dnes je 29.3.2024

Input:

Vnitřní předpis zaměstnavatele o používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách

29.2.2024, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

2.7.2
Vnitřní předpis zaměstnavatele o používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách

JUDr. Věra Bognárová


Vzor

Vnitřní předpis zaměstnavatele o používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách

Zaměstnavatel .................................... (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČ),

zastoupený ............

V souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vydávám tento

vnitřní předpis

o používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách.

1. Při vyslání zaměstnance na pracovní cestu vedoucí zaměstnanec, který zaměstnance vysílá na pracovní cestu, může jako způsob dopravy určit také použití:

• silničního motorového vozidla ve vlastnictví nebo nájmu zaměstnavatele (dále jen “služební vozidlo zaměstnavatele“);

• jiného než služebního vozidla zaměstnavatele (dále jen “vlastní motorové vozidlo“); jestliže jejich použití je účelné a hospodárné, zejména z hlediska naléhavosti pracovních úkolů, časové úspory při plnění pracovních úkolů na pracovní cestě a nákladům (případně uvést další pravidla pro určování tohoto způsobu dopravy).

2. Služební vozidlo zaměstnavatele je zpravidla trvale přiděleno řidiči v pracovním poměru k zaměstnavateli. K použití služebního vozidla zaměstnavatele s řidičem pro pracovní cestu zaměstnance dává souhlas .............. (případně konkretizovat postup, například podání písemného požadavku příslušnému zaměstnanci odpovědnému za provoz služebních vozidel zaměstnavatele v případě určitých jízd, např. mimo obec sídla zaměstnavatele nebo mimo pracovní dobu, v den pracovního klidu, na vícedenní pracovní cesty apod.).

3. Použití vlastního motorového vozidla při pracovní cestě je možné pouze na žádost zaměstnavatele (§ 157 odst. 3 ZP), pokud se na tom zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou. K uzavření této dohody, která se uzavírá zpravidla písemně, je za zaměstnavatele oprávněn ....................., a to za těchto podmínek:

zaměstnanec má předepsané oprávnění k řízení motorového vozidla a další potřebné doklady,

motorové vozidlo je pojištěno pro případ havárie, je uhrazeno zákonné pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla,

konání pracovní cesty tímto způsobem je vzhledem k využití pracovního času a nákladům účelné a hospodárné.

4. Za použití vlastního motorového vozidla podle bodu 3. přísluší zaměstnanci za každý kilometr jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši stanovené podle příslušných ustanovení zákoníku práce.

5. Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.

6. Služební vozidlo zaměstnavatele bez řidiče může být na základě písemné dohody uzavřené se zaměstnancem poskytnuto zaměstnanci trvale nebo příležitostně k plnění jeho pracovních úkolů, popřípadě též pro soukromé účely. V písemné dohodě se zejména vymezí doba, na kterou je zaměstnanci vozidlo poskytnuto, přesné označení vozidla, jeho pořizovací cena, vybavení, způsob vedení evidence o provozu vozidla, zejména vykazování ujetých km při plnění pracovních úkolů, provádění údržby, podmínky hrazení provozních nákladů a údržby vozidla, případné podmínky používání vozidla pro soukromé účely, podmínky vypovězení dohody (případně uvést další náležitosti dohody).

7. Tento vnitřní předpis se vydává na dobu ......(nejméně jednoho roku).

8. Tento vnitřní předpis nabývá účinnosti dnem .....................

.................................................

razítko zaměstnavatele
a podpis jeho oprávněného zástupce

Komentář:

Právní úprava poskytování cestovních náhrad v pracovněprávních vztazích je upravena v § 151 - § 190 ZP a v návaznosti zmocnění dané zákoníkem práce vyhláškami, které pro jednotlivé kalendářní roky upravují výši stravného na tuzemských a zahraničních pracovních cestách a stanovení výše náhrad poskytovaných soukromých silničních vozidel.

Podle zákoníku práce se cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci – kromě jiných vymezených případů – při pracovní cestě. Zákoník práce stanoví, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance. Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení

Nahrávám...
Nahrávám...