č. 3997/2020 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: rozhodnutí o udělení či odnětí doplňkové ochrany; individuální posouzení možnosti přesídlení; dokazování situace v zemi
č. 3997/2020 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: rozhodnutí o udělení či odnětí doplňkové ochrany; individuální posouzení možnosti přesídlení; dokazování situace v zemi
k § 17a a § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 314/2015 Sb.
k čl. 8 směrnice 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany
k § 77 odst. 2 soudního řádu správního
I. V případě řízení o udělení doplňkové ochrany, při jejím odnímání nebo neprodloužení, musí správní orgán zkoumat aktuální situaci v zemi původu a zabývat se tím, zda zde jsou, či nejsou důvody pro doplňkovou ochranu.
II. Možnost vnitřního přesídlení je třeba posuzovat se zřetelem k individuálním okolnostem na straně žadatelů o mezinárodní ochranu. Tento požadavek se přitom nevztahuje výlučně na zhodnocení, zda budou schopni se o sebe v jiné části země postarat nebo zda jim nebude hrozit újma při přesunu do bezpečné části země, nýbrž také na otázku, zda v důsledku vnitřního přesídlení zmizí hrozba, jíž se obávají.
III. Novinové články informující pouze o jednotlivých bezpečnostních incidentech nejsou zpravidla způsobilé zpochybnit závěry komplexních expertních zpráv o zemi původu, jež podávají kompletní obraz situace v zemi (§ 77 odst. 2 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2019, čj. 45 Az 23/2018-55)
Prejudikatura: č. 1566/2008 Sb. NSS; rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 7. 2019, Torubarov (C-556/17).
Věc: a) M. U. A. a b) N. W. A. proti Ministerstvu vnitra o odnětí doplňkové ochrany.
Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu odňal žalobcům doplňkovou ochranu.
Žalobci uvádí, že jim žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 3. 2016 udělil doplňkovou ochranu, následně však dospěl k tomu, že v zemi jejich původu došlo k podstatné změně politické a bezpečnostní situace, a proto jim rozhodnutím ze dne 23. 5. 2017 doplňkovou ochranu odňal. Toto rozhodnutí bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2017, čj. 56 Az 1/2017-73, zrušeno, přičemž krajský soud upozornil na to, že se žalovaný dosud ani v rozhodnutí, jímž udělil doplňkovou ochranu, nezabýval otázkou existence hrozby (resp. podoby takové hrozby) útoku na žalobce ze strany Tálibánu z důvodu, že jejich příbuzný [bratr žalobce a)] spolupracoval s vojáky zahraničních armád a stal se dokonce příslušníkem afghánské policie. Tato otázka je přitom klíčová pro vyhodnocení, zda v důsledku návratu žalobců do vlasti nedojde k porušení zásady nenavracení (non-refoulement). Žalovaný také nezohlednil, že ani objektivní zlepšení situace v určitých částech země nemusí automaticky znamenat, že žalobcům tvrzená vážná újma nehrozí; ostatně Tálibán může zaútočit i v části země, jež je jinak hodnocena jako relativně bezpečná. Krajský soud proto rozhodnutí o odnětí doplňkové…
