JUDr. Jarmila Štefek
Právní úprava spotřebitelských smluv je v NOZ upravena v § 1810 až 1867 NOZ. Až na výjimky se téměř ve všech případech jedná o kogentní ustanovení, což znamená, že si smluvní strany nemohou sjednat vzájemnou úpravu práv a povinností odchylně, ledaže by byla příznivější ve prospěch spotřebitele. Uvedená ustanovení se člení na tři oddíly:
-
obecná ustanovení,
-
uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, včetně smluv o finančních službách,
-
občasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby.
Ochrana spotřebitele je dále upravena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jakož i v prováděcích vyhláškách k NOZ.
NahoruPojem "spotřebitelské smlouvy"
Spotřebitelská smlouva není smluvním typem (jako např. smlouva kupní, smlouva o dílo apod.). Spotřebitelská smlouva je každá smlouva, kterou se spotřebitelem coby slabší stranou uzavírá podnikatel coby strana silnější. Právě z důvodu nerovnosti v postavení smluvních stran smlouvy poskytuje zákon slabší straně, spotřebiteli, větší ochranu, a to např. tím, že spotřebitel musí být před uzavřením smlouvy řádně informován o určitých skutečnostech týkajících se podnikatele, nabízené služby či výrobku, jakož i tím, že jsou značně posílena práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy.
V případě pochybností o výkladu smlouvy se má použít výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 NOZ).
NahoruOchrana spotřebitele v evropském právu
Základ ochrany spotřebitele vychází z evropského práva. Stěžejním unijním předpisem je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů a směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. První z těchto směrnic představuje základní unijní sekundární předpis na ochranu spotřebitelů. Směrnici musel každý členský stát zcela implementovat do svého právního řádu do konce roku 2013. V případě, že by směrnice do stanovené doby implementována nebyla, je každý oprávněn dovolat se znění směrnice u soudu přímo. Česká republika ustanovení této směrnice implementovala již do ObčZ a poté do NOZ, čímž svoji implementační povinnost splnila.
NahoruDefinice spotřebitele a podnikatele
Podle § 419 NOZ se spotřebitelem rozumí každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 a § 421 NOZ se podnikatelem rozumí osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pro ochranu spotřebitele se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
Právnická osoba nemůže být spotřebitelem.
NahoruZákladní informační povinnost podnikatele
Před uzavřením jakékoliv spotřebitelské smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, je podnikatel povinen sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, následující informace v souladu s § 1811 odst. 2 NOZ:
-
svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty či jiný kontaktní údaj,
-
označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
-
cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění,
-
způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
-
náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
-
údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,
-
údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,
-
údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření,
-
údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.
Smyslem informační povinnosti je poskytnout spotřebiteli dostatečné informace, na základě kterých může učinit rozhodnutí o koupi výrobku či služby, aniž by se jednalo o unáhlené rozhodnutí. Povinnost sdělit uvedené informace neplatí v případě, že tyto skutečnosti vyplývají ze souvislostí (např. při prodeji zboží v obchodě, kde o vystaveném zboží není pochyb, tj. spotřebitel vidí informace o jeho funkci, ceně a současně jsou přiloženy záruční podmínky).
NahoruVýjimky z informační povinnosti
Podle § 1811 odst. 3 NOZ se informační povinnost nevztahuje na smlouvy:
