Z aktuálních soudních rozhodnutí - Pracovněprávní vztahy po sporném rozvázání pracovního poměru

Právní problematika: neplatné rozvázání pracovního poměru

Ustanovení právních předpisů: § 61 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2002, který odpovídá § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů

Právní věta:

Zaměstnavatel, který přestal zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy v přesvědčení, že jím učiněné rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době je platným právním úkonem, může zaměstnanci, který platnost rozvázání pracovního poměru neuznává a který trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, ještě před skončením sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru znovu začít přidělovat práci, aniž by současně musel přistoupit na stanovisko zaměstnance o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Oznámil-li zaměstnanec po podání výpovědi z pracovního poměru zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, a neumožnil-li mu zaměstnavatel, aby konal práce podle pracovní smlouvy, má zaměstnanec nejen nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, ale i možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele.

I. Skutkové okolnosti případu
Zaměstnavatel se zaměstnancem dne 26. července 2002 okamžitě zrušil pracovní poměr. Na tuto skutečnost zaměstnanec reagoval dopisem ze dne 30. července 2002, ve kterém zaměstnavateli sdělil, že okamžité rozvázání pracovního poměru neuznává a že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván.

Zaměstnavatel na uvedené dopisy zaměstnanci odpověděl, že má za to, že již není jeho zaměstnancem. Zaměstnanec se proto obrátil na soud, aby určil, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné a že mu náleží od zaměstnavatele náhrada mzdy. V době soudního sporu zaměstnanec začal pracovat pro jiného zaměstnavatele.

II. Právní názor Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud konstatoval, že z ustanovení § 61 odst. 1 zákoníku práce (kterému odpovídá aktuální § 69 odst. 1 zákoníku práce) vyplývá předpoklad, že zaměstnavatel (po prohlášení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání), skutečně umožní zaměstnanci, aby nadále práci vykonával. Náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku zaměstnanci přísluší jen do dne, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Zákon tedy výslovně počítá s tím, že (ačkoliv se dodatečně může ukázat, že pracovní poměr skončil dříve) zaměstnavatel umožní zaměstnanci pokračovat v práci a že zaměstnanec bude práci vykonávat. Zaměstnavatel, který přestal zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy v přesvědčení, že jím učiněné rozvázání pracovního poměru je platné, může zaměstnanci, který platnost rozvázání pracovního poměru neuznává a který trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, ještě před skončením sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru znovu začít přidělovat práci. K tomuto postupu může zaměstnavatel přistoupit, aniž by tím současně vyjádřil souhlas se stanoviskem zaměstnance o neplatnosti rozvázání…