č. 1022/2007 Sb. NSS, Daňové řízení: dokazování
č. 1022/2007 Sb. NSS
Daňové řízení: dokazování
k § 31 odst. 9 a odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
Daňové řízení, resp. dokazování v jeho průběhu, není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí (§ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Nebylo proto povinností správce daně tvrdit a prokázat, jaký byl úmysl účastníků smluvního vztahu a co sledovali uzavřením určité smlouvy.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, čj. 1 Afs 54/2004-125)
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/95, uveřejněný pod č. 130/1996 Sb.
Věc: Akciová společnost C. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad v Brně dne 13. 10. 1999 dodatečným platebním výměrem doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za rok 1995 dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši 6 090 960 Kč. Svým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2001 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru.
Žalobce se žalobou ke krajskému soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného a namítal zejména, že žalovaný vycházel z kontrolního nálezu správce daně a z jeho závěru, že žalobce v průběhu daňové kontroly nepředložil důkazy, které by prokázaly uskutečnění služeb uzavřených mezi žalobcem a akciovou společností F. Důkazní materiály předané správci daně byly sice zhotoveny až v roce 1996, to však nemění nic na skutečnosti, že předmětné plnění bylo poskytnuto již v roce 1995 a v tomto roce bylo i zaúčtováno. Žalovaný dále odmítl návrh na výpověď svědka Ing. Daniela K., učiněný žalobcem v odvolacím řízení. Kdyby žalovaný hodnotil nejen každý důkaz zvlášť, ale všechny ve své vzájemné souvislosti, dospěl by k závěru, že předmětné plnění bylo poskytnuto. Neprovedením dokazování z moci úřední porušily finanční orgány § 31 odst. 2 daňového řádu. Žalobce dále zdůraznil, že mnoho důkazních materiálů je již skartováno, vyřazeno z archivu, a to proto, že již jedna daňová kontrola zmíněného zdaňovacího období proběhla, a nebyl tedy důvod materiály nadále schovávat.
Krajský soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění zejména uvedl, že nelze přisvědčit tvrzení žalovaného, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Žalobce předložil v odvolacím řízení důkazní materiál, který měl být výsledkem služeb poskytnutých dle předmětné smlouvy a který byl podkladem pro fakturaci. Žalovaný i správce daně uplatnili své vrchnostenské postavení mimo zákonný rámec tím, že vybrali a připustili jen určité důkazní prostředky. Pokud žalobce navrhl v rámci splnění své důkazní povinnosti výslech svědka potvrzujícího věrohodnost a správnost žalobcem předložených listinných důkazů, pak nelze tento důkaz odmítnout s tím, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Jestliže správce daně odmítl důkaz smlouvou a na ni navazujícími fakturami, přeneslo se důkazní břemeno na správce daně (§ 31 odst. 8 daňového řádu) a bylo na něm, aby prokázal skutečnosti vyvracející realizaci…
