dnes je 29.3.2024

Input:

Zaplatím! ... ale jak? Netradiční platební prostředky v účetnictví a EET

23.11.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 17 minut

2016.24.1
Zaplatím! ... ale jak? Netradiční platební prostředky v účetnictví a EET

MVDr. Milan Vodička

VYŠLO V ČÍSLE 24/2016

Motto: "Nemůžeme poručit větru, jak má foukat, ale můžeme jeho směru přizpůsobit plachty."

V souvislosti s připravovaným spuštěním projektu elektronické evidence tržeb (dále jen "EET") se často skloňuje otázka, s jakými tržbami je spojena povinnost jejich evidence, zda se EET týká jen příjmů v hotovosti, všech příjmů dosažených při výkonu podnikání bez ohledu na provedení platby a podobně. A právě otázce různého způsobu platby, obzvláště ve vztahu k evidenci tržeb, je věnován následující článek. Musím hned zpočátku podotknout, že navzdory blízkému termínu spuštění EET je nejasností a problémů v této oblasti ještě stále dost a stanoviska popsána dále v textu z tohoto pohledu odpovídají současnému stavu legislativy a informací, které jsou k dispozici.

1. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA A TERMINOLOGIE

Povinnost evidovat elektronicky tržby byla založena zákonem č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, (dále jen "ZET") který byl současně doprovázen změnami některých dalších předpisů, definovanými v doprovodném zákonu č. 113/2016 Sb. Následně byla přijata víceméně technická vyhláška č. 269/2016 Sb., o tvorbě podpisového kódu poplatníka a bezpečnostního kódu poplatníka, která upravuje některé parametry odesílané datové zprávy. Datovou zprávou se v případě EET rozumí v podstatě "hlášení"1 o realizované tržbě, které obsahuje předepsané údaje a je elektronicky podepsáno.

Poslední srpnový den roku 2016 byl zveřejněn slibovaný Metodický pokyn Generálního finančního ředitelství č. j.: 119930/16/7100-10114-109736 k aplikaci zákona o evidenci tržeb, který řadu zákonných ustanovení nejen vysvětluje, ale také dotváří a dle mého názoru místy zachází daleko nad rámec zákona. Budu v dalším textu nicméně používat i tento informační materiál, byť se jedná o právně nezávazný pokyn, který možná teprve v budoucnu založí to, čemu jsme si navykli říkat správní praxe.

1.1 Kdo a co podléhá evidenci tržeb

Zákon č. 112/2016 Sb. stanoví v § 2 odst. 1, že evidence tržeb se týká poplatníků daně z příjmů fyzických osob nebo právnických osob. Tím je okruh subjektů omezen pouze na ty, jejichž příjmy podléhají zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen "ZDP").

Samotná tržba, která má podléhat evidenci, pak musí splnit dva parametry:

  • naplnit formální náležitosti pro evidovanou tržbu uvedené v § 5 ZET a

  • založit rozhodný příjem definovaný v § 6 ZET.

Rozhodný příjem může vzniknout u fyzické osoby pouze tehdy, pokud se jedná o příjem ze samostatné činnosti, která je navíc podnikáním; tím dochází k dalšímu omezení toliko na příjmy dle § 7 ZDP, přičemž u některých navíc nemusí být naplněny znaky podnikání (typicky příjmy z autorských a podobných práv).

U osob právnických se musí jednat o příjem z činnosti, která je podnikáním; toto ustanovení vyjímá z EET tzv. neziskové subjekty, v terminologii ZDP veřejně prospěšné poplatníky2, pokud kromě své hlavní činnosti nevyvíjejí také činnost vedlejší nesoucí znaky podnikání3.

Jak pro fyzické, tak i pro právnické osoby pak platí, že se povinnost evidovat tržby nevztahuje na příjmy, které:

  • nejsou předmětem daně z příjmů,

  • jsou z hlediska obvyklých tržeb ojedinělé,4

  • podléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně,

  • tvoří u právnických osob samostatný základ daně.

V § 12 ZET se nachází výčet tržeb, které jsou z evidence vyloučeny, jednak z pohledu subjektu, který je přijímá, jako např. Česká národní banka, příspěvkové organizace, spořitelní družstva, pojišťovny, penzijní fondy atd. a dále pak tržby ve vybraných případech, kterými jsou např. tržby z osobní železniční přepravy, z jízdného při pravidelné hromadné přepravě osob, z poštovních služeb, z prodeje prostřednictvím automatů a řada dalších. Vláda je navíc zmocněna stanovit nařízením takové tržby, u kterých by povinná evidence znamenala znemožnění nebo ztížení plynulého a hospodárného výkonu činnosti a které proto budou z elektronické evidence také vyňaty.

Evidence tržeb má být uváděna do praxe ve čtyřech etapách5, první z nich nastane 1. prosince 2016 (ubytovací a stravovací služby), poslední pak 1. července 2018 (vybraná řemesla a výrobní činnosti).

1.2 Formální náležitosti evidované tržby

Pokud jsou splněna výše uvedená materiální kritéria rozhodného příjmu a subjekt, kterému příjem plyne, podléhá povinnosti evidovat tržby, posuzují se formální náležitosti, jimiž je právě způsob platby dle § 5 ZoET:

§ 5

Formální náležitosti pro evidovanou tržbu

Formální náležitosti pro evidovanou tržbu splňuje platba poplatníkovi, která je uskutečněna

a) v hotovosti,

b) bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat,

c) šekem,

d) směnkou,

e) v jiných formách, které mají charakter obdobný formám podle písmen a) až d), nebo

f) započtením kauce nebo obdobné jistoty složené některým ze způsobů platby podle písmen a) až e).

Nejmenší problémy v praxi zřejmě způsobuje a i ve vztahu k EET bude způsobovat platba podle § 5 písm. a), to znamená v hotovosti, ať již v korunách či v libovolné cizí měně. Nutno podotknout, že rozhodující je platba hotovými penězi, bez ohledu na to, zda je hrazena faktura vystavená někdy v minulosti nebo zjednodušený daňový doklad (účtenka) za okamžitý odběr zboží či služeb, případně záloha určená k pozdějšímu zúčtování.6 Pro účely evidence tržeb se datovou zprávou odesílají údaje v rozsahu stanoveném v § 19 ZET, samotná účtenka pak musí obsahovat údaje dle § 20 téhož zákona. Ohledně částky, která bude evidována, se bude jednat o celkovou tržbu7, kterou poplatník skutečně přijal způsobem zakládajícím povinnost tržbu evidovat, tedy se zohledněním slev, ale třeba i zálohy zaplacené předem převodem na bankovní účet, to znamená způsobem nepodléhajícím evidenci tržeb. Částka musí být vždy uvedena v českých korunách, takže cizí měny je nutné přepočítat kurzem dle poplatníka nebo denním kurzem ČNB.

2. VYBRANÉ TYPY PLATEB

Dále se budeme zaobírat některými typy plateb, které nejsou realizovány hotovostně. Záměrem předkladatelů zákona o evidenci tržeb, potažmo státní správy, bylo podrobit elektronické evidenci veškeré platby s výjimkou převodů mezi bankovními účty (ať již převodním příkazem nebo inkasem), vkladů hotovosti ve prospěch bankovního účtu a barterových (směnných) obchodů.

2.1 Platba poukázkou

Ohledně poukázek, voucherů a obdobných instrumentů (dále jen "poukázky") se v praxi mohou vyskytnout různé situace lišící se mírou určení zboží nebo služby, na které se poukázka vztahuje.

První případ se týká poukázek na odběr předem neurčeného zboží či služeb, typickým příkladem jsou dárkové poukazy nakoupené od obchodníka a poskytované zákazníkům jako pobídkový stimul k nákupu libovolného zboží. Poukázky v těchto případech v podstatě nahrazují peníze a z tohoto pohledu k nim bude přistupováno z hlediska účetního i DPH. V praxi to znamená účtování o nákupu poukázek na vybraném účtu peněžních prostředků8 (nejedná se o ceniny), který nepodléhá dani z přidané hodnoty9. Vlastní zdanitelný příjem z pohledu daně z příjmu i DPH nastává až okamžikem uplatnění poukázky při odběru (v té chvíli již konkretizovaného) zboží nebo služby.

Elektronické evidenci tržeb ale podléhá již prodej poukázky, jejíž hodnota představuje částku určenou k následnému čerpání10 a takto je vykázána v systému EET při odeslání příslušných údajů Finanční správě. Uplatnění poukázky odebráním zboží či služby je opět chápáno jako evidovaná tržba, konkrétně coby částka plateb, které jsou následným čerpáním nebo zúčtováním platby.11

Specifickým případem je nákup a použití stravenek, kterými je v praxi hrazeno někdy i běžné spotřební zboží. Evidovanou tržbou je až příjem, k němuž dochází při prodeji zboží nebo služeb, jež jsou zcela nebo zčásti uhrazeny stravenkami, nikoli prodej (nákup) samotných stravenek. Otázky by mohl vyvolat prodej stravenek zaměstnancům, kdy dochází nezřídka také k platbě v hotovosti; na takový případ ale lze vztáhnout ustanovení § 12 odst. 2 písm. c) ZET, jímž jsou z evidence tržeb vyloučeny tržby ze vztahu souvisejícího s pracovněprávním nebo obdobným vztahem.

Odlišnou situaci na druhé straně představuje pořízení poukazu, voucheru nebo obdobného instrumentu na předem určené zboží nebo jasně definovanou službu. V takovém případě se o evidovanou tržbu jedná pouze v okamžiku platby za předmětnou poukázku, kdy je v podstatě "předplaceno" konkrétní zboží, eventuálně služba; v té chvíli se vystavuje účtenka a odesílá datová zpráva do systému EET. Vlastní poukázka pak slouží už jen k fyzickému odběru zboží nebo čerpání služby. Účetně se jedná o poskytnutí zálohy na zboží nebo službu, která je zúčtována při následném uplatnění poukázky.

2.2 Platební karty

Používání platebních karet se v České republice rozvíjelo postupně, ale dnes je již naprosto běžným a velmi častým způsobem úhrady, který podléhá elektronické evidenci tržeb i přesto, že doprovodným jevem použití karty je pohyb prostředků na běžném účtu.

Z hlediska účetního jsou časově odděleny okamžiky reálné úhrady (odepsání / připsání částky na bankovním účtu) a vlastního pořízení zboží nebo služby apod., kdy také většinou dochází k vydání / přijetí dokladu. Účtování je proto vhodné provádět s využitím přechodných účtů třídy 3, pohledávek a závazků.

Na straně kupujícího (subjekt, který kartu při nákupu použil), se bude často jednat o účty 333 a 335, protože karty jsou svěřovány zaměstnancům, kteří s jejich pomocí provádějí "služební" nákupy. Určitou modifikaci by z účetního pohledu představovala karta kreditní, kdy mohou být účtovány průběžně nákupy realizované prostřednictvím této karty, se současným zachycením krátkodobého úvěru, který poskytuje výstavce karty a který je splatný v pozdějším (smluvním) termínu.

Na straně prodávajícího (subjekt, který platbu kartou akceptoval) to budou účty jiných pohledávek (ale setkal jsem se i s účtováním na účet 261 Peníze na cestě, což dle mého názoru charakterizuje přiléhavě danou situaci), na kterých je evidována příslušná částka od okamžiku uplatnění karty až do přijetí peněz na běžný účet.

Z pohledu elektronické evidence tržeb se při úhradě platební kartou jedná o případ příjmu realizovaného "bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat" podle § 5 písm. b) ZET. Povinnost evidovat tržbu vzniká okamžikem použití karty, kdy je vydán příkaz k převodu peněžních prostředků ve prospěch prodávajícího a je tak naplněn § 18 odst. 2 písm. b) ZET. V té chvíli musí být odeslána datová zpráva s údaji o evidované tržbě a vystavena účtenka12.

Zmíním v této souvislosti ještě použití instrumentů, jako jsou fleetové karty na odběr PHM (např. CCS) nebo na poskytnutí stravování apod. Tyto karty slouží v podstatě k zaevidování prodeje určitého zboží nebo služeb u subjektů, kterým bude až následně zasláno vyúčtování a nejedná se tedy v pravém slova smyslu o platbu a tím pádem ani o tržbu, která by měla být evidována.

2.3 Elektronické peněženky, platební brány a zprostředkovatelé

Elektronická peněženka, resp. její použití, je specifickým způsobem

Nahrávám...
Nahrávám...