dnes je 29.3.2024

Input:

Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ - Okamžité zrušení pracovního poměru se zaměstnancem za prohlížení internetu

20.11.2012, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 4 minuty
Soud: Nejvyšší soud Spisová značka: 21 Cdo 1771/2011 Datum rozhodnutí: 16. 8. 2012 

Právní problematika: okamžité zrušení pracovního poměru, zákaz užívat pracovní prostředky pro soukromé účely, zákaz narušování soukromí zaměstnance, povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele

Ustanovení právních předpisů: § 316 odst. 1, § 316 odst. 2, § 316 odst. 3, § 301 písm. d) a § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2009.

Právní věta:

I. Skutkové okolnosti případu

Zaměstnanec v září 2009 v rámci pracovní doby strávil přes 102 hodin prohlížením internetových stránek, které neměly spojitost s plněním jeho pracovních úkolů. Od prohlížení internetových stránek zaměstnance neodradil ani zákaz v pracovním řádu zaměstnavatele. Zaměstnavatel na základě provedené kontroly uvedené porušení povinností zjistil a se zaměstnancem okamžitě zrušil pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Zaměstnanec tvrdil, že prohlížení internetových stránek nebylo na úkor plnění jeho pracovních povinností. Dále připustil, že zřejmě porušil nějakou povinnost, ale že se nejednalo o porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Obrátil se tedy na soud, aby určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.

II. Právní názor Nejvyššího soudu České republiky

Nejvyšší soud se ztotožnil s hodnocením intenzity porušení pracovních povinností tak, jak jej provedly okresní a krajský soud. V průběhu řízení se oba soudy shodly na tom, že uvedeným jednáním zaměstnanec porušil svoje pracovní povinnosti dle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 316 odst. 1 zákoníku práce a pracovního řádu zaměstnavatele. Konkrétně se jednalo o výslovný zákaz bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu jeho výrobní a pracovní prostředky včetně výpočetní techniky. Dále šlo o povinnost zaměstnance plně využívat pracovní dobu k plnění pracovních úkolů.

Intenzitu porušení povinností soudy vyhodnotily jako zvlášť hrubou, přičemž vycházely především z listiny (výpisu internetových aktivit zaměstnance) prokazující vysoký počet hodin mimopracovní činnosti. Zaměstnanec totiž mimopracovní činností v září 2009 strávil více než polovinu veškeré pracovní doby, kdy z celkem 21 pracovních dnů odpracoval pro zaměstnavatele pouhých 8 pracovních dnů.

Zaměstnanec namítl, že zaměstnavatel tajně sledoval jeho užívání internetu v rozporu s ustanovením § 316 odst. 3 zákoníku práce a důkaz spočívající v uvedené listině popisující jeho aktivity na internetu označil za nepřípustný.

K této námitce Nejvyšší soud připustil, že kontrola dodržování výše uvedených povinností nemůže být vykonávána zcela libovolně, ale musí být prováděna přiměřeným způsobem. Přiměřenost kontroly je nutné zkoumat vždy s přihlédnutím k rozhodujícím okolnostem každého konkrétního případu. Zejména je nutné vzít v úvahu, zda šlo o kontrolu průběžnou či následnou a jaká byla délka a rozsah kontroly. Podstatné také je to, zda a do jaké míry kontrola omezovala zaměstnance v jeho činnosti a do jaké míry zasahovala do jeho práva na

Nahrávám...
Nahrávám...