č. 839/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: odvolání proti fiktivnímu vyměření daně
č. 839/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: odvolání proti fiktivnímu vyměření daně
k § 46 odst. 5 a § 48 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Rozhodnutí vydané dle § 46 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je pravomocné až po uplynutí lhůty stanovené v § 48 odst. 5 téhož zákona. Do této doby není možné hovořit o poslední známé daňové povinnosti daňového subjektu, neboť daň ještě nebyla pravomocně stanovena rozhodnutím správce daně. Zjistí-li v této lhůtě daňový subjekt, že jeho daňová povinnost měla být nižší, než jak ji deklaroval v daňovém přiznání, nemůže využít institutu dodatečného daňového přiznání, ale může využít řádného opravného prostředku, tedy odvolání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2006, čj. 7 Afs 49/2004-59)
Věc: Zemědělské družstvo H. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Opavě dne 17. 1. 2002 dle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu zastavil řízení ve věci odvolání žalobce proti vyměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999. Žalovaný dne 2. 9. 2002 odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 18. 2. 2004.
Rozhodnutí krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž vyslovil pochybnosti týkající se aplikace ustanovení § 46 odst. 5 d. ř., neboť dle jeho názoru je v tomto ustanovení konstruována právní fikce doručení, a nikoliv fiktivní platební výměr. Daňový subjekt je proto i v tomto případě příjemcem rozhodnutí a může proti takovému rozhodnutí podat odvolání.
Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Pro vlastní rozhodnutí ve věci je klíčovým výklad ustanovení § 46 odst. 5 d. ř. ve spojení s § 48 odst. 1 téhož zákona. První ustanovení konstruuje tzv. fiktivní vyměření daně, kdy v případě, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky, nemusí správce daně daňovému subjektu sdělovat výsledek vyměření daně, přičemž je za den vyměření daně a za den doručení rozhodnutí považován poslední den lhůty pro podání daňového přiznání. Druhé pak stanoví podmínky, za kterých je možné se odvolat proti stanovení daňového základu a daně či proti jiným rozhodnutím. Z dikce ustanovení § 48 odst. 1 d. ř. je tedy zřejmé, že pro to, aby se mohl daňový subjekt v dané věci odvolat proti rozhodnutí správce daně, musí být kumulativně splněny tyto podmínky: musí se jednat o rozhodnutí, kterým byl stanoven daňový základ a daň, a daňový subjekt se nesmí…
