dnes je 28.3.2024

Input:

Postup k odstranění pochybností podle daňového řádu

27.2.2015, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 10 minut

Postup k odstranění pochybností podle daňového řádu

Ing. Vlasta Martišková

Správce daně provádí nejen vyhledávací činnost, místní šetření, daňovou kontrolu ale je rovněž oprávněn provádět postup k odstranění pochybností. V praxi se setkáme s tím, že správce daně volí mezi postupem k odstranění pochybností a daňovou kontrolou. Tento výběr není na volném uvážení správce daně, ale je dán tím, jaký má být konkrétní rozsah nezbytného zjišťování či dokazování, což je i uvedeno v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2010, č.j. 5 Afs 92/2008-148:

„při volbě procesního kontrolního postupu je správce daně bezpodmínečně vázán konkrétními okolnostmi dané věci, a to zejména tak, aby zvolený postup nejlépe odpovídal principu zdrženlivosti a přiměřenosti, jež je nyní v daňovém řádu výslovně deklarován v ustanovení § 5 odst. 3 DŘ”.

Způsob prověřování správnosti podaného řádného daňového tvrzení

Po podání řádného či dodatečného daňového tvrzení správce daně zjišťuje, zda toto podání nemá formální nedostatky (např. podpis neoprávněné osoby, nebylo podáno na platném tiskopise) a zda jsou uvedené údaje pravdivé, zda nemá obsahové vady. Správce daně zjišťuje, zda nemá pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového tvrzní nebo o pravdivosti údajů v něm uvedených. Správce daně buď přijme tyto údaje jako správné a vyměří daňovou povinnost jako správnou, potom výsledek vyměření daňovému subjektu nesděluje.

Druhou možnosti je, kdy tyto údaje nepřijme jako správné a zahájí postup k odstranění pochybnosti o jejich správnosti, průkaznosti nebo úplnosti. Pochybnosti musí být konkrétně vyjádřeny, a to způsobem, který umožní daňovému subjektu, aby se k nim vyjádřil, neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil, nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů prokázal a předložil důkazní prostředky tak, aby došlo k odstranění pochybností.

V případě, že správce daně má pochybnosti, které nelze konkrétně formulovat do výzvy, předpokládá, že bude třeba rozsáhlejšího dokazování, potom zahájí daňovou kontrolu před vyměřením daně. Tento postup se může realizovat pouze v průběhu dílčího řízení nalézacího ve fázi vyměřovací a doměřovací.

Nejvyšší správní soud se k výše uvedenému postupu vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 1 Ans 10/2012-53 ze dne 10. 10. 2012: „Postup uvedený v § 89 a násl. DŘ má sloužit především k odstranění jednotlivých dílčích pochybností již konkrétně vyjádřených a nemá sloužit k obsáhlému a časově i personálně náročnému dokazování. Pro takový účel je vhodným nástrojem daňová kontrola; právě ta umožňuje správci daně rozsáhlé i časově náročné dokazování a logicky reflektuje časovou náročnost i v odlišném běhu lhůt pro stanovení daně (§ 148 odst. 3 DŘ). Pro účely užití postupu k odstranění pochybností se tato „výhoda” delšího běhu lhůt ke stanovení daně pro správce daně neodrazí. Rovněž tedy proto je třeba při využití postupu podle § 89 DŘ klást důraz na rychlost a jednoduchost řízení”.

Výzva k odstranění pochybností

Postup k odstranění pochybností se zahajuje vydáním výzvy, která je rozhodnutím ve smyslu § 101 DŘ. Výzva je oznámena doručením nebo protokolem, v němž je již výzva obsažena v souladu s § 101 odst. 6 DŘ. Výzva musí obsahovat maximální konkrétnost pochybnosti, tzn., že správce daně je povinen jasným, konkrétním a určitým způsobem formulovat ve výzvě pochybnosti, které má odstranit.

Další postup je již na daňovém subjektu, aby pochybnosti vyvrátil, prokázal správnost, pravdivost a úplnost daňového tvrzení. Proti výzvě se nelze odvolat, lze tak učinit až v souvislosti s rozhodnutím o vyměření daně.

Důvodem zaslání výzvy k odstranění pochybností může být např. větší investice do podnikání, dalším důvodem může být předzásobení, neuskutečnění žádných zdanitelných plnění v období, neuhrazení daňové povinnosti apod.

Daňový řád oproti zákonu o správě daní a poplatků upřesnil ustanovení týkající se odstranění pochybností v tom smyslu, že správce daně musí mít konkrétní pochybnosti, což umožní daňovému subjektu konkrétní a určitou odpověď, resp. dodání požadovaných dokladů. Pokud správce daně překročí limitaci konkrétní pochybnosti, měla by být zahájena daňová kontrola.

V praxi se tedy často stává, že výzvy jsou formulovány v rozporu se zákonem velmi obecně, řízení je vedeno řadu měsíců a daňovému subjektu nezbývá než čekat na to, až správce daně ověří požadované skutečnosti v součinnosti s daňovým subjektem a následně vrátí nadměrný odpočet. Obranou daňového subjektu proti nepřiměřené délce řízení může být podání na „ochranu před nečinností“ podle § 38 odst. 1 a 2 DŘ nejblíže nadřízenému správci daně, pokud uplynuly 3 měsíce od posledního úkonu v řízení, kterého se nečinnost týká.

Novela daňového řádu platná od 1. 1. 2015 v souvislosti s postupem k odstranění pohybností

Podle § 254a DŘ platí:

„Že v případě, kdy postup k odstranění pochybností vztahující se k řádnému daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, trvá déle než 5 měsíců, náleží daňovému subjektu úrok z daňového odpočtu stanoveného správcem daně.

Úrok z daňového odpočtu daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po uplynutí 5 měsíců ode dne zahájení postupu k odstranění pochybností, který trvá déle než 5 měsíců, do dne vrácení daňového odpočtu nebo jeho použití na úhradu nedoplatku, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení.

Úrok z daňového odpočtu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 1 procentní bod, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Správce daně předepíše úrok z daňového odpočtu na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o stanovení daňového odpočtu. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej současně s vrácením daňového odpočtu.

Proti výše uvedenému postupu správce daně je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku.

Podle přechodných ustanovení úroky za provádění postupu k odstranění pochybností se uplatní až dnem nabytí účinnosti novely daňového řádu.

Správce daně je nadále povinen postupovat striktně podle § 89 a násl. DŘ, tj. činit právě ty úkony, které mu jsou předepsány, a nikoli úkony jiné; neplatí tedy, že veškerou pravomoc svěřenou správci daně daňovým řádem, je správce daně oprávněn bez omezení vykonávat i v rámci postupu k odstranění pochybností.

Výzva správce daně, musí být natolik konkrétní, aby umožnila reakci daňového subjektu. Dosavadní závěry Nejvyššího správního soudu, že odkaz na číslo řádku daňového přiznání je nedostatečně konkrétní, nelze interpretovat v tom smyslu, že tentýž obsah vyjádřený jinými slovy (např. že jsou pochybnosti o tom, zda daňový subjekt přijal plnění, za něž nárokoval odpočet) již zákonný je.

Lhůta k odstranění pochybností

Lhůta by měla být ve výzvě stanovena v přiměřené délce, přičemž nesmí být kratší než 15 dnů. Součástí výzvy musí být poučení, ve kterém jsou uvedeny následky, jaké nastanou, pokud nejsou odstraněny pochybnosti nebo není dodržena stanovená lhůta. Následkem nečinnosti nebo nedostatečné součinnosti může být vyměření daně

Nahrávám...
Nahrávám...