č. 1807/2009 Sb. NSS, Utajované informace: zaměstnanci ozbrojených sil
č. 1807/2009 Sb. NSS
Utajované informace: zaměstnanci ozbrojených sil
k § 73 odst. 2 a 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.*)
Zaměstnanci ozbrojených sil nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost (§ 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce z roku 1965), přičemž toto omezení se vztahuje i na všechny občanské, resp. civilní, zaměstnance v resortu Ministerstva obrany. Za zaměstnance ozbrojených sil se proto pro účely aplikace příslušných ustanovení zákoníku práce považují i akademičtí pracovníci vojenských vysokých škol bez ohledu na to, zda jsou ve služebním či pracovním poměru.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2008, čj. 9 As 16/2008-76)
Věc: Vladimír K. proti Národnímu bezpečnostnímu úřadu o vydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 16. 11. 2005 rozhodl žalovaný (dále též „Úřad“) o zániku platnosti osvědčení pro stupeň utajení „tajné“ s odůvodněním, že žalobce přestal splňovat podmínky pro vydání osvědčení pro stupně „důvěrné“, „tajné“ a „přísně tajné“ uvedené v § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností (dále jen „zákon č. 148/1998 Sb.“). Žalobce se v rozporu s § 73 odst. 3 zákoníku práce stal členem představenstva společnosti OPROX, a. s., přičemž o působení ve statutárním orgánu jmenované společnosti se při bezpečnostním pohovoru nezmínil. Jednání žalobce může mít vliv na důvěryhodnost jeho osoby a Úřad v něm shledal bezpečnostní riziko podle § 23 odst. 2 písm. d) zákona č. 148/1998 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, kterou náměstkyně ředitele pověřená vedením Úřadu dne 29. 3. 2006 zamítla.
Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 21. 11. 2007 zamítl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost, v níž nesouhlasí se závěrem, podle něhož byl v rozhodném období jakožto zaměstnanec vojenské vysoké školy součástí ozbrojených sil, a proto se na něj vztahovala omezení dle § 73 odst. 3 a 4 zákoníku práce. Městský soud podle něj posoudil nesprávně především námitku týkající se jeho podnikatelské činnosti, neboť stejně jako správní orgány v předcházejících rozhodnutích vycházel ze zjištění, že dlouhodobě provozoval podnikatelskou činnost podle živnostenského zákona, aniž k tomu měl předchozí písemný souhlas svého zaměstnavatele. Tato skutková podstata nemá oporu ve spisech a je podstatnou vadou řízení, pro kterou měl městský soud rozhodnutí odvolacího orgánu zrušit. K tomu, aby mohl být učiněn skutkový závěr, že stěžovatel vykonává podnikatelskou činnost podle § 73 odst. 4 zákoníku práce, by musely být ve spisech obsaženy důkazy nasvědčující tomu, že stěžovatel vykonával činnost ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Pouhá existence živnostenského oprávnění ještě neznamená, že stěžovatel podnikal. Obdobně stěžovatel popřel zjištění, že byl zaměstnancem ozbrojených sil. Ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce odkazuje v poznámce pod čarou na definici ozbrojených sil uvedenou v § 3 odst. 2 a odst. 7 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách…
