Soukromé životní pojištění

Jednu z významných nezdanitelných částí základu daně, která je upravena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP), představuje daňové zvýhodnění osob, které uzavřely pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti (dále jen soukromé životní pojištění). Existence této nezdanitelné části základu daně odpovídá snaze vlády a zákonodárných orgánů ČR v důsledku očekávaného demografického vývoje posílit trend individuálního připojištění občanů s dlouhodobým spořícím efektem s cílem umožnit v budoucnu snížení podílu důchodových dávek vyplácených ze státního rozpočtu.

Soukromým životním pojištěním zákon o daních z příjmů rozumí pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití nebo důchodové pojištění, a to i při sjednání dřívějšího plnění v případě vzniku nároku na starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nebo v případě, stane-li se pojištěný invalidním ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění, nebo v případě smrti.

Zákon o daních z příjmů, a to:

Výše naznačeným záměrům zákonodárce odpovídají i základní podmínky kladené pro poskytnutí daňového zvýhodnění. Těmito podmínkami jsou:

První tři výše uvedené podmínky pro nárok na daňové výhody se neuplatní v případě, kdy došlo ke vzniku nároku na starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo v případě, kdy se pojištěný stal invalidním ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění nebo v případě smrti pojištěného. Filozofie zákona vychází z faktu, že v těchto případech nastala rizika, na která se fyzická osoba pojistila a mnohdy fakticky vzniká nárok na pojistné plnění.

Podobně jako u tzv. doplňkového penzijního spoření, které nahrazuje dřívější penzijní připojištění se státním příspěvkem, a penzijního pojištění je i daňové zvýhodnění soukromého životního pojištění upraveno ve dvou základních rovinách:

V případě individuálního hrazení pojistného má poplatník při splnění stanovených podmínek právo v souladu s ustanovením § 15 odst. 6 ZDP odečíst od základu daně z příjmů FO jím zaplacené pojistné ve zdaňovacím období na soukromé životní pojištění na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi tímto poplatníkem jako pojistníkem a pojišťovnou. Ve srovnání s pojištěním hrazeným zaměstnavatelem za zaměstnance jsou podmínky v případě individuálního hrazení přísnější. K již dříve uvedeným podmínkám přibývají další dvě:

První dodatečnou podmínkou je, že poplatník uplatňující nezdanitelnou část základu daně musí být zároveň pojistníkem i pojištěným. To znamená, že nelze uplatňovat pojistné hrazené poplatníkem - pojistníkem ve prospěch třetí osoby (např. manžela, dětí apod.).

Podmínka minimální pojistné částky byla do zákona včleněna zejména z důvodů omezení administrativní náročnosti správy této odčitatelné položky v případech, kdy její výše byla ve vztahu k základu daně víceméně zanedbatelná. Podle § 15 odst. 6 ZDP tak musí pojistná částka činit alespoň:

Pro soukromé životní pojištění ve formě důchodového pojištění je za minimální pojistnou částku považováno odpovídající jednorázové plnění při dožití.

Maximální částka, kterou lze podle § 15 odst. 6 ZDP odečíst za zdaňovací období, činí v úhrnu 12 000 Kč, a to i v případě, že poplatník má uzavřeno více smluv s více pojišťovnami. Tento odpočet se uplatní v rámci daňového přiznání nebo ročního zúčtování daně u zaměstnavatele.

Stejně jako např. u úroků z hypotečních úvěrů je třeba si uvědomit, že jednou z podmínek pro snížení základu daně o placené pojistné je jeho skutečná úhrada ve zdaňovacím období. Nestačí tedy smlouva, ze které pouze vyplývá povinnost úhrady pojistného.

V případě jednorázové úhrady pojistného se jeho výše rozpočítá poměrně na jednotlivá zdaňovací období podle délky trvání pojistné smlouvy, a to s přesností na dny. Za těchto podmínek samozřejmě nemusí být splněn požadavek úhrady pojistného v daném zdaňovacím období.

V praxi samozřejmě dochází k situacím, že původně stanovené podmínky smlouvy, které byly v souladu s podmínkami ZDP, nejsou nakonec dodrženy. I na tyto případy zákon pamatuje. Dojde-li před skončením doby 60 kalendářních měsíců od uzavření smlouvy nebo před rokem, ve kterém pojištěný dosáhne 60 let k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy, nárok na nezdanitelnou část základu daně zaniká a poplatník je povinen za zdaňovací období, ve kterém k této skutečnosti došlo, podat daňové přiznání a uvést v něm jako příjem podle § 10 ZDP částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých 10 letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen. Při aplikaci poslední věty § 15 odst. 6 ZDP je vhodné vzít v úvahu, že povinnost skutečně podat daňové přiznání se v případě nedodržení podmínek posuzuje s ohledem na ustanovení § 38g ZDP, které v některých případech osvobozuje poplatníky od povinnosti podání daňového přiznání.

Důsledkem nedodržení podmínek uzavřené smlouvy o soukromém životním pojištění je povinnost zdanit dříve uplatněné částky snižující základ daně z příjmů a také zdanění souvisejícího příjmu ve formě odkupného inkasovaného namísto pojistného plnění.

Běžné plnění ze soukromého životního pojištění podléhá srážkové dani ve výši 15 % podle ustanovení § 36 odst. 2 písm. n) ZDP a příjem plynoucí fyzické osobě při zániku takové smlouvy ve formě odkupného podléhá po snížení o uhrazené pojistné rovněž srážkové dani ve výši 15 %, a to podle ustanovení § 36 odst. 2 písm. s) ZDP.

První zpřísnění daňového režimu v případě vyplacení jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, přinesla novela ZDP č. 346/2010 Sb., která s účinností od 1. 1. 2011 v ustanovení § 8 odst. 7 ZDP uvádí, že se takový příjem považuje za základ daně po snížení o pojistné zaplacené poplatníkem ke dni výplaty. V praxi to znamená, že od roku 2011 již není možné v těchto případech od příjmu odečítat pojistné zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance.

Další, mnohem výraznější zpřísnění, přinesla novela ZDP č. 267/2014 Sb. s účinností od 1. 1. 2015. V případě vyplacení jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, se nezdaňuje pouze tento příjem, ale poplatník, který hradil pojistné na soukromé životní pojištění individuálně a uplatňoval z tohoto titulu nezdanitelnou část základu daně, je povinen v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém k vyplacení takového příjmu došlo, uvést jako příjem podle § 10 a zdanit veškeré částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých 10 letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen.

Při aplikaci tohoto ustanovení je ovšem třeba vzít v úvahu rovněž přechodná ustanovení zákona č. 267/2014 Sb., konkrétně odstavce 10. těchto ustanovení. Podle něj mj. platí, že u pojistných smluv soukromého životního pojištění uzavřených přede dnem nabytí účinnosti novely se v případě, že dojde k výplatě příjmů z pojistné smlouvy ode dne nabytí účinnosti zmíněné novely, u nezdanitelných částí základu daně uplatněných za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti této novely a uplatněných ve lhůtě 10 let před výplatou příjmů nebo ukončení smlouvy pro uplatnění nezdanitelné části základu daně, postupuje podle § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely.

V praxi to znamená, že poplatník bude povinen dodanit nezdanitelné části základu daně uplatněné po 1. 1. 2015.

Zákon umožňuje ve vybraných případech zánik pojistné smlouvy bez povinnosti podání daňového přiznání a povinnosti zdanit v rámci dílčího základu daně podle § 10 ZDP pojistné uplatněné v předchozích zdaňovacích obdobích jako odčitatelná položka. Podmínkou je, že u takové smlouvy:

Zákon tak poplatníka neomezuje v možnosti změnit v průběhu doby trvání soukromého životního pojištění pojišťovnu, zejména pokud nabízí výhodnější podmínky.