Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Očkování zaměstnanců z pohledu daně z příjmů

15.11.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2018.24.04
Očkování zaměstnanců z pohledu daně z příjmů

Ing. Martin Děrgel

Zaměstnanci, to jsou především lidé. A lidé sice mají obrovský potenciál vymýšlet a uskutečňovat řadu prospěšných věcí, ovšem nezbytným předpokladem je, že jsou zdraví. Přesněji řečeno, že jim zdravotní problém nebrání tvořit a pracovat, neboť v dnešním pojetí medicíny zdravý člověk neexistuje, jen nedostatečně vyšetřený pacient. Jedním ze způsobů, jak si někteří chtějí zdraví pojistit, je očkování. A právě na něj se zaměříme.

OČKOVÁNÍ Z PRÁVNÍHO HLEDISKA

Podle Ústavy ČR mohou být občanům ukládány povinnosti pouze zákony. Ohledně povinné vakcinace najdeme takovýto právní základ v § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, kde se uvádí, že fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, je povinna podrobit se pravidelnému očkování, které je upraveno v prováděcím právním předpisu. Avizovaným prováděcím právním předpisem je především vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů, dle které se očkování proti infekčním nemocem člení na pravidelné, zvláštní, mimořádné, očkování při úrazech a očkování na žádost.

Jelikož nás zajímají hlavně pracovněprávní souvislosti, připomeňme, že podle § 106 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je každý zaměstnanec povinen:

  • „dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci…,

  • účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí,

  • podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy…”

Pro úplnost dodejme, že zaměstnancům zdravotně rizikových pracovišť nařizují speciální předpisy rozsáhlejší preventivní vakcinaci. Jde například o nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, zubní ordinace, záchranné služby, domovy pro seniory, azylové domy, tzv. terénní sociální pracovníci, dozorce věznic a další.

OČKOVÁNÍ HRAZENÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNOU Z DAŇOVÉHO POHLEDU

Po tomto stručném právním zasvěcení do problematiky vakcinace se dále již budeme věnovat jen problematice daní z příjmů, kterou v souladu s očekáváním řeší především zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP”). Tento daňový zákon má spadeno obecně na všechny druhy příjmů, přičemž je tristní skutečností, že jednoznačně nevymezuje, co považuje za „příjem”. Tato absence základního kamene se projevila výrazně po začlenění předmětů zaniklých daní darovací a dědické do rámce daní z příjmů. Doposud tak není jasné, kde začínají a končí „bezúplatné příjmy”. Většina lidí má za to, že zdanitelným příjmem jsou peníze, které nám od někoho přibudou na účtu nebo v kapse, které přirozeně v podnikání i zaměstnání převažují. Nicméně předmětem daně z příjmů jsou nepochybně i příjmy nepeněžní dosažené případně také směnou, jak výslovně uvádí § 3 odst. 2 ZDP.

V praxi provázejí zdaňování nepeněžních příjmů tři hlavní problémy. Tím prvním je, že si často ani neuvědomíme, že nám takovýto příjem vznikl, například když seniorovi jeho vnuk poseká zahradu, když si zaměstnanec ve firemní kuchyňce uvaří kávu, anebo věřitel dlužníkovi promine zbytek dlužné částky. Druhá potíž nastává s pokusem o ocenění identifikovaného nepeněžního příjmu a třetí neznámou bývá, co vše lze uplatnit jako související daňový výdaj (mnohdy rovněž v nepeněžní formě). Těmto praktickým problémům s nepeněžními příjmy vychází daňové právo vstříc a často je osvobozuje od daňové povinnosti a tím od starostí.

A přesně takové nejjednodušší daňové řešení se uplatní i při úhradě za očkování zdravotní pojišťovnou očkovaného pojištěnce v roli daňového poplatníka. Ačkoli si to asi málokdo uvědomí, tak tím, že dluh za své očkování, tj. za poskytnutí zdravotní služby, příslušnému zdravotnickému zařízení uhradil někdo jiný – jeho zdravotní pojišťovna – vznikl proočkovanému pojištěnci nepeněžní příjem. Obdobně jako když zaměstnavatel přispěje zaměstnanci na životní pojištění nebo na rodinnou rekreaci. Pro daňové účely je totiž obecně „příjmem” také úspora výdajů za dluh poplatníka, který za něj vyrovná třetí subjekt. Naštěstí zákonodárci tento příjem zahrnuli mezi příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob, jak vyčteme z § 4 odst. 1 písm. h) ZDP: „příjem získaný ve formě dávky nebo služby z nemocenského pojištění, důchodového pojištění …, sociálního zabezpečení, plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti a veřejného zdravotního pojištění.…”

Není přitom podstatné, jestli takto za naše očkování platí zdravotní pojišťovna povinně ze zákona nebo dobrovolně v rámci svého ozdravného, případně bonusového programu pro své pojištěnce. Osvobození od daně znamená, že se očkovaný poplatník nemusí starat o zdanění těchto nepeněžních příjmů, neuvádí je do daňového přiznání ani neoznamuje zaměstnavateli pro účely ročního zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti.

OČKOVÁNÍ HRAZENÉ ZAMĚSTNAVATELEM Z DAŇOVÉHO POHLEDU

I když je rozsah zdravotními pojišťovnami hrazených očkování velký a využívání tohoto typu zdravotní péče nepatří mezi oblíbené kratochvíle, tu a tam člověk podstoupí očkování, za které nezaplatí jeho zdravotní pojišťovna. Pokud za očkovaného tento jeho dluh vůči zdravotnickému zařízení vyrovná třetí osoba, vzniká mu bezúplatný příjem, který obecně podléhá dani z příjmů. Výslovně tento typ příjmu najdeme mezi „ostatními” příjmy v § 10 odst. 1 ZDP pod písmenem n). A kdo vydrží dočíst do konce odstavec 3 v § 10 ZDP, dozví se, že „ostatní” bezúplatné příjmy jsou osvobozeny od daně, pokud plynou od nejbližších příbuzných, nebo nepřesáhnou limit 15 000 Kč za rok od jednoho „dárce”. Tím se zdá být daňová záležitost vyřešena - tyto nepeněžní příjmy zkrátka poplatník prakticky nikdy nezdaňuje.

Chyba lávky a v praxi častý nesprávný závěr plynoucí ze zkratkovitého čtení daňového zákona. V § 10 ZDP jsou totiž uvedeny zbytkově pouze „ostatní” příjmy, které nelze zařadit do jiného ze čtyř druhů příjmů majících vyšší prioritu, tedy nejde-li o příjem ze závislé činnosti (ze zaměstnání), ze samostatné (podnikatelské) činnosti, z kapitálového majetku ani z nájmu. Přičemž předmětem našeho zájmu je očkování zaměstnanců, kde lze a priori předpokládat, že tak zpravidla půjde o zdravotní úkon související s výkonem zaměstnání dotyčného poplatníka (zaměstnance), například z důvodu práce ve zdravotně či hygienicky rizikovém prostředí nebo kvůli jeho pracovní cestě do vzdálenějšího zahraničí apod. Tím pádem úhrada za očkování od zaměstnavatele ulpí přednostně mezi příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, a proto nepůjde o zbytkový „ostatní” příjem dle § 10 ZDP.

Příjem ze závislé činnosti není jen mzda či jiná odměna za výkon závislé práce, ale je vymezen obšírněji také coby příjem plynoucí v souvislosti s výkonem zaměstnání. A není přitom podstatné, jestli jej od zaměstnavatele dostává přímo zaměstnanec nebo jiná osoba anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch. To je právě příklad úhrady za očkování zaměstnance provedené jeho zaměstnavatelem přímo na účet příslušného zdravotnického zařízení, které tuto službu poskytlo.

Z daňového hlediska ovšem