dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 47/2000 SbNU, sv. 17, K zákazu privatizace majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle restitučních předpisů; K Fondu národního majetku České republiky jakožto povinné osobě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 47

II. ÚS 112/99

K zákazu privatizace majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle restitučních předpisů
K Fondu národního majetku České republiky jakožto povinné osobě

Zákonodárce se vydáním zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, snažil zamezit případné nerovnosti mezi uplatněnými nároky oprávněných osob a nově konstituovanými vlastnickými vztahy po privatizaci majetku státu. Tímto zákonem tak umožnil nikoli naturální restituci majetku, ale vydání odpovídající náhrady.

Ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, byl vysloven zákaz privatizace majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, když tohoto majetku může být podle zákona č. 92/1991 Sb. použito pouze v případě, že restituční nároky nebyly ve stanovené lhůtě uplatněny nebo byly zamítnuty. Z toho vyplývá, že byla-li uplatněna výzva podle znění zákona č. 87/1991 Sb. v době nabytí jeho účinnosti a v časovém rozmezí do 1. 10. 1991, a o uplatněném restitučním nároku nebylo negativně rozhodnuto, nemělo vůbec k privatizaci takového majetku dojít. K aplikaci zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje vypořádat restituční nároky oprávněných osob pouze formou náhrad, tedy nikoli naturální restitucí, je možné přistoupit pouze v případech uvedených v již uvedeném § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. a dále podle zákona č. 116/1994 Sb.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. března 2000 sp. zn. II. ÚS 112/99 ve věci ústavní stížnosti Fondu národního majetku České republiky proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 24. 9. 1998 sp. zn. 27 Co 174/98 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze 3. 6. 1997 sp. zn. 5 C 103/92 o uložení povinnosti k vydání pozemků.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 24. 9. 1998 sp. zn. 27 Co 174/98 a Okresního soudu Praha-východ ze 3. 6. 1997 sp. zn. 5 C 103/92 a uvádí, že je českou právnickou osobou, zřízenou zákonem č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, a jako takový má plnou procesní způsobilost. Podle § 18 tohoto zákona je oprávněn k nakládání s majetkem státu, a to vlastním jménem, a je tedy osobou aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti.

Ke skutkové stránce projednávané věci navrhovatel uvádí, že rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovateli (dříve druhému žalovanému) uložena povinnost k vydání pozemků p. č. 1213/3-ostatní plocha - o výměře 2849 m2, p. č. 2707-ostatní plocha - o výměře 307m2, p. č. 2708-zastavěná plocha - o výměře 253 m2, p. č. 2709-zastavěná plocha - o výměře 145 m2, p. č. 2710-zastavěná plocha - o výměře 12 m2, p. č. 2711-zastavěná plocha - o výměře 16m2, vše zapsáno na LV č. 3801,

Nahrávám...
Nahrávám...