dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 96/2004 SbNU, sv.34, K restituci pozemkůK interpretaci a aplikaci § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 96

IV. ÚS 176/03

K restituci pozemků
K interpretaci a aplikaci § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Institut překážek ve vydání nemovitosti podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů (zastavěnost pozemku stavbou, zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení, zřízení hřbitova atd.), které v daném případě převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení pozemku vylučovaly nebo omezovaly využití pozemku v jiném soukromém vlastnictví.

Při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba vždy mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je proto třeba vykládat s ohledem na to, aby byl v maximální míře dosažen jejich účel, a rovněž s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Výklad pojmů obsažených v restitučních předpisech proto nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva, v daném případě práva stavebního.

Je totiž třeba v konkrétním případě volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu* složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 14. července 2004 sp. zn. IV. ÚS 176/03 ve věci ústavní stížnosti M. A. a spol. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 13. 11. 2002 sp. zn. 28 Ca 353/2001 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, z 29. 6. 2001 č. j. PÚ 1879/01, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002 sp. zn. 28 Ca 353/2001 a rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 29. 6. 2001 č. j. PÚ 1879/01 bylo zasaženo do základního práva stěžovatelů podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2002 sp. zn. 28 Ca 353/2001 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 29. 6. 2001 č. j. PÚ 1879/01 se ruší.

Odůvodnění

Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu.

Pozemkový úřad Magistrátu hl. m. Prahy tímto rozhodnutím osvědčil, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitosti dle pozemkové knihy označené jako část parcely

Nahrávám...
Nahrávám...