č. 2013/2010 Sb. NSS, Řízení před soudem: lhůta pro podání žaloby ve věcech důchodového pojištění
č. 2013/2010 Sb. NSS
Řízení před soudem: lhůta pro podání žaloby ve věcech důchodového pojištění
k § 40 odst. 4, § 46 odst. 1 písm. b) a § 72 soudního řádu správního
k čl. 86 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (v textu též „nařízení“)
Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění je zachována, byla-li tato žaloba v poslední den lhůty předána k poštovní přepravě odpovídajícímu úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu Evropské unie.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2009, čj. 4 Ads 116/2009-40)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 176/2000 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 329/2000); rozsudek Soudního dvora ES ze dne 22. 5. 1980, Margaret Walsh proti National Insurance Officer (C-143/79, ECR, s. 1639).
Věc: Jozef C. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 4. 2008 podle čl. 48 odst. 1 nařízení zamítla žádost žalobce ze dne 13.9.2006 o plný invalidní důchod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle čl. 48 odst. 1 nařízení platí, že na instituci členského státu se nebude požadovat, aby přiznala dávky odpovídající dobám splněným podle předpisů, které provádí, jestliže délka těchto dob nedosahuje jednoho roku. Doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky se přitom podle čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem. Žalobce však na území České republiky nezískal po 31. 12. 1992 žádnou dobu pojištění, a proto bylo rozhodnuto o nepřiznání plného invalidního důchodu.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu Brně. Krajský soud usnesením ze dne 6. 4. 2009 žalobu jako opožděně podanou odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 9. 5. 2008. K podání ze dne 12. 5. 2008, které bylo adresováno Krajskému soudu v Košicích a doručeno Sociální pojišťovně v Bratislavě dne 11. 7. 2008, žalobce připojil rozhodnutí žalované, doplnil doklady k přezkumu rozhodnutí slovenského nositele důchodového pojištění o invalidním důchodu a namítl, že nebylo vzato v úvahu období od 24. 1. 1994 do 24. 10. 1998, kdy byl na území České republiky ve vazbě. Pro zachování lhůty k žalobě by však podání ze dne 12. 5. 2008 muselo být doručeno žalované, případně předáno k poštovní přepravě nejpozději dne 9. 7. 2008, avšak žalovaná jej ve skutečnosti obdržela až dne 12. 9. 2008. Uvedený návrh na zahájení řízení tedy nebyl podán ve dvouměsíční zákonné lhůtě.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, který je uveden v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.…
