Ing. Jiří Vychopeň
NahoruPrávní úprava v občanském zákoníku
V § 2716 až 2746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník" nebo "NOZ"), je obsažena právní úprava společnosti, která vzniká, zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci.
Touto právní úpravou společnosti byla s účinností od 1. 1. 2014 nahrazena předchozí obdobná právní úprava smlouvy o sdružení bez právní subjektivity podle § 829 až 841 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "dřívější občanský zákoník" nebo "ObčZ"), kde bylo stanoveno, že několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu.
Z přechodného ustanovení § 3028 NOZ vyplývá, že smlouvy o sdružení uzavřené před uvedeným datem podle předchozí právní úpravy zůstávají v původní podobě a bez nutnosti změny nadále platné, pokud mezi účastníky sdružení nebylo sjednáno jinak. Znamená to, že u sdružení bez právní subjektivity vzniklých před 1. 1. 2014 mohou i po tomto datu účastníci těchto sdružení postupovat podle uzavřené smlouvy o sdružení, a to až do svého zániku. Pokud se ale účastníci sdružení (nově "společníci společnosti") rozhodli, že se budou již od 1. 1. 2014 řídit novou právní úpravou společnosti, museli nahradit dosavadní smlouvu o sdružení smlouvou o společnosti.
Poznámka
Odlišným typem sdružení, která vznikala před rokem 2014, byla tzv. občanská sdružení, která byla zakládána podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Podle přechodného ustanovení v § 3045 NOZ se tato občanská sdružení od 1. 1. 2014 považují za spolky podle § 214 až 302 NOZ, popř. mohou změnit svoji právní formu na ústav podle § 402 až 418 NOZ nebo na sociální družstvo podle § 758 až 773 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů.
Dalším odlišným typem sdružení, která vznikala před rokem 2014 podle § 20f až 20i zákona č. 40/1964 Sb., tj. dřívějšího občanského zákoníku, byla zájmová sdružení právnických osob, která mohly vytvářet právnické osoby k ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu. Podle přechodného ustanovení v § 3051 NOZ se zájmová sdružení právnických osob vzniklá podle dosavadních právních předpisů i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Současně ale platí, že zájmové sdružení právnických osob může změnit svoji právní formu na spolek podle § 214 až 302 NOZ.
Společnost podle občanského zákoníku je nutno odlišit od tiché společnosti, která je upravena v § 2747 NOZ a násl. Tichá společnost vzniká na základě smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a tichým společníkem (tím může být fyzická nebo právnická osoba), podle které se tichý společník zavazuje podílet na výsledcích podnikání podnikatele pouze vkladem, nikoliv činností.
Poznámka
Podle ustanovení § 2747 odst. 1 NOZ se smlouvou o tiché společnosti tichý společník zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku.
Společnosti podle občanského zákoníku je nutno odlišit od obecně prospěšných společností, které byly do 31. 12. 2013 upraveny zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů (tento zákon byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen občanským zákoníkem).
Poznámka
Podle ustanovení § 3050 NOZ se práva a povinnosti obecně prospěšných společností i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Současně ale platí, že obecně prospěšná společnost má právo změnit svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond podle občanského zákoníku.
Společnosti podle občanského zákoníku je nutno odlišovat také od obchodních společností, které jsou od 1. 1. 2014 upraveny zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále "ZOK").
Poznámka
V zákoně o obchodních korporacích je pro označení obchodních společností použita legislativní zkratka "společnost". V § 1 odst. 2 ZOK je stanoveno, že společnostmi jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost (dále jen “osobní společnost“), společnost s ručením omezeným a akciová společnost (dále jen “kapitálová společnost“) a evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení.
Všechny tyto společnosti jsou právnickými osobami a podle § 1 odst. 1 ZOK se jedná o obchodní korporace.
NahoruPrincip společnosti
Společnost podle občanského zákoníku nemá právní subjektivitu (právní osobnost), tudíž nemůže v právních vztazích vystupovat svým jménem a nemůže být nositelem práv a povinností. Jelikož společnost nemá právní způsobilost, nemůže sama za sebe jednat vůči třetím osobám. Znamená to, že společnost nemůže samostatně vystupovat před úřady (např. finančními úřady, celními úřady, správou sociálního zabezpečení) a dalšími institucemi (např. bankami, pojišťovnami) ani vůči jiným právnickým nebo fyzickým osobám.
Společnost nemůže vlastnit žádný majetek (nemůže tedy ani nic prodávat, pronajímat nebo darovat) a nemůže nikoho zaměstnávat.
Společnost je ze své podstaty závazkovým vztahem, neboť na základě uzavřené smlouvy o společnosti vznikají práva a povinnosti jen společníkům společnosti, kteří v právních vztazích mezi sebou i k jiným osobám vystupují svými jmény a nesou odpovědnost za svá jednání v rámci společnosti. To mimo jiné znamená, že ekonomickou činnost v rámci společnosti lze provádět pouze jménem konkrétních společníků, kteří se ve smlouvě o společnosti zavázali ke společné ekonomické činnosti.
NahoruSpolečníci společnosti
Společníky společnosti mohou být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby. Minimální počet společníků společnosti jsou dva, maximální počet společníků není omezen.
Společníci společnosti podle občanského zákoníku jsou ve zcela jiném postavení než společníci společností (tj. obchodních společností) podle zákona o obchodních korporacích.
Poznámka
Podle § 3 odst. 4 ZOK se společníkem podle první hlavy tohoto zákona rozumí i člen družstva.
Není vyloučeno, aby se ke společné činnosti ve společnosti sdružili manželé, avšak často tomu brání zákonný režim společného jmění manželů. Důvodem je zejména právní úprava v § 2721 NOZ, podle které platí o vzájemných právech a povinnostech společníků společnosti obdobně ustanovení o spoluvlastnictví. Ačkoli za určitých okolností může vzniknout spoluvlastnictví i mezi manželi, je spíše obvyklé, že veškerý majetek nebo většinu majetku mají manželé ve společném jmění manželů, což je právní institut manželského majetkového práva, od kterého se spoluvlastnictví v některých podstatných rysech zásadně liší (např. tím, že v případě spoluvlastnictví je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem jen svého podílu, přičemž plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů).
Poznámka
Podle § 708 NOZ je součástí společného jmění manželů vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, přičemž společné jmění podléhá buď zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, popř. režimu založenému rozhodnutím soudu.
V zákonném režimu je součástí společného jmění kromě taxativně vymezených výjimek vše, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, přičemž podle § 713 NOZ platí, že:
- součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody,
- povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně, a
- z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.
Součástí společného jmění není např. to, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů.
Podle § 716 NOZ a násl. si manželé mohou i v případě již existujícího společného jmění ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu, přičemž smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.
V případě ujednání manželského majetkového režimu odlišného od zákonného režimu nic nebrání manželům sdružit se ke společnému podnikání ve společnosti. V § 730 NOZ je stanoveno, že pokud manželé podnikají společně v režimu oddělených jmění, rozdělí si příjmy z podnikání, jak si v písemné formě ujednali, jinak se příjmy rozdělí rovným dílem. Obdobným způsobem je upraveno rozdělení zisku mezi společníky společnosti v § 2728 NOZ.
Oba manželé mají živnostenské oprávnění ve stejném nebo obdobném předmětu podnikání a před zahájením svého podnikání si ujednají zúžení společného jmění manželů pouze na věci tvořící obvyklé vybavení rodinné domácnosti. V tomto případě nic nebrání tomu, aby se manželé sdružili ke společnému podnikání ve společnosti s tím, že si příjmy ze společného podnikání a výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů rozdělí způsobem sjednaným ve smlouvě o společnosti.
Manželé, kteří oba podnikají ve stejném oboru volné živnosti, mají veškerý svůj majetek v zákonném režimu společného jmění manželů. V tomto případě není vhodné, aby se manželé sdružili ke společnému podnikání ve společnosti, mohou ale využít institut spolupracující osoby podle § 13 ZDP [podle tohoto ustanovení mohou být příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné výdělečné činnosti rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osobu, kterou je spolupracující manžel (manželka), a to tak, aby podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více než 50 %; přitom částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, může u spolupracujícího manžela (manželky) činit nejvýše 540 000 Kč a za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč].
NahoruÚčel společnosti
Účel, ke kterému se společníci společnosti sdruží, může být v mezích právního řádu jakýkoliv, tj. hospodářský (výdělečný) nebo nevýdělečný (např. dobročinný). V praxi se jedná nejčastěji o společné podnikání, ale může se jednat i o jinou společnou výdělečnou nebo nevýdělečnou činnost.
Poznámka
Podle § 420 NOZ je za podnikatele považován ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, a to se zřetelem k této činnosti. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 NOZ se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 421 odst. 1 NOZ se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Podle § 421 odst. 2 NOZ se má za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.
Podmínky živnostenského podnikání upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podnikání, které není živností, upravují zvláštní předpisy (např. zákon o advokacii, zákon o zemědělství, zákon o znalcích a tlumočnících).
Společnosti, které vznikají za účelem společného podnikání, nejsou nikde registrovány jako podnikatelské subjekty, nejedná se o účetní jednotky ani o daňové subjekty. Účetní a daňové povinnosti při společném podnikání ve společnosti vznikají jednotlivým společníkům. To znamená, že každý společník je ve vztahu k daňovým předpisům samostatným daňovým subjektem podle § 20 DŘ, tudíž si musí každý sám plnit veškeré své daňové povinnosti.
Poznámka
Podle § 20 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "DŘ"), je daňovým subjektem osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně. Daňový subjekt má práva a povinnosti týkající se správného zjištění a stanovení daně po dobu běhu lhůty pro stanovení daně a při placení daně po dobu, ve které lze požadovat placení nedoplatku, a to i v případech, kdy přestal být daňovým subjektem.
Podle § 27 DŘ si daňový subjekt může pro účely správy daní zvolit zmocněnce, s výjimkou případů, kdy má při správě daní něco osobně vykonat. Za tím účelem je třeba u příslušného správce daně uplatnit plnou moc, ve které je zmocnitel povinen vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje.
Podle § 30 DŘ platí, že pokud vzniká více daňovým subjektům společná daňová povinnost, jsou povinny si zvolit společného zmocněnce; pokud tak neučiní ani na výzvu správce daně, ustanoví jim správce daně společného zástupce (společná daňová povinnost je typická např. u daně z nemovitých věcí ve spoluvlastnictví více osob).
Příklady společného podnikání ve společnosti podle občanského zákoníku:
-
otec a syn provozují společnou podnikatelskou činnost ve společnosti, přičemž otec v rámci své živnosti nakupuje a prodává elektrospotřebiče a syn v rámci své živnosti provádí opravy elektrospotřebičů,
-
tři živnostníci (zedník, pokrývač a elektrikář) uzavřeli smlouvu o společnosti, ve které se zavázali sdružit ke společné práci při opravách a rekonstrukcích rodinných domů,
-
dva zubní lékaři uzavřeli smlouvu o společnosti, ve které se zavázali sdružit ke společnému provozování zubní ordinace,
-
advokát, daňový poradce a účetní poradce uzavřeli smlouvu o společnosti, ve které se zavázali sdružit ke společnému provozování poradenské kanceláře,
-
akciová společnost a obec uzavřely smlouvu o společnosti, ve které se zavázaly sdružit k dosažení společného cíle vybudování a následného provozování rozhledny,
-
za účelem získání veřejné zakázky na zhotovení stavby uzavřely tři stavební firmy smlouvu o společnosti, ve které se zavázaly sdružit ke společné práci na dané zakázce, a to tak, že jedna z nich bude generálním dodavatelem stavby a ostatní dvě budou subdodavateli stavebních a montážních prací.
Podle § 2724 NOZ platí, že o dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Ke společnému účelu společnosti ale mohou jednotliví společníci přispívat různým způsobem, tj. nemusí se vždy jednat pouze o společnou práci, ale může např. jeden ze společníků poskytnout pouze svůj majetek (např. peněžní prostředky, movité nebo nemovité věci, know-how), zatímco ostatní společníci se o dosažení sjednaného účelu společnosti přičiní vlastní prací.
Tři podnikatelé ̶̶ Jan, Josef a Karel ̶ uzavřeli smlouvu o společnosti, ve které se zavázali sdružit jako společníci za účelem společného podnikání, přičemž jednotliví společníci se zavázali přispět ke společnému účelu rozdílně, a to:
-
Jan přispěje majetkem i vlastní prací,
-
Josef přispěje pouze majetkem,
-
Karel přispěje pouze vlastní prací.
Obec uzavřela s podnikatelem smlouvu o společnosti, ve které se obě smluvní strany zavázaly přispět ke společnému cíli vybudování koupaliště na pozemku ve vlastnictví obce, a to tak, že obec poskytne k danému účelu příslušný pozemek a peněžní prostředky a podnikatel vlastní prací vybuduje na pozemku koupaliště.
NahoruSmlouva o společnosti
Ačkoli zákon pro uzavření smlouvy o společnosti nevyžaduje písemnou formu, je pro zajištění praktické stránky fungování společnosti vhodné uzavřít smlouvu v písemné podobě a s podpisy všech smluvních stran (tj. jednotlivých společníků).
V § 2716 odst. 2 NOZ je stanoveno, že pokud se společníci zavázali vložit do společnosti nějaký majetek (např. peníze, movitou věc, nemovitou věc), vyžaduje se k platnosti smlouvy o společnosti soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Tento soupis slouží zejména k rozlišení majetku, který do společnosti vložili ze svého majetku společníci, od majetku získaného společnou činností společníků za trvání společnosti.
K obsahovým náležitostem smlouvy o společnosti patří zejména:
-
identifikace osob, které smlouvu uzavírají (tj. jednotlivých společníků),
-
vymezení účelu (cíle), k jehož dosažení se společnost zakládá, včetně vymezení závazků toho, jak se mají o tento společný cíl přičinit jednotliví společníci (např. poskytnutím vlastní práce, poskytnutím majetku),
-
identifikace toho, co se každý ze společníků zavazuje vložit do společnosti (tj. vklady společníků),
-
stanovení podílů jednotlivých společníků na majetku nabytém za trvání společnosti a na výsledcích společné činnosti (tj. na společně dosaženém zisku nebo ztrátě),
-
úprava práv a povinností společníků navzájem, včetně povinností vyplývajících z účetních a daňových předpisů (např. vedení daňové evidence o společných příjmech a společných výdajích podle § 7 odst. 13 ZDP),
-
pravidla pro vystupování za společnost vůči třetím osobám (obvykle se jedná o pověření jednoho ze společníků jednat za společnost s třetími osobami, tj. dodavateli, odběrateli, úřady, pojišťovnami apod.),
-
pravidla správy a kontroly společnosti,
-
doba trvání společnosti,
-
pravidla pro rozšíření počtu společníků,
-
zákaz konkurence (tj. omezení samostatné činnosti společníků ve stejném oboru podnikání) včetně řešení sporných případů,
-
vymezení podmínek pro vyloučení společníka ve společnosti,
-
ujednání týkající se platnosti smlouvy ve vztahu k dědicům v případě úmrtí společníka,
-
vymezení důvodů pro ukončení společné činnosti ve společnosti včetně postupu při zániku společnosti a s tím souvisejícího rozdělení společného majetku.
NahoruVklady společníků
Při vložení majetku do společnosti dochází buď ke vzniku podílového spoluvlastnictví k vloženému majetku (zejména u druhově určených věcí), anebo majetek zůstává nadále ve vlastnictví vkládajícího společníka a ostatní společníci k němu získávají právo bezúplatného požívání (v případě individuálně určených věcí) nebo užívání (v případě společníků, kteří se zavázali přispět ke společnému účelu jen činností).
Pokud se majetek vložený do společnosti stane předmětem podílového spoluvlastnictví společníků, dochází ke změnám v rozsahu vlastnických práv společníků k předmětnému majetku.
Podle § 2719 NOZ platí, že:
