Poskytování různých darů a dárků nemusí být jen výsadou
vztahů mezi fyzickými osobami (např. v rámci rodiny). Odměnit darem lze i
zaměstnance, a to nejen za jeho dobrou práci, ale např. též v souvislosti s
jeho narozeninami, pracovním výročím či třeba jen u příležitosti Vánoc. I v
těchto případech by měl zaměstnavatel zvážit, jakou formu daru zvolí, aby to
bylo z daňového hlediska optimální pro obě strany.
Zákoník práce problematiku darů poskytnutých
zaměstnancům jejich zaměstnavatelem neřeší. Pouze v
§ 303 odst. 2zakazuje zaměstnancům vybraných státních organizací přijímat v
souvislosti s výkonem zaměstnání dary nebo jiné výhody (s výjimkou darů nebo
výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, nebo na základě
právních předpisů), čímž se pochopitelně rozumí pokus zamezit korupci ve státní
správě.
Dar (peněžní i nepeněžní) přijatý zaměstnancem v
souvislosti se závislou činností nebude nikdy předmětem daně darovací
(to plyne z
§ 3 odst. 4 zákona o daních z
příjmů, dále jen „ZDP“), ale bude se posuzovat jako zdanitelný příjem ze
závislé činnosti a funkčních požitků, který zaměstnanci plyne v souvislosti s
výkonem závislé činnosti nebo s výkonem funkce.
Jedinou výjimku, kdy by zaměstnanec přijaté dary
nezdanil, obsahuje
§ 6 odst. 9 písm. g)
ZDP, který osvobozuje nepeněžní dary do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého
zaměstnance, jsou-li poskytnuty:
z fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen FKSP) podle
vyhlášky č. 114/2002 Sb., o FKSP (týká se těch, kteří ze zákona takový fond
tvoří),
a u zaměstnavatelů, na které se vyhláška o FKSP nevztahuje:
anebo (možnost pro všechny zaměstnavatele):
Z pohledu zaměstnance je důležité, že limit 2 000
Kč se posuzuje u každého zaměstnavatele samostatně. Má-li tedy
zaměstnanec více zaměstnavatelů, může mít osvobozenou v úhrnu i vyšší
částku.
Pokud bude poskytnutý dar osvobozen od daně z příjmů,
nebude vstupovat ani do vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní
pojištění. V opačném případě, tedy při zdanění daru, by se pojistné muselo
odvést, a to jak za zaměstnance, tak za zaměstnavatele.
Z osvobození na straně zaměstnance podle
§ 6 odst. 9 písm. g)
ZDP plyne, že zaměstnavatel v takových případech daňově účinný náklad nezíská.
Buď dar poskytne jako svůj nedaňový náklad, anebo jej hradí z fondů či
ze zisku po zdanění, čili daňový náklad nevznikne.
Nutno však upozornit na
§ 24 odst. 2 písm. zr) ZDP, podle
něhož vznikne daňový náklad:
neziskovým subjektům při tvorbě fondu kulturních a
sociálních potřeb podle zmíněné vyhlášky o FKSP,
veřejné vysoké škole nebo veřejné výzkumné institucí při
tvorbě sociálního fondu,
a to až do výše 1 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance
pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti za zdaňovací období, ve kterém lze mzdu zaměstnance uplatnit jako
daňový výdaj. Jde však o náklad při tvorbě fondu, nikoliv při jeho čerpání.
Pochopitelně v situaci, kdy by se jednalo např. o
peněžní dar hrazený z nákladů, by bylo možné na straně zaměstnavatele
posoudit náklad jako daňově účinný za předpokladu, že by byly splněny
podmínky zakotvené v
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP,
tj. na poskytnutí daru by měl zaměstnanec právo, které vyplývá:
z kolektivní smlouvy, nebo
z vnitřního předpisu zaměstnavatele, nebo
je zakotveno v pracovní či jiné smlouvě zaměstnavatele se
zaměstnancem.
V takovém případě by ale pochopitelně zaměstnanec celý dar zdanil a
odvádělo by se i pojistné, neboť by se nemohlo aplikovat zmiňované
osvobození.
Častým předmětem otázek bývá to, zda musí dar,
…
