Poskytnutí služby a stanovení povinnosti přiznat daň nebo plnění

Poskytnutí služby a stanovení povinnosti přiznat daň nebo plnění

Ing. Jana Ledvinková

Také u služeb se definice v českém zákoně nikterak zásadně neodchyluje od Směrnice v článku 24–čl. 29.

ZDPH v § 14 uvádí podrobnější ustanovení o zdanitelných plněních v případě poskytování služeb, ale i ty případy, které se nepovažují podle ZDPH za poskytnutí služby, nejsou tedy zdanitelným plněním, a tudíž ani předmětem daně.

Má-li jít o poskytnutí služby, musí se jednat o činnosti anebo případy vymezené samostatně tímto zákonem.

Zákon považuje za poskytnutí služby mimo jiné:

• převod práv,

• poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty (poskytnutí práva k využití užitného vzoru, pronájem nebytových prostor),

• vznik a zánik věcného břemene (poskytnutí práva k přístupu na pozemek přes pozemek vlastníka za úplatu, právo se zapisuje do katastru nemovitostí),

• přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci (závazek pekaře z Kladna, že nebude své výrobky prodávat v Rakovníku, kde je další výrobce pečiva, podnikatel z Rakovníka poskytne odstupné za tuto dohodu a tato služba je zatížena daní),

• poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu (zpracování znaleckého posudku pro soudní řízení soudem určeným znalcem),

• poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy (výrobce pneumatik v Anglii pověří na základě komisionářské smlouvy český pneuservis výhradním zastoupením při kompletních servisních pracích včetně dodání zboží pro své velkoodběratele pneumatik v České republice).

A dále také považuje zákon v § 14 odst. 3 za poskytnutí služby za úplatu mimo jiné i vyjmenované služby, které jsou poskytnuty pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti plátce.

Za služby za úplatu, které jsou poskytnuty pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce, považuje zákon dočasné využití obchodního majetku pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn nárok na odpočet daně, nebo poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn nárok na odpočet daně.

V § 14 odst. 5 písm. a) až c) ZDPH uvádí, která plnění nepovažuje za poskytnutí služby:

• prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku,

• vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů, o nápravě majetkových křivd,

• postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.

Při poskytování služby zákon stanoví zcela odlišně, kdy se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné, na rozdíl od dodání zboží.

U dodání zboží nalezneme řešení v § 21 odst. 3, u poskytnutí služeb v § 21 odst. 5 ZDPH.

Pro účely tohoto článku se však soustředíme na § 21 odst. 5 ZDPH.

Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve, a dále dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití. Pokud je sjednán způsob stanovení ceny a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty.

U poskytnutí služby je tedy možné datum uskutečnění zdanitelného plnění vázat i na den vystavení daňového dokladu před poskytnutím služby.

1. Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu, a to tím dnem, který nastane dříve. Případně dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití, popřípadě není-li sjednán způsob stanovení ceny a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí platby. U některých smluv lze sjednat dílčí plnění dle § 21 odst. 9 ZDPH.

Toto platí v případě, že plátce nepřijal úplatu před poskytnutím zdanitelného plnění.

1. 2. U nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

Citace § 24a ZDPH:

(1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko je plátce povinen přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.

(2) Plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podleodstavce 1. V případech podle § 21 odst. 5 písm. b) a odst. 6 až 10 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních.

(3) Pokud je služba podleodstavce 1, u níž má plátce povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d), poskytována po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k přijetí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

(4) Ustanoveníodstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi s místem plnění mimo tuzemsko.

Den povinnosti přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko je s účinností od 1. 4. 2011 změněn.

Jedná se o případy, kdy tuzemský plátce poskytuje služby s místem plnění mimo tuzemsko, tj. do jiného členského státu nebo do třetí země.

V § 24a odst. 1 ZDPH je stanoveno: „ Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko je plátce povinen přiznat toto plnění ke dni uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. “ Novelou zákona o DPH s účinností od 1. 4. 2011 je odstraněna poslední věta, která stanovila, že den uskutečnění plnění se stanoví obdobně podle § 21 ZDPH. To znamená, že povinnost přiznat daň za poskytnuté plnění se nebude vztahovat na datum vystavení daňového dokladu, ale pouze na datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo na datum přijetí úplaty od odběratele, a to ten den, který nastane dříve.

Při poskytnutí těchto služeb osobě povinné k dani usazené v jiném členském státě budou tyto služby uvedeny do ř. 21 daňového přiznání k DPH a při poskytnutí do třetí země do řádku 26 daňového přiznání.

Podle nově definovaného § 24a odst. 3 ZDPH je také změna v poskytování služeb „na dlouhodobé bázi“, tj. služeb, které jsou poskytovány po dobu delší než 12 měsíců. Od 1. 4. 2011 se tyto služby považují za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. Tedy v prvním roce zahájení poskytování, například v září, se uvede v daňovém přiznání hodnota plnění poskytnutého od září do prosince k 31. 12. daného roku.

Daňový doklad a jeho náležitosti při poskytnutí služby mimo tuzemsko jsou upraveny ustanovením § 33 ZDPH.