dnes je 26.4.2024

Input:

č. 1885/2009 Sb. NSS, Utajované skutečnosti: bezpečnostní riziko

č. 1885/2009 Sb. NSS
Utajované skutečnosti: bezpečnostní riziko
Řízení před soudem: rozsah přezkumu rozhodnutí obsahujícího utajované skutečnosti
k § 77 odst. 2 soudního řádu správního
k § 3 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o ochraně utajovaných skutečností“)*)
k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
V soudním řízení zásadně lze provádět dokazování i ohledně obsahu utajovaných skutečností; to neplatí jen výjimečně, a sice pokud by seznámení se účastníků řízení s nimi vedlo k výraznému ohrožení obrany nebo bezpečnosti státu či jiných důležitých státních zájmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2008, čj. 2 As 31/2007-107)
Prejudikatura: srov. č. 739/2006 Sb. NSS, č. 1168/2007 Sb. NSS, č. 1292/2007 Sb. NSS, č. 1337/2007 Sb. NSS, č. 1368/2007 Sb. NSS; nálezy č. 322/2001 Sb., č. 82/2002 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 615/01), č. 91/2002 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 241/01), č. 101/2003 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 28/02), č. 137/2003 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 577/01).
Věc: Ing. Petr S. proti Národnímu bezpečnostnímu úřadu o vydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi, o kasační stížnosti žalobce.

Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) rozhodnutím ze dne 4. 8. 2005 rozhodl o nevydání osvědčení žalobci pro styk s utajovanými skutečnostmi pro stupeň utajení „Tajné“, neboť bylo u něj shledáno bezpečnostní riziko ve smyslu § 23 odst. 2 písm. b) a d) zákona o ochraně utajovaných skutečností.
Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil stížností k řediteli NBÚ. Ředitel NBÚ rozhodnutím ze dne 7. 12. 2005 stížnost zamítl, nicméně zaujal ve věci částečně odlišný právní názor, neboť konstatoval, že u žalobce existuje bezpečnostní riziko pouze podle § 23 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně utajovaných skutečností. Bezpečnostní riziko podle § 23 odst. 2 písm. b) téhož zákona tudíž neshledal.
Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze rozsudkem dne 20. 4. 2007 žalobu zamítl. V odůvodnění soud především uvedl, že v dané věci je sporným závěr NBÚ o tom, že žalobce není osobou bezpečnostně spolehlivou. NBÚ dospěl k závěru, že žalobce zamlčel podstatné skutečnosti své spolupráce se zpravodajskými službami bývalé ČSSR. V žalobě pak žalobce tvrdil, že se zpravodajskými službami nespolupracoval. Při řešení této sporné skutečnosti je nutné mít na zřeteli, že řízení o bezpečnostní prověrce je řízením specifickým, jehož zásadním posláním je zajistit ochranu skutečností, které je nutno v zájmu České republiky utajovat. Závěry NBÚ se podávají z archívních materiálů, které byly označeny stupněm utajení „Vyhrazené“. S ohledem na tuto skutečnost potom na ně bylo v rozhodnutí žalovaného odkázáno bez jejich bližší specifikace. NBÚ tedy plnil zákonnou povinnost, když uvedené skutečnosti v napadeném rozhodnutí neuvedl, a zároveň postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud žalobce s těmito skutečnostmi neseznámil. Zákon o ochraně utajovaných skutečností totiž nemá, na rozdíl od zákona č. 71/1967 Sb. (dále jen „správní řád“) žádné procesní ustanovení, které by odpovídalo § 33 odst. 2 správního řádu. V kontextu s tím je nutné
Nahrávám...
Nahrávám...