dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 95/2001 SbNU, sv.22, K důsledkům chybějícího poučení o možnosti podat návrh na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o námitkách u orgánu dohledu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 95

I. ÚS 12/99

K důsledkům chybějícího poučení o možnosti podat návrh na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o námitkách u orgánu dohledu

Ústavní soud dovozuje [což zadavatel, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ani vrchní soud nezpochybnily], že zadavatel veřejné zakázky, který námitkám uchazeče nevyhověl, byl podle § 56 odst. 2 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, povinen poučit ho o možnosti podat do sedmi dnů návrh na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele u orgánu dohledu (tj. Úřadu). Za této situace Ústavní soud usuzuje, že důsledky nesplnění této povinnosti zadavatelem nemohly uchazeči bránit, aby se - v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod - stanoveným postupem svého práva u orgánu dohledu (Úřadu), případně dále u nezávislého a nestranného soudu domáhal.

Ústavní soud se současně zabýval i posouzením důsledků toho, že v souladu s § 61 zákona č. 199/1994 Sb. se ustanovení správního řádu použijí na přezkoumání úkonů zadavatele (poznámka: až) u orgánu dohledu, není-li uvedeným zákonem stanoveno jinak. V souzené věci to konkrétně znamená, že - v případě, kdy zadavatel nepoučil uchazeče o možnosti podat do sedmi dnů návrh na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele u orgánu dohledu - chybí k nápravě tohoto opomenutí, jež znamená porušení § 56 odst. 2 zákona č. 199/1994 Sb., prostředek obdobný tomu, který předpokládá v § 54 odst. 3 zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle tohoto ustanovení pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal opravný prostředek po lhůtě, má se za to, že jej podal včas, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí. Ústavní soud usuzuje, že zajištění základního práva na soudní a jinou právní ochranu v souzené věci vyžaduje - jestliže přímá aplikace § 54 odst. 3 správního řádu není možná - uvážit možnost přiměřeného použití hlavních obecných zásad správního řízení; ty totiž nepředstavují pouhou právně nezávaznou deklaraci určitých procesních pravidel nezávisle na tom, zda je konkrétní správní řízení podřízeno správnímu řádu výlučně nebo subsidiárně, či zda se na ně správní řád nevztahuje. Mezi taková obecná pravidla správního řízení náleží - mezi jinými - povinnost správních orgánů postupovat v řízení v úzké součinnosti s účastníky řízení, jakož i jejich povinnost poskytovat fyzickým a právnickým osobám příležitost, aby mohly svá práva a zájmy účinně hájit. Fyzické a právnické osoby zcela nepochybně mají právo na příslušné poučení a současně případné nesprávné nebo dokonce chybějící poučení o opravném prostředku by nemělo vést k porušení jejich práva na soudní a jinou právní ochranu. Hlavní zásady správního řízení (které jsou v určité koncentrované podobě uvedeny v § 3 správního řádu) mají proto obecný význam (srov. také Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 212 a

Nahrávám...
Nahrávám...