Soud: Nejvyšší soud | Spisová značka:
21 Cdo 1771/2011 | Datum rozhodnutí:
16. 8. 2012 |
Právní problematika: okamžité zrušení pracovního poměru,
zákaz užívat pracovní prostředky pro soukromé účely, zákaz narušování soukromí
zaměstnance, povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy
zaměstnavatele
Ustanovení právních předpisů: § 316 odst. 1,
§ 316 odst. 2,
§ 316 odst. 3,
§ 301 písm. d) a
§ 55 odst. 1 písm. b) zákona č.
262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2009.
Právní věta:
I. Skutkové okolnosti případu
Zaměstnanec v září 2009 v rámci pracovní doby strávil přes 102
hodin prohlížením internetových stránek, které neměly spojitost s plněním jeho
pracovních úkolů. Od prohlížení internetových stránek zaměstnance neodradil
ani zákaz v pracovním řádu zaměstnavatele. Zaměstnavatel na základě
provedené kontroly uvedené porušení povinností zjistil a se zaměstnancem
okamžitě zrušil pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovních
povinností. Zaměstnanec tvrdil, že prohlížení internetových stránek nebylo
na úkor plnění jeho pracovních povinností. Dále připustil, že zřejmě porušil
nějakou povinnost, ale že se nejednalo o porušení povinností zvlášť hrubým
způsobem. Obrátil se tedy na soud, aby určil neplatnost okamžitého zrušení
pracovního poměru.
II. Právní názor Nejvyššího soudu České republiky
Nejvyšší soud se ztotožnil s hodnocením intenzity porušení
pracovních povinností tak, jak jej provedly okresní a krajský soud. V průběhu
řízení se oba soudy shodly na tom, že uvedeným jednáním zaměstnanec porušil
svoje pracovní povinnosti dle ustanovení
§ 38 odst. 1 písm. b) a
§ 316 odst. 1 zákoníku
práce a pracovního řádu zaměstnavatele. Konkrétně se jednalo o výslovný
zákaz bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu jeho výrobní a
pracovní prostředky včetně výpočetní techniky. Dále šlo o povinnost
zaměstnance plně využívat pracovní dobu k plnění pracovních úkolů.
Intenzitu porušení povinností soudy vyhodnotily jako zvlášť
hrubou, přičemž vycházely především z listiny (výpisu internetových aktivit
zaměstnance) prokazující vysoký počet hodin mimopracovní činnosti.
Zaměstnanec totiž mimopracovní činností v září 2009 strávil více než polovinu
veškeré pracovní doby, kdy z celkem 21 pracovních dnů odpracoval pro
zaměstnavatele pouhých 8 pracovních dnů.
Zaměstnanec namítl, že zaměstnavatel tajně sledoval jeho užívání
internetu v rozporu s ustanovením
§ 316 odst. 3 zákoníku práce a důkaz
spočívající v uvedené listině popisující jeho aktivity na internetu označil za
nepřípustný.
K této námitce Nejvyšší soud připustil, že kontrola
dodržování výše uvedených povinností nemůže být vykonávána zcela
libovolně, ale musí být prováděna přiměřeným způsobem. Přiměřenost
kontroly je nutné zkoumat vždy s přihlédnutím k rozhodujícím okolnostem
každého konkrétního případu. Zejména je nutné vzít v úvahu, zda šlo o
kontrolu průběžnou či následnou a jaká byla délka a rozsah kontroly. Podstatné
také je to, zda a do jaké míry kontrola omezovala zaměstnance v jeho činnosti a
do jaké míry zasahovala do jeho práva na…