dnes je 7.10.2022

Input:

Zánik obchodní korporace s likvidací

17.8.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Zánik obchodní korporace s likvidací

Ing. Pavla Strakošová

Právní úprava
Právní úprava:

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), ve znění pozdějších předpisů

    • §§ 168–173 – Zrušení právnické osoby

    • §§ 187–209 – Likvidace

    • § 495 – Soupis jmění s. r. o.

  • Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (ZOK), ve znění pozdějších předpisů

    • §§ 37–39 – Podíl na likvidačním zůstatku

    • §§ 93–94 – Společná ustanovení pro zrušení a zánik obchodní korporace a ustanovení o likvidaci

    • §§ 113–117 – v. o. s.

    • §§ 127–128 – k. s.

    • §§ 241–242 – s. r. o.

    • §§ 549–551 a. s.

    • §§ 756–757 – Bytové družstvo

    • §§ 771–773 – Sociální družstvo

  • Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (ZoÚ), ve znění pozdějších předpisů

    • § 4 odst. 1 – Povinnost vést účetnictví

    • § 11 odst. 1 písm. f) – Obsah účetních dokladů

    • § 17 odst. 1 písm. c) a d) – Otevírání účetních knih

    • § 17 odst. 2 písm. c) – Uzavírání účetních knih

    • § 25 odst. 3 – Oceňování

    • § 31 odst. 3 písm. a) – Povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů

    • § 33 odst. 3 – Převod účetního záznamu

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), ve znění pozdějších předpisů

    • § 6 odst. 1 písm. c) – Příjmy ze závislé činnosti – odměny

    • § 23 odst. 8 písm. a) – Úprava výsledku hospodaření při likvidaci

    • § 24 odst. 7 – Nabývací cena podílu

    • § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 – Odpisy

    • § 26 odst. 7 písm. c) – Odpisy

    • §§ 31 a 32 – Odpisy

    • § 36 odst. 2 písm. f) – Zvláštní sazba daně z příjmů z podílu na likvidačním zůstatku

    • § 38d odst. 1 – Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně

  • Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

    • § 3 – Úpadek

  • Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (), ve znění pozdějších předpisů

    • § 1 odst. 3 – Předmět a účet daňové kontroly – daňové tvrzení

    • § 238 – Ukončení činnosti

    • § 240c – Přechod daňové povinnosti při zrušení právnické osoby s likvidací

  • Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro podnikatele (PVZÚ), ve znění pozdějších předpisů

    • § 4 odst. 7 – Rozsah a způsob sestavování účetní závěrky účetní jednotkou při likvidaci

  • Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti

  • Český účetní standard pro podnikatele č. 021 – Některé postupy v účetnictví při vyrovnání, nuceném vyrovnání, konkursu a likvidaci

Popis operace:

Likvidace obchodní korporace představuje jeden ze způsobů ukončení podnikatelské činnosti obchodní korporace, kdy dochází k jejímu zániku na základě výmazu z veřejného rejstříku. Tímto zveřejněním je s definitivní platností oznámena informace i vůči třetím osobám o oficiálním zániku obchodní korporace. Proto obdobně jako při vzniku obchodní korporace, musíme i v případě jejího zániku odlišovat dva pojmy – zrušení a zánik právnické osoby. Proces rušení obchodní korporace je obvykle dlouhodobá záležitost. Je spojen s celou řadou zákonem požadovaných kroků, bez jejichž respektování nelze proces likvidace završit pomyslnou tečkou v podobě výmazu z veřejného rejstříku (dále OR), kterým obchodní korporace zanikne.

Vedle zániku obchodní korporace s likvidací, existuje i možnost zániku obchodní korporace bez likvidace, kdy podnikatelské aktivity a také společníci zanikající právnické osoby přecházejí na jiný subjekt, který se stává právním nástupcem subjektu zanikajícího bez likvidace. To je ale už jiná problematika, jež je spojená s procesem fúze, rozdělení nebo převodu jmění na společníka.

V případě zániku obchodní korporace s likvidací, ať už jde o kapitálovou, osobní společnost nebo o družstvo, se musíme v rámci rušení obchodní korporace vypořádat s celou řadou více či méně problémových záležitostí (byť to při vstupu do likvidace tak nevypadalo). S tím pak úzce souvisí časová náročnost celého procesu. Závisí to na velikosti podnikatelského subjektu, na rozsahu jeho aktivit, které se promítají do struktury a hodnoty aktiv a pasiv obchodní korporace před vstupem do likvidace. V neposlední řadě sehrává svou roli i důležitá okolnost, zda jde o likvidaci dobrovolnou, na základě rozhodnutí nejvyššího orgánu z důvodů jako např.:

  • obchodní korporace byla založena na určitou dobu,

  • obchodní korporace dosáhla účelu, k němuž byla založená,

  • odešla fyzická osoba (bez náhrady), která byla odpovědným zástupcem za živnost u činností s touto povinností,

kdy většinou už před vlastním vstupem do likvidace dochází k postupnému utlumování podnikatelských aktivit.

Druhý, nedobrovolný způsob likvidace obchodní korporace, a to z rozhodnutí soudu může nastat v případě, kdy návrh na likvidaci podá právně zainteresovaná osoba nebo státní zastupitelství. Obvykle je to spojeno s neplněním povinností, které právnickým osobám stanoví zákon, např.:

  • pozbytí všech podnikatelských oprávnění,

  • déle než jeden rok neschopnost výkonu činnosti a plnění účelu obchodní korporace,

  • více než dva roky není usnášeníschopná valná hromada,

  • neřešitelné rozpory mezi společníky,

  • porušení podmínek určených společenskou smlouvou,

  • rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek některého ze společníků v. o. s.,

  • úmrtí jednoho ze dvou společníků ve v. o. s., bez možnosti převodu dědického podílu, příp. kdy se dědic nechce stát společníkem,

  • neplní-li zapsaná právnická osoba opakovaně povinnosti podle § 104 zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, ve znění pozdějších předpisů (tj. povinnost, aby právnická osoba rejstříkovému soudu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu, nebo aby soudu předložila listiny, které podle zákona o veřejných rejstřících nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin).

V každém případě, ať už jde o dobrovolnou likvidaci nebo likvidaci obchodní korporace nařízenou soudem, má proces likvidace svůj pevný řád s nutností plnění zákonných ustanovení.

Cílem likvidace je vypořádat veškerý majetek (likvidační podstatu), uhradit dluhy vůči věřitelům a rozdělit čistý majetkový zůstatek z likvidace (likvidační zůstatek). Pro vstup do dobrovolné likvidace by měl být předpoklad minimálně nulového likvidačního zůstatku. To znamená vypořádání veškerých dluhů a předejití případnému vstupu obchodní korporace do insolvenčního řízení, avšak z hlediska společníků nedojde k uspokojení ani ve výši jejich vkladů.

Mezi základní kroky související s likvidací obchodní korporace patří kroky spojené:

  • se zahájením likvidace (jmenování likvidátora, administrativní úkony spojené se vstupem do likvidace),

  • s ukončením činnosti likvidované obchodní korporace završené vypořádáním veškerého majetku a dluhů,

  • s ukončením likvidace (konečná zpráva o průběhu likvidace, vyplacení likvidačního zůstatku, výmaz z OR).

Zahájením likvidace

K datu rozhodnutí valné hromady ve formě veřejné listiny (s notářským zápisem) o zrušení obchodní korporace s likvidací je valnou hromadou jmenován likvidátor a proces likvidace může být zahájen. Je-li návrh na likvidaci z rozhodnutí soudu, jmenuje likvidátora soud. Doporučuje se, aby už v zápise z valné hromady či rozhodnutí soudu byla stanovena výše odměny likvidátora a způsob její výplaty.

Oficiálním potvrzením zahájení likvidace obchodní korporace je usnesení místně příslušného soudu o vstupu obchodní korporace do likvidace. Informace o tom, že konkrétní společnost je v likvidaci a kdo je jmenován jejím likvidátorem se zveřejní zápisem do OR. To bývá ještě povinností původních statutárních orgánů, nefungují-li, pak tak učiní likvidátor.

Likvidátor přebírá funkci statutárního orgánu likvidované obchodní korporace, čímž nahradí stávající statutární orgány. Avšak jako statutární orgán může činit jménem obchodní korporace jen takové úkony, jež směřují k její likvidaci. Od r. 2014 může být likvidátorem také právnická osoba, která je povinna určit fyzickou osobu, která ji bude v pozici likvidátora zastupovat. Původní statutární orgán likvidované obchodní korporace se z OR nevymazává, avšak jeho kompetence jsou v převážné míře omezeny pravomocemi likvidátora.

Po dobu likvidace je v OR uváděná firma likvidované obchodní korporace s dovětkem " v likvidaci".

Likvidátor je po zahájení procesu likvidace povinen – vedle základních účetních záležitostí (tj. sestavení zahajovací rozvahy a soupisu jmění), o kterých bude zmínka v samostatné části – písemně oznámit vstup obchodní korporace do likvidace všem známým věřitelům (prioritně vedeným v účetnictví). Tuto informaci také zveřejní v Obchodním věstníku (bez zbytečného odkladu) nejméně dvakrát za sebou s alespoň dvoutýdenním časovým odstupem společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve stanovené lhůtě. Ta nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.

Je ponecháno na vůli likvidátora, jakým způsobem zveřejnění a výzvu k věřitelům provede. Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, upravuje mimo jiné vydávání Obchodního věstníku prostřednictvím internetového portálu Ministerstva vnitra. Prostřednictvím věstníku lze dvakrát zveřejnit oznámení vstupu obchodní korporace do likvidace společně s výzvou pro věřitele k přihlášení svých pohledávek. Problémem ovšem je sledování tohoto portálu věřiteli. Likvidátor může využít i jiný způsob, např. odborný tisk v oblasti činnosti obchodní korporace v likvidaci.

Proces průběhu likvidace obchodní korporace

Jde o činnosti směřující k postupnému omezení a definitivnímu ukončení podnikatelských aktivit likvidované právnické osoby. Mezi základní povinnosti likvidátora v průběhu procesu likvidace patří:

  • hradit dluhy likvidované obchodní korporace vůči všem známým věřitelům, a to přednostně vůči zaměstnancům, teprve pak, podle pořadí přihlášek, vůči ostatním věřitelům;

  • ukončit pracovněprávní vztahy (jsou-li k datu likvidace v obchodní korporaci zaměstnanci);

  • uplatňovat pohledávky vůči všem známým dlužníkům, případně je postoupit;

  • vypořádat ostatní majetkové složky jejich zpeněžením (přímý prodej, veřejná dražba);

  • přijímat plnění;

  • zastupovat obchodní korporaci v likvidaci před soudy aj. orgány;

  • sestavovat účetní závěrky a podávat daňová přiznání nejen po ukončení likvidace, ale i v jejím průběhu, je-li proces likvidace delší než jedno účetní období.

Ve všech případech může činnost likvidátora sledovat pouze účel, jaký odpovídá povaze a cílům likvidace. Není ojedinělé, že např. v souvislosti s ukončením výroby to může znamenat i uzavření (na nezbytně nutnou dobu) nového pracovněprávního vztahu.

I když na první pohled mohla v době schválení likvidace likvidační podstata obchodní korporace vypadat ideálně, může likvidátor v průběhu likvidace dojít ke zjištění, že společnost je v úpadku, tj. v předlužení nebo platební neschopnosti. V tomto případě likvidátor bez zbytečného odkladu musí podat insolvenční návrh. Nástupem insolvenčního správce – jmenován statutárním orgánem obchodní korporace v úpadku – končí likvidátor v pozici statutárního orgánu. Nicméně insolvenčního řízení se účastní, protože v určitém rozsahu je jedinou osobou povolanou jednat za úpadce. Čím lepší je součinnost likvidátora (zvláště byla-li jím jmenována některá z osob původního statutárního orgánu likvidované obchodní korporace) s insolvenčním správcem, tím rychleji a objektivněji může dojít k uspokojení věřitelů úpadce.

Vraťme se k tématu příspěvku, to je k likvidaci obchodní korporace, u níž riziko úpadku nehrozí.

Ukončení likvidace

Jakmile likvidátor dokončí likvidaci, tj. po splnění svého hlavního úkolu, kterým je zpeněžení majetkové podstaty a úhrada dluhu, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace (minimálně uvede, jak bylo naloženo s likvidační podstatou) – časově je to před vypořádáním likvidačního zůstatku – a spolu s konečnou účetní závěrkou a návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku předloží tomu orgánu, který likvidátora jmenoval, tj. valné hromadě (příp. soudu), ke schválení.

Na podíl na likvidačním zůstatku má nárok každý ze společníků. Podíl je obvykle vyplácen v penězích (nestanoví-li společenská smlouva něco jiného). Přednostně se likvidační zůstatek rozdělí mezi společníky do výše splnění jejich vkladové povinnosti. Nestačí-li jeho výše, pak se společníci podílejí na likvidačním zůstatku v poměru k výši svých splacených vkladů. V případě, že jde o osobní společnost bez vkladové povinnosti, rozdělení likvidačního zůstatku se provede rovným dílem (nestanoví-li společenská smlouva něco jiného). Společníkům může být podíl na likvidačním zůstatku vyplacen teprve poté, co jsou uspokojeni všichni věřitelé, kteří včas přihlásili své pohledávky.

Nutno připomenout, že společníci obchodní korporace ručí za její případné dluhy i po jejím zániku, a to do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž ručili za trvání obchodní korporace. Mezi sebou se společníci vyrovnají stejným způsobem jako při ručení za trvání obchodní korporace. Jestliže společníci za trvání obchodní korporace za její dluhy neručili, vypořádají se mezi sebou podle poměru svých podílů ke dni zániku obchodní korporace.

Pokud se nepodaří v přiměřené době celou likvidační podstatu zpeněžit, vyrovná likvidátor z částečného výtěžku likvidace přednostně náklady likvidace, pak dluhy vůči zaměstnancům a teprve poté nabídne likvidátor věřitelům likvidační podstatu na úhradu dluhů obchodní korporace, a to v poměru výše jejich pohledávek, zbývající pohledávky zanikají. Odmítne-li některý z věřitelů účast na převzetí likvidační podstaty, považuje se jeho pohledávka za zaniklou. To však neplatí, pokud se následně zjistí dosud neznámý majetek právnické osoby. Likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku, příp. převzetím likvidační podstaty věřiteli nebo jejím odmítnutím.

K datu ukončení likvidace je povinností likvidátora projednat a zajistit v místně příslušném státním archivu uložení veškerých archiválií spojených s likvidací. Rovněž vystaví písemné prohlášení o neexistenci soudních nebo jiných právních sporů a o tom, že veškeré dluhy obchodní korporace v likvidaci byly vypořádány. Vše se přikládá k žádosti o výmaz z OR.

Nejpozději do 30 dnů od skončení likvidace, tj. od rozdělení likvidačního zůstatku, podá likvidátor návrh na výmaz obchodní korporace "v likvidaci" z OR. Nedílnou součástí žádosti jsou následující přílohy:

  • zahajovací rozvaha (k datu vstupu do likvidace),

  • soupis jmění,

  • listiny prokazující dvojí zveřejnění výzvy věřitelům v Obchodním věstníku,

  • konečná zpráva o průběhu likvidace,

  • konečná účetní závěrka ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku,

  • zápis z valné hromady, na které došlo k projednání konečné zprávy, konečné účetní závěrky a návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku,

  • doklad o projednání archivace s místně příslušným archivem,

  • prohlášení likvidátora o tom, že obchodní korporace v "likvidaci" není účastníkem správního či jiného soudního řízení než řízení o výmazu obchodní korporace z OR,

  • souhlas správce daně s výmazem z OR.

Účetní souvislosti

Den předcházející dni vstupu do likvidace

Účetní jednotky, které vstupují do likvidace, jsou povinny uzavřít k tomuto dni účetní knihy a sestavit účetní závěrku. Podle toho, zda tento den je posledním dnem kalendářního (hospodářského) roku nebo jde o den v průběhu účetního období, sestavuje se jako řádná nebo mimořádná účetní závěrka. Pokud tento den není shodný s rozvahovým dnem, jedná se o mimořádnou účetní závěrku s aktuálním obdobím většinou kratším než 12 měsíců. Řádná, případně mimořádná účetní závěrka musí být sestavena v rozsahu podle kategorizace účetní jednotky, tzn., musí být sestavena v rozsahu stanoveném pro mikro, případně malou, střední nebo velkou účetní jednotku a to podle kategorie, do které účetní jednotka spadá.

Jedná-li se o účetní jednotku, jejíž účetní závěrka podléhá auditu podle § 20 ZoÚ, likvidace není důvodem pro omezení této povinnosti.

Ideální je, padne-li rozhodnutí o zahájení likvidace na začátek kalendářního (hospodářského) roku. Pokud statutární orgán neexistuje nebo nesestavil účetní závěrku ke dni předcházejícímu dni vstupu účetní jednotky do likvidace, přechází tato povinnost na likvidátora.

Nedílnou součástí závěrkových prací je inventarizace majetku, který bude tvořit likvidační podstatu, a dluhů účetní jednotky. Pokud jde o dobrovolnou likvidaci a účetní jednotka řádně funguje, je vhodné, je-li k inventarizaci přizván i likvidátor (nejlépe jako člen inventarizační komise). Ověří si existenci majetku a dluhů převáděných do jeho kompetence a nemusí již provádět inventarizaci k datu vstupu do likvidace.

Vzhledem k tomu, že vstupem do likvidace se uzavírá nepřetržitost trvání účetní jednotky, účetní jednotka uplatňuje účetní metody způsobem, které odpovídají dané situaci a popíše použité účetní metody a důvody vstupu do likvidace v příloze v účetní závěrce. Součástí závěrkových prací je vypořádání zůstatků těch přechodných účtů aktiv a pasiv, které vstupem do likvidace ztratí své opodstatnění, příp. nebylo by ani přípustné, aby byly zúčtovány až v období likvidace. Jde zejména o zrušení rezerv, opravných položek, dohadných účtů a účtů časového rozlišení, které podle charakteru zaúčtujeme buď jako pohledávku nebo závazek, s vypořádáním v době likvidace, anebo přímo na příslušné účty nákladů a výnosů v souladu s účetní legislativou, výjimečně v opodstatněných případech se neruší a zúčtují se až v době likvidace.

Den vstupu do likvidace

K tomuto dni se znovu otevře účetnictví obchodní korporace, nyní již s označením "v likvidaci". Odpovědnost za to nese likvidátor, který obvykle k vedení účetnictví pověří jinou osobu. Likvidátor by měl provést inventarizaci majetku a dluhů, pokud nebyl účasten inventarizaci k datu řádné nebo mimořádné účetní závěrky předcházející dni vstupu do likvidace.

Otevřou se účetní knihy a sestaví zahajovací rozvaha, přičemž musí být zachována bilanční kontinuita, tj. shoda mezi rozvahovými stavy konečné rozvahy ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace a zahajovací rozvahy ke dni vstupu do likvidace. Návaznost musí být také zajištěna mezi počátečními stavy účtů hlavní knihy ke dni vstupu do likvidace a konečnými stavy syntetických účtů vykázanými při uzavírání účetních knih ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace. (Zahajovací rozvaha se musí sestavit i v případě obnovení likvidace z důvodu nově zjištěného a v účetnictví účetní jednotky dosud nezaúčtovaného majetku.) Zahajovací rozvaha má využití i jako součást konečné zprávy likvidátora o průběhu likvidace.

Účetní jednotky, které vstoupí do likvidace v průběhu běžného účetního období, musí u nestejně dlouhého účetního období sestavit účetní výkazy tak, aby byla zachována srovnatelnost informací. Proto se v rozvaze uvádí do sloupce minulé účetní období údaje zahajovací rozvahy ke dni vstupu do likvidace. Ve výkazu zisku a ztráty se informace za minulé účetní období neuvádějí, v příloze je nutno tento postup zdůvodnit.

Ke dni vstupu do likvidace likvidátor vypracuje soupis jmění obchodní korporace "v likvidaci". V případě, kdy po oznámení likvidace věřitelům, některý z věřitelů požádá o tento soupis, likvidátor je ze zákona povinen vydat mu jej (za úplatu). Jmění definuje NOZ jako souhrn majetku osoby a jejich dluhů, přičemž za majetek je označen souhrn všeho, co osobě patří. Nelze tedy ztotožnit jmění podle občanského zákoníku s čistými aktivy ve smyslu účetních předpisů (obchodní korporace může mít majetek, který není součástí rozvahy). Soupis jmění poskytuje podklady pro posouzení, zda obchodní korporace není předlužena a zda likvidátorovi nevzniká povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Soupis jmění slouží také společníkům k uplatnění jejich práv.

Den zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku

Po dokončení kroků nezbytných pro konečné vypořádání likvidačního zůstatku a při respektování všech zákonných lhůt (např. pro přihlášení pohledávek, zveřejnění v OR atd.) likvidátor

Nahrávám...
Nahrávám...