1. ÚVODEM
Dne 10. 11. 2023 podali poslanci Marian Jurečka a Vlastimil Válek návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), a zákon č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poslanecký návrh figuruje v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 581, v Senátu pak jako senátní tisk č. 198. Po schválení Senátem dne 14. 12. 2023 a podpisu prezidenta
byla novela zákoníku práce publikována dne 27. 12. 2023 pod číslem 413/2023 Sb. v částce 189 Sbírky zákonů.
Zákon se snaží vyřešit napjatou situaci ve zdravotnictví v oblasti pracovní doby zdravotnického personálu a reaguje na požadavky zdravotnické obce a složitá jednání s ní, která proběhla v druhé polovině roku 2023 v reakci na značný odpor vůči znovuzavedení další dohodnuté práce ve zdravotnictví do zákoníku práce prostřednictvím § 93a ZP.
Zákon má tyto primární cíle:
-
zrušit s účinností od 1. ledna 2024 další dohodnutou práci ve zdravotnictví, která byla znovuzavedena do zákoníku práce s účinností od 1. října 2023 na období do 31. prosince 2028 (stávající § 93a ZP),
-
umožnit nepřetržitý výkon práce u vybraných profesí ve zdravotnictví po dobu až 24 hodin po sobě jdoucích (§ 83a ZP),
-
garantovat po takto dlouhém, oproti obecné právní úpravě zcela výjimečném, výkonu práce dostatečný odpočinek v souladu s tím, co požaduje Evropská komise – po 24hodinovém výkonu práce musí být následný bezprostředně navazující odpočinek alespoň 22 hodin po sobě jdoucích (§ 90b ZP),
umožnit na přechodnou dobu do 30. června 2024 zprůměrování nepřetržitého odpočinku v týdnu a jeho vyrovnání v rámci 4týdenního období (§ 92 odst. 6 ZP).
2. DETAILNĚ K JEDNOTLIVÝM ZMĚNÁM
KE ZRUŠENÍ DALŠÍ DOHODNUTÉ PRÁCE PŘESČAS VE ZDRAVOTNICTVÍ
Možnost konat další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví se ruší s účinností od 1. ledna 2024. I pro zaměstnance ve zdravotnictví tedy budou platit od 1. ledna 2024 opět obecné limity pro práci přesčas uvedené v § 93 ZP, tedy takové, že zaměstnanci lze nařídit práci přesčas v rozsahu až 150 hodin ročně (§ 93 odst. 2. ZP), přičemž na základě dohody se zaměstnancem lze rozsah práce přesčas rozšířit dle § 93 odst. 3 a 4 ZP (dohodnutý přesčas – maximálně 208 hodin za 26 týdnů po sobě jdoucích, popř. 416 hodin za 52 týdnů po sobě jdoucích na základě kolektivní smlouvy). Bude se tedy jednat o stejné limity jako pro ostatní zaměstnance.
UMOŽNĚNÍ VÝKONU PRÁCE AŽ 24 HODIN BĚHEM 26 HODIN PO SOBĚ JDOUCÍCH (§ 83a ZP)
Pro zaměstnance ve zdravotnictví definovaného v § 83a ZP (lékařský a nelékařský personál zajištující nepřetržitý provoz zaměstnavatele, přičemž zaměstnanec může nepřetržitý provoz zajišťovat v jednosměnném, dvousměnném nebo vícesměnném pracovním režimu) se umožnuje konat práci až 24 hodin v rámci 26 hodin po sobě jdoucích, pokud s tím jednak souhlasí odborová organizace v kolektivní smlouvě (v případě, že u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí, postačí vydání vnitřního předpisu), a jednak to musí být písemně dohodnuto se samotným zaměstnancem.
Je zavedena řada dalších pojistek, aby zaměstnanec nemohl být nucen k takovému nepřetržitému rozsahu práce. Zejména může zaměstnanec předmětnou dohodu kdykoliv vypovědět bez udání důvodu a v prvních 12 týdnech její platnosti ji bez udání důvodu dokonce okamžitě zrušit.
Zaměstnanec ve zdravotnictví tak bude moci konat práci v kombinaci směny (maximálně 12hodinové dle § 83 ZP) a práce přesčas nebo pouze na základě práce přesčas (až 24hodinové) až 24 hodin během 26 hodin po sobě jdoucích s tím, že následně po takto dlouhém výkonu práce musí následovat dlouhý odpočinek dle nového § 90b ZP (viz další bod). 26 hodin po sobě jdoucích zvoleno proto, že 24hodinový výkon práce může být prokládán zákonnými přestávkami na jídlo a oddech, které se nepočítají do pracovní doby zaměstnance.
DOSTATEČNÝ ODPOČINEK PO DLOUHÉM VÝKONU PRÁCE (§ 90b ZP)
V novele zákoníku práce se garantuje adekvátní odpočinek po výkonu práce dlouhé práce, tj. po nepřetržitém výkonu práce v délce 16 až 24 hodin. Bezprostřední odpočinek například po nepřetržitém výkonu práce 24 hodin musí být minimálně 22 hodin po sobě jdoucích, tak jak požaduje evropské právo a výklady Soudního dvora Evropské unie k němu. Systematika právní úpravy je založena na jednoduchém principu, že to, co se neposkytne jako denní odpočinek v rámci 24 hodin po sobě jdoucích (přičemž je možno denní odpočinek neposkytnout vůbec), se musí bezprostředně po dlouhém výkonu práce nahradit a poskytnout společně se standardním nepřetržitým odpočinkem. Pro lepší pochopení a ilustraci lze uvést následující příklady.
Zaměstnanec vykonává práci ve směně v rozsahu 12 hodin a následuje přesčas v rozsahu 12 hodin. V rámci 24 hodin po sobě jdoucích tak nedostane žádný denní odpočinek. Proto bezprostředně po výkonu takové práce musí dostat náhradní odpočinek v rozsahu 11 hodin + standardní denní odpočinek v rozsahu 11 hodin, celkem tedy 22 hodin.
Zaměstnanec vykonává práci ve směně v rozsahu 12 hodin a následuje přesčas v rozsahu 8 hodin (dohromady 20 hodin práce). V rámci cyklu 24 hodin by mu tak bylo možné poskytnout odpočinek pouze v délce 4 hodin (tzn. méně než 8 hodin), přičemž zbylá část denního…
