dnes je 30.6.2022

Input:

Nález 191/2004 SbNU, sv. 35, K odměně a náhradě výdajů ustanoveného obhájce po novele trestního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 191

I. ÚS 344/04

K odměně a náhradě výdajů ustanoveného obhájce po novele trestního řádu

Za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Za této situace je na obecných soudech, aby při aplikaci příslušných ustanovení trestního řádu přijaly výklad respektující ústavní ochranu poskytovanou již vzniklému nároku majetkové povahy tak, jak to vyžaduje čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud obecné soudy přijaly výklad, který je ve svém důsledku výkladem retroaktivním, a to dokonce ve formě retroaktivity pravé, čímž stěžovatele zkrátily na jeho nároku vůči státu, porušily čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a současně nešetřily principů právní jistoty a důvěry občana v právo, jež jsou integrálními součástmi atributů právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu* složeného z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické - ze dne 15. prosince 2004 sp. zn. I. ÚS 344/04 ve věci ústavní stížnosti JUDr. L. T. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze 7. 1. 2004 sp. zn. 2 T 141/2001 a usnesení Krajského soudu v Praze z 10. 3. 2004 sp. zn. 12 To 83/2004, jimiž byl zamítnut stěžovatelův nárok na odměnu a náhradu výdajů.

Výrok

I. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. 2 T 141/2001 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2004 sp. zn. 12 To 83/2004 nerespektujícími princip obsažený v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR bylo porušeno právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Proto se tato usnesení ruší.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností podanou dne 4. 6. 2004 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů.

Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, zastupoval jako obhájce v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 141/2001 obviněného M. H. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 5. 2001 byl obviněný odsouzen a téhož dne nabyl rozsudek právní moci.

Stěžovateli jako obhájci vznikl podle § 151 odst. 2 trestního řádu nárok vůči státu na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Stěžovatel uplatnil svůj nárok u soudu prvního stupně dne 22. 12. 2003. Okresní soud napadeným usnesením tento nárok podle § 151 odst. 3 trestního řádu zamítl, přičemž své rozhodnutí odůvodnil odkazem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která s účinností od 1. 1. 2002 stanovila subjektivní prekluzivní lhůtu k uplatnění nároku na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost ke Krajskému soudu v Praze, kterou soud

Nahrávám...
Nahrávám...