dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 135/1996 SbNU, sv. 6, K otázce kritéria vhodnosti při správním uvážení v daňovém řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 135

I. ÚS 116/96

K otázce kritéria vhodnosti při správním uvážení v daňovém řízení

Kritérium zvolené v případě uvedeném v § 5 odst. 3 vyhlášky č. 193/1989 Sb. musí obsahovat atributy „vhodnosti“, tj. musí umožnit dodržení základních zásad daňového řízení stanovených v § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Použité kritérium by se mohlo octnout v rozporu s těmito zásadami daňového řízení a tudíž i v rozporu se zákonem, jestliže by nepřiměřeným způsobem zasáhlo buď práva a právem chráněné zájmy stěžovatele jako daňového subjektu na straně jedné nebo práva státu na vybírání daní na straně druhé. Základní zásady daňového řízení tedy určují, že daňová politika státu má sice odpovídat jeho zájmům a že jejím cílem je správné stanovení a vybrání daně, avšak vyplývá z nich, že tato politika nemůže mít pouze jednostranný charakter.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 11. prosince 1996 sp. zn. I. ÚS 116/96 ve věci ústavní stížnosti bytového družstva N. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 13. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 100/95, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu z 21. 2. 1995 č. j. FŘ - 7325/2/94 a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 1 z 27. 12. 1993 č. j. FÚ - 1-2-8897/93 o uložení daňové povinnosti.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 100/95 se zrušuje.

Co do zbytku se ústavní stížnost zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 100/95, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 21. 2. 1995 č. j. FŘ - 7325/2/94, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č. 109/93 na důchodovou daň za rok 1991, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 1 pod č. j. FÚ-1-2-8897/93 ze dne 27. 12. 1993. K doměření nedoplatku důchodové daně za rok 1991 dospěl Finanční úřad pro Prahu 1 po provedené kontrole na základě zjištění, že stěžovatel porušil ust. § 4 odst. 4 zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění zákona č. 108/1990 Sb., když do výdajů nutně vynaložených na dosažení a zajišťování příjmů zahrnul veškeré výdaje vynaložené stěžovatelem, a nikoli pouze výdaje nutně vynaložené na dosažení a zajištění příjmů, které jsou předmětem daně. S odvoláním na § 5 odst. 3 vyhlášky č. 193/1989 Sb., která provádí ust. § 4 odst. 4 zákona č. 157/1989 Sb., potom Finanční úřad pro Prahu 1 zkrátil stěžovatelem vynaložené a uplatněné náklady o 641503,99 Kč a o tuto částku zvýšil daňový základ, ze kterého doměřil daň. Při rozdělení celkových nákladů na náklady nutné k dosažení zdanitelných příjmů a náklady na jinou (nezdanitelnou) činnost vyšel z náhodně zvoleného kritéria poměru bytové a nebytové plochy. Stěžovatel již v řízení před správními orgány a Městským soudem v Praze opakovaně namítal nezákonnost uvedeného postupu a citovaných rozhodnutí. Stěžovatel od počátku tvrdil, že ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona č. 157/1989 Sb. je bytovým družstvem, které

Nahrávám...
Nahrávám...