Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Pružná pracovní doba v souvislostech

7.7.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.15.01
Pružná pracovní doba v souvislostech

Mgr. Tomáš Liškutín

Zaměstnanci jsou občas v práci nespokojení nikoliv se samotnou prací nebo odměňováním, ale svazuje je zaměstnavatelem pravidelně rozvržená pracovní doba. Kdykoliv si potřebují zařídit své osobní nebo rodinné záležitosti, musí žádat o dovolenou nebo neplacené volno. Zaměstnavatel předně nemusí takové žádosti vůbec vyhovět, a pokud ji chce zvážit, zpravidla ho zajímá i důvod uvolnění z práce. Ne každému zaměstnanci je příjemné, když má zaměstnavateli prozradit, že jde k rozvodové advokátce, psychiatrovi nebo chce pro jednou dát před prací přednost vyžití s přáteli, se kterými se dlouho neviděl.

Tento problém může zaměstnavatel úspěšně eliminovat zavedením pružné pracovní doby (nezřídka považované za zaměstnanecký benefit) a zejména v době nedostatku pracovních sil získat na trhu práce před ostatními zaměstnavateli konkurenční výhodu. V neposlední řadě tento způsob rozvržení pracovní doby může být pro zaměstnavatele dokonce finančně výhodnější (při posuzování přesčasové práce), a proto se tomuto tématu budeme věnovat v následujícím příspěvku.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY

Obecně dle § 81 ZP platí, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se má rozvrhovat zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby má zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec má být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.

Pružná pracovní doba je dle § 85 odst. 1 až 3 ZP odlišná především tím, že zahrnuje časové úseky základní pracovní doby (povinný úsek) a volitelné pracovní doby (volitelný úsek), jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době má být zaměstnanec na pracovišti, avšak v rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby, přičemž celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.

Příklad č. 1

Zaměstnavatel určí, že zaměstnanci mají odpracovat každý týden stanovenou pracovní dobu v rozsahu 40 hodin týdně tak, že od pondělí do čtvrtka musí být přítomni na pracovišti vždy od 10 do 15 hodin (což je bez případných přestávek 20 hodin) a zbylých 20 hodin mohou odpracovat kdykoliv od pondělí do čtvrtka mezi 6 a 10 hodinou anebo 15 a 22 hodinou a v pátek mezi 8 a 20 hodinou.

Je-li tedy u zaměstnavatele uplatněna pružná pracovní doba, může zaměstnanec ve vymezeném rozsahu ovlivňovat, kdy bude přítomen na pracovišti a lépe tak skloubit pracovní život se životem osobním a rodinným.

ZAVEDENÍ PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY

Zaměstnavatel je dle § 37 odst. 1 písm. e) ZP o zavedení pružné pracovní doby povinen informovat dotčené zaměstnance, a to nejpozději do jednoho měsíce a v písemné formě. Bližší informace o pružné pracovní době může zaměstnavatel dle § 306 ZP rozvést také v pracovním řádu.

I v případě pružné pracovní doby platí, že zaměstnavatel má dle § 16 ZP zajistit rovné zacházení se srovnatelnými zaměstnanci nikoliv pouze v oblasti odměňování, ale také ohledně jejich pracovních podmínek, mezi které se nepochybně řadí také pružná pracovní doba.

Zaměstnavatelé, u kterých působí odborová organizace, by neměli dle § 99 ZP zapomínat na povinnost projednat opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby s odborovou organizací.

POVINNÝ A VOLITELNÝ ÚSEK PRACOVNÍ DOBY

Zaměstnavatel není nikterak omezen ve stanovení volitelného úseku pracovní doby. Nejčastěji zaměstnavatel stanoví časový úsek, kdy je pracoviště připraveno k tomu, aby v něm zaměstnanci konali práci (například otevírací doba areálu), a určí dobu, kdy vyžaduje dobu přítomnosti dotčených zaměstnanců na pracovišti (například za účelem porad a vzájemné součinnosti těchto zaměstnanců).

Příklad č. 2

Zaměstnavatel nařizuje pracovní dobu od pondělí do pátku od 8 do 20 hodin, z toho v každém dni určuje základní úsek pracovní doby od 10 do 15 hodin a všechny ostatní časové úseky tvoří volitelné úseky pracovní doby.

Příslušné právní předpisy nepředepisují zaměstnavatelům, v jakém poměru mají být základní úseky a volitelné úseky pracovní doby, a proto zaměstnavatel tento poměr může zcela přizpůsobit svým provozním potřebám s přihlédnutím k osobním potřebám zaměstnanců.

LIMITY PRUŽNÉ PRACOVNÍ DOBY

Zaměstnavatel má současně dbát na to, aby zaměstnanec pracoval ve směnách v rozsahu nejvíce 12 hodin.

V případě pružné pracovní doby zůstává zaměstnavatelům zachována i povinnost dle § 88 ZP poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. U vybraných skupin zaměstnanců je povinná bezpečnostní přestávka. Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku anebo konci pracovní doby a je-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut.

Zaměstnavatel má dále povinnost dodržet při rozvrhu pracovní doby nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Za dobu odpočinku se považuje doba, ve které zaměstnanec není povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a současně ani není na pracovišti připravený k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (za dobu odpočinku se považuje i cesta zaměstnance na pracoviště zaměstnavatele a zpět).

Mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny má zaměstnanec mít dle § 90 odst. 1 ZP nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: