dnes je 3.10.2022

Input:

Nález 79/1996 SbNU, sv. 6, K pojmům „tíseň“ a „nápadně nevýhodné podmínky“ podle restitučních zákonů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 79

I. ÚS 168/95

K pojmům „tíseň“ a „nápadně nevýhodné podmínky“ podle restitučních zákonů

Pojem „v tísni za nápadně nevýhodných podmínek“, používaný v restitučních zákonech (č. 87/1991 Sb., č. 229/1991 Sb.), je třeba vykládat tak, že se jedná především o rozpor s cenovými předpisy v té době platnými, ale i o jiné okolnosti, např. nucené vystěhování vlastníka z obce aj. a objektivní existenci takových podmínek v době právního úkonu je třeba posuzovat vždy konkrétně podle okolností daného případu.

Pro aplikaci výše uvedených ustanovení je třeba respektovat restituční charakter obou zákonů spolu se specifickými rysy perzekuce a postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody zejména v tom, že nikdo nesmí být svévolně zbaven majetku. Neadekvátnost peněžitého plnění může vyplývat i z ekonomicko-politického pojetí vlastnictví, jež odráželo dělení vlastnictví na osobní a soukromé a diskriminuje výrazně dvě skupiny vlastníků, jimž by jinak náleželo stejné postavení.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 17. září 1996 sp. zn. I. ÚS 168/95 ve věci ústavní stížnosti J. M. a M. M. proti rozhodnutí Magistrátu města Brna - Pozemkového úřadu z 29. 3. 1994 č. j. 281/92 - NR a proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 26. 4. 1995 sp. zn. 30 Ca 149/94 o určení vlastnického práva.

I. Výrok

Rozhodnutí Magistrátu města Brna - Pozemkového úřadu ze dne 29. 3. 1994 čj. 281/92 - NR a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1995 čj. 30 Ca 149/94 - 16 se ruší.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé podali Ústavnímu soudu dne 23. 6. 1995 ústavní stížnost, která došla tomuto soudu dne 26. 6. 1995, proti rozhodnutí Magistrátu města Brna - Pozemkového úřadu ze dne 29. 3. 1994 čj. 281/92 - NR a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1995 čj. 30 Ca 149/94 - 16, který nabyl právní moci dne 17. 5. 1995. Citovaným rozhodnutím Magistrátu města Brna - Pozemkového úřadu bylo stanoveno, že stěžovatelé nejsou vlastníky každý jedné poloviny nemovitostí - pozemků v katastrálním území D. H., parc. č. 280/1 dvůr, zast. pl., parc. č. 280/2 dvůr, zast. pl., parc. č. 280/3 dvůr, zast. pl., nemovitostí o celkové výměře 7249 m2. Správní orgán své rozhodnutí opřel o nedostatek průkazu nápadně nevýhodných podmínek v tísni dle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, při uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 4.11. 1975. Krajský soud v Brně svým rozhodnutím čj. 30 Ca 149/94 - 16 ze dne 26. 4. 1995 rozhod nutí správního orgánu v plném rozsahu potvrdil, neboť podle něho se účastníkům sice podařilo prokázat v řízení existenci tísně při uzavírání výše zmíněné smlouvy o převodu nemovitostí, nikoliv však existenci nápadně nevýhodných podmínek při jejím uzavírání, když k převodu došlo v souladu s tehdy platnou cenovou vyhláškou č. 43/1969 Sb.

Stěžovatelé svou ústavní stížnost opírají o to, že rozhodnutími obou orgánů došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pro nesprávný výklad pojmu „za nápadně nevýhodných podmínek“. Oba orgány se spokojily s tím,

Nahrávám...
Nahrávám...