3.8.2
Redukce průměrného hodinového výdělku
Ing. Olga Krchovová
Průměrný hodinový výdělek zjištěný k počátku dočasné pracovní neschopnosti (s výjimkou případu, kdy prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti (DPN) začíná v jednom čtvrtletí a končí ve druhém čtvrtletí – zde budou použity dva průměrné výdělky) se upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského podle § 21 odst. 1 písm. a) ZNP s využitím tří redukčních hranic.
Pro rok 2024 jsou stanoveny redukční hranice pro účely dávek nemocenského pojištění:
- 1 466 Kč,
- 2 199 Kč,
- 4 397 Kč.
Pro účely výpočtu náhrady mzdy při DPN se musí tyto redukční hranice určené na kalendářní den převést na hodinové vynásobením koeficientem 0,175 a poté se zaokrouhlí na haléře směrem nahoru.
- redukční hranice = 1 466 × 0,175 = 256,55 Kč,
- redukční hranice = 2 199 × 0,175 = 384,83 Kč,
- redukční hranice = 4 397 × 0,175 = 769,48 Kč.
S použitím těchto hodinových redukčních hranic se provede redukce průměrného hodinového výdělku takto:
Protože zákon nestanoví způsob zaokrouhlování dílčích výsledků, vycházíme z techniky zaokrouhlení redukčních hranic, ale nemůžeme vyloučit ani postup, při kterém dílčí výsledky nezaokrouhlíme a započteme všechna desetinná místa:
-
(230,895 + 76,968 + 115,395) x 60 % = 423,258,
-
423,258 x 60 % = 253,5948 Kč (maximální výše náhrady při DPN).
Příklad 1
Zaměstnanec má dočasnou pracovní neschopnost od 10. 2. do 23. 2. Jeho průměrný výdělek k 1. 1. činí 386,46 Kč.
Redukce se provede takto: