č. 893/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: právní důsledky sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a dodatečně vyměřenou daní
č. 893/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: právní důsledky sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a dodatečně vyměřenou daní
k § 32 odst. 9 a 10 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
Ustanovení § 32 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle něhož lze v případě, že se vyměřená daň odchyluje od přiznání, žádat v odvolací lhůtě správce daně o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a daní, jež byla přiznána nebo za řízení uznána, dopadá jak na případy rozhodnutí správce daně sdělených formou „platebního výměru“, tak na případy, kdy takové rozhodnutí bylo sděleno formou „dodatečného platebního výměru“. V obou případech se podle § 32 odst. 10 citovaného zákona doba počínající dnem, který následuje po dni podání takové žádosti, a končící dnem, kdy správce daně vyrozuměl daňový subjekt o důvodech, nepočítá do běhu odvolací lhůty.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, čj. 6 Afs 13/2003-56)
Prejudikatura: srov. č. 400/2004 Sb. NSS.
Věc: Obecně prospěšná společnost E. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad Brno IV po provedené daňové kontrole doručil žalobci dne 15. 5. 2000 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob a dodatečně mu vyměřil daň ve výši 90 870 Kč. Žalobce poté požádal o sdělení důvodu rozdílu mezi daní přiznanou a daní dodatečně vyměřenou na základě výsledků provedené daňové kontroly. V odpovědi, která byla žalobci doručena 29. 6. 2000 a v níž je výslovný odkaz na § 32 odst. 9 daňového řádu, byly jednotlivé žalobcovy dotazy zodpovězeny. Přesto dne 12. 7. 2000 podal žalobce proti platebnímu výměru odvolání; Finanční úřad Brno IV je však dne 28. 5. 2001 zamítl z důvodu jeho opožděnosti.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal; žalovaný jeho odvolání dne 23. 7. 2001 také zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že § 46 daňového řádu rozlišuje mezi pojmy „vyměření daně“ a „dodatečné vyměření daně“ a § 32 odst. 9 a 10 daňového řádu se použijí toliko na „vyměření daně“, a nikoli na „dodatečné vyměření daně“. Požádal-li proto stěžovatel po doručení platebního výměru o sdělení důvodu rozdílu, Finanční úřad Brno IV odpověděl nad rámec svých řádných povinností, aniž se stavěla lhůta pro podání odvolání podle § 32 odst. 10 daňového řádu. Podal-li proto žalobce odvolání až poté, kdy obdržel odpověď Finančního úřadu Brno IV, tj. až dne 12. 7. 2000, učinil tak po lhůtě 30 dnů, která vyplývá z § 48 daňového řádu, a tedy opožděně.
Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Brně, který přijal argumentaci žalovaného a žalobu zamítl.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek Krajského soudu v Brně kasační stížností. Uplatnil důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel namítl, že krajský soud pro účely § 32 odst. 9 daňového řádu nesprávně rozlišil mezi „daní vyměřenou“ a „daní dodatečně vyměřenou“ a na základě tohoto rozlišení vyloučil z aplikace § 32 odst. 10 daňového řádu případy dodatečného vyměření daně. V důsledku tohoto nesprávného výkladu krajský soud nezrušil napadené…
