dnes je 6.6.2024

Input:

č. 4513/2023 Sb. NSS, Územní samospráva: rozsah samostatné působnosti obce při vydávání obecně závazné vyhlášky

č. 4513/2023 Sb. NSS
Územní samospráva: rozsah samostatné působnosti obce při vydávání obecně závazné vyhlášky
Ochrana veřejného zdraví: regulace hlukových imisí
k § 10 písm. a) a § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
k § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (v textu jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“)
I. Při posouzení, zda obecně závazná vyhláška nevykročila mimo rámec samostatné působnosti obce (§ 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) je nutné zvážit nejen předmět úpravy vyhlášky (tj. jaké činnosti reguluje), ale i cíl této úpravy (které společenské zájmy chrání). Pokud se tedy předmět vyhlášky obce překrývá s předmětem úpravy zvláštního zákona, který na tomto úseku vymezuje působnost orgánů státní správy, nemusí to vést nutně k závěru, že vyhláška obce vybočila ze zákonem stanovené hranice své samostatné působnosti, liší-li se cíle těchto úprav.
II. Jestliže obec cestou veřejné vyhlášky vydané dle § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, reguluje hlukové imise na svém území s cílem zajistit veřejný pořádek (pohodu bydlení, nerušené trávení volného času apod.), jedná se o jiný cíl, než na který míří úprava vyplývající z § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (regulace hluku, který může mít negativní vliv na lidské zdraví). V takovém případě obecně závazná vyhláška obce nepřekračuje rozsah samostatné působnosti obce.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2022, čj. 3 As 357/2020-74)
Prejudikatura: č. 1038/2007 Sb. NSS a č. 3403/2016 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 286/2008 Sb. a č. 245/2017 Sb.
Věc: AUTODROM MOST, a. s., proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o spáchání přestupku, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím Magistrátu města Most ze dne 15. 10. 2018 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti pořádku v územní samosprávě podle § 4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že v průběhu roku 2018 v Mostě, části Souš, při pořádání akce nezajistil své provozní záležitosti tak, aby svým provozem nerušil okolí hlučnými činnostmi. Tím porušil čl. II odst. 1 písm. b) obecně závazné vyhlášky č. 2/2017 Statutárního města Mostu o regulaci hlučných činností (dále jen „vyhláška“), za což mu byla podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, uložena pokuta ve výši 100 000 Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 1. 2019 zamítl.
Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozsudkem ze dne 19. 10. 2020, čj. 75 A 8/2019-65, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud zabýval otázkou, zda Magistrát města Mostu při vydání vyhlášky nevybočil ze zákonem stanovené věcné působnosti. Postupoval přitom dle ustálené praxe Ústavního soudu (např. nálezem ze dne 22. 3. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 63/04, č. 210/2005 Sb.). Uvedl, že v intencích názoru vysloveného Ústavním soudem je nutné posoudit: 1) zda obec disponuje pravomocí obecně
Nahrávám...
Nahrávám...