí více autorů (přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití). Může jít i o dílo vytvořené na objednávku. Podrobněji se k tomu, co je kolektivní dílo, vyjádřil Nejvyšší soud s tím, že kolektivní dílo musí být vytvářeno na základě podnětu fyzické či právnické osoby. Musí se jednat o právně relevantní podnět, nikoli pouze o prostý nápad, ideu, impulz či iniciativu. Vedením při vytváření díla je nutné rozumět konstantní dozor výkonu tvořivé činnosti a její řízení spočívající zejména v udávání celkové koncepce a obsahového, funkčního či hospodářského charakteru díla a jeho konečného vzhledu. Na rozdíl od děl zaměstnaneckých je uvedení díla pod jménem fyzické nebo právnické osoby podmínkou pro vznik režimu kolektivního díla. V opačném případě se nejedná o dílo kolektivní. Objednávka, jako právně relevantní podnět investora, musí směřovat k vytvoření příspěvku kolektivního díla. Předmětem smlouvy o dílo musí být vytvoření takového příspěvku, nikoli vytvoření prostého díla na objednávku. Rozhodný je zde účel takové smlouvy, který musí být zjišťován dle konkrétních okolností případu. Je tomu tak i proto, že uplatnění režimu kolektivního díla znamená zásadní zásah do majetkových zájmů autora. Současně je třeba vzít zřetel i na zásadu, že u kolektivního díla příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití. Příkladem kolektivního díla může být např. encyklopedie, do které přispělo více autorů, a jejichž jednotlivé příspěvky nemohou v tomto smyslu existovat odděleně od celku. Skutečnost, že kolektivní dílo může být pro účely autorského práva považováno za dílo zaměstnanecké, má vliv na výkon majetkových práv autorů, ale neznamená to, že by se u autorů automaticky jednalo o příjmy ze závislé činnosti. Autoři obvykle preferují zdanění spíše prostřednictvím samostatné činnosti, v takovém případě bude klíčové vyloučit naplnění definice příjmů ze závislé činnosti ve smyslu zákona o daních z příjmů. Rozhodující bude povaha vztahu mezi autory a osobou, pod jejímž vedením je dílo vytvářeno.
Dalšími typickými případy, kdy se podle autorského zákona za zaměstnanecké dílo považují i díla vytvořená na základě jiného než pracovněprávního vztahu při plnění pracovních či služebních úkolů, jsou:
-
dílo vytvořené členem statutárního nebo jiného voleného či jmenovaného orgánu právnické osoby ke splnění povinností vyplývajících ze vztahu mezi autorem a touto právnickou osobou, a
-
počítačové programy, databáze a kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, a to i tehdy, pokud byla autorem vytvořena na objednávku.
Pokud tedy díla vytvořená členy statutárních či jiných volených nebo jmenovaných orgánů vznikla při plnění povinností vyplývajících z jejich vztahu k právnické osobě, jejíhož statutárního orgánu jsou členem, použije se na ně úprava pro zaměstnanecká díla. V takových případech se právnická osoba podle autorského zákona považuje za zaměstnavatele. Důležitá však není klasifikace podle autorského zákona, ale fakt, že z pohledu daně z příjmů jsou členové orgánů právnických osob považováni za zaměstnance. Pokud tedy jejich autorská díla vznikla při plnění povinností vyplývajících z jejich vztahu k právnické osobě, příjmy za tato zaměstnanecká díla budou považovány za příjmy ze závislé činnosti.
Pro úplnost je vhodné uvést, že podle autorského zákona se režim zaměstnaneckého díla nevztahuje na společníky společnosti s ručením omezeným, kteří nejsou členy jejích volených orgánů, nicméně podle zákona o daních z příjmů mohou být autorské odměny společníků zdaněny jako příjmy ze závislé činnosti, protože zákon o daních z příjmů při splnění určitých podmínek společníky za zaměstnance považuje.
Jak je uvedeno výše, za zaměstnanecká díla se podle autorského zákona považují i počítačové programy a databáze nebo kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, a to i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku (tedy např. na základě smlouvy o dílo). Objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Režim zaměstnaneckého díla se však vztahuje pouze na případy, kdy dodavatelem těchto děl je fyzická osoba, tzn. přímo autor díla (například…
