Nález 130/2008 SbNU, sv.50, K principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné mociK opakovanému posuzování jedné a téže předběžné otázky soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 130

II. ÚS 2742/07

K principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci
K opakovanému posuzování jedné a téže předběžné otázky soudem

Při opakovaném posuzování jedné a téže předběžné otázky soudem v jiném řízení nelze odhlédnout od okolností, za nichž byla řešena v předchozím řízení, a nelze nebrat do úvahy legitimní očekávání účastníka obou řízení, že akt státu jednou vyslovený je platný, a to včetně řešení předběžné otázky podstatné pro vlastní výrok rozhodnutí. Rozhodnutí soudu ve věci restituce je v podstatě rozhodnutím o určení, zda oprávněná osoba splňuje zákonné podmínky pro vrácení majetku. Pokud soud, jako tomu bylo v tomto případě, dospěje k závěru, že tyto podmínky v zásadě splněny jsou, a jediným důvodem pro zamítnutí žaloby byl závěr soudu o tom, že požadovaný majetek nepřešel na stát, protože převodní smlouva nebyla platná, je tím založeno legitimní očekávání účastníka řízení, případně jeho právních nástupců, že v dalších řízeních na toto řízení navazujících bude toto řešení předběžné otázky respektováno.

Soud, který jednu a tutéž předběžnou otázku nově posuzuje, musí tudíž brát ohled na to, jak byla jiným soudem posouzena, a pokud se chce od předchozího řešení odchýlit, musí vyložit, proč tak činí, přičemž nemůže obstát jako argument skutečnost, že v mezidobí se změnila judikatura soudů, ale naopak musí vycházet z dobové judikatury a z právních předpisů platných v době, kdy byla v předchozím řízení předběžná otázka posuzována. Jen takovým postupem lze naplnit legitimní očekávání stěžovatelů důvěryhodnosti aktů státu, požívající ústavněprávní ochrany. Jak lze dovodit z čl. 1 Ústavy, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 10.července 2008 sp. zn. II. ÚS 2742/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Z. B. a J. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. srpna 2007 č. j. 30 Cdo 2966/2006-216 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2005 č. j. 22 Co 300/2005-174, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí protinávrhu stěžovatelů na určení, že jsou podílovými spoluvlastníky domu a pozemku, a naopak bylo vyhověno žalobě, kterou se vedlejší účastník domáhal určení, že vlastníkem nemovitostí je Česká republika a právo hospodaření s majetkem státu má Fond dětí a mládeže v likvidaci, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí jako vedlejšího účastníka.